Můj život ve Švédsku IV.: Jak přežít první měsíce v cizině

Brzy to bude sedm měsíců, kdy jsem se přestěhovala do Skandinávie. Můj život ve Švédsku začínal kompletní cizostí prostředí, rozpačitými pocity ze švédských úřadů, absolutní neznalostí jazyka. Do Švédska jsem odešla za přítelem a v Praze nechala rodinu, pohodlný život, kamarády i práci. Jak přežít první měsíce v cizině? Jak se zpřátelit s cizí zemí, která je vaším novým domovem?

minulém článku o Švédsku jsem se vztekala, že stále ještě nemám vyřešené pobytové formality a Švédsko mě nepustí do svojí party. Dlouhých sedm měsíců jsem neměla přidělené personnummer, tedy zdejší identifikační číslo, které je pro život ve Švédsku nezbytné k registraci k lékaři, otevření bankovního účtu nebo založení kartičky v posilovně.

Nyní život ve Švédsku dostává pravidelný rytmus. Našla jsem si ve Švédsku brigádu, naučila se trochu jazyka a země už není tolik cizí.  Po sedmi měsících se blížím do stavu, kdy se bude můj pobyt více podobat životu v zahraničí než boji o přežití.

Opustit nadrobro svojí rodnou zem a skočit do neznáma v cizí zemi bez práce a znalosti (toho správného) jazyka není jednoduché.

Jak se zpřátelit s novou cizí zemí? Jak přežít první měsíce v cizině?

1. Naučit se jazyk je základ

Záhy po svém příchodu do Švédska jsem zjistila, že bez jazyka to v mém případě nepůjde. Ve škole, na intenzivním kurzu švédštiny, který mám díky štědré přistěhovalecké politice státu jako cizinec zadarmo, jsem potkávala spolužáky, kteří ve Švédsku žili rok, dva, pět let a stále neuměli nic z jazyka. Není nutné zmínit, že valná většina z nich neměla žádnou pořádnou stálou práci.

Pokud nejste super odborník ve svém (technickém) oboru, do Švédska nepřijdete v rámci převodu z vaší firmy v Čechách a nebo pokud neplánujete – tak jako většina mých spolužaček – ve Švédsku hned po příjezdu otěhotnět, vaše šance na kvalifikovanou práci se blíží ne nule, ale rovnou záporným hodnotám.

Jednoduchá kalkulace – buď se budu učit následující měsíce jako drak, a nebo se nevyhrabu z bludného kruhu nekvalifikovaných zaměstnání několik dalších let. Ano, ne všichni baží po práci v kanceláři, ti, kteří přijdou s cílem vydělat si rukama, možná jazykovým deficitem tolik netrpí.

Já jsem však nasadila vražedné tempo a švédštině se věnuji každý den po škole několik hodin. A jaký je výsledek? Po sedmi měsících si přečtu ve švédštině knížku, zvládnu švédský film s titulky a jsem schopna nějaké konverzace. Moje úsilí není na konci, na kvalifikovanou práci na úřadě je stále moje švédština dost základní, ale po několika měsících je nesporné, že v hlavě mi něco uvíznulo.

Midsommar. Začátek léta, který je tak důležitý, že mají všichni volno z práce. Foto Kristýna Wagnerová.

    2. Posouvat svoje (zdánlivé) limity

V květnu, tedy po zhruba čtyřech měsících pobytu ve Skandinávii, jsem se připravovala na první pohovory ve švédštině. Zaznamenala jsem částečný úspěch – ze 3 pohovorů dopadly 2 dobře a v květnu jsem tedy nastoupila na letní výpomoc v hotelu jako uklízečka (s angličtinou). Zároveň budu příští měsíc na tři týdny zaměstnaná městem jako členka volební komise.

Kdo ví, proč se ve Švédsku volí ve třech týdnech, každopádně tato brigáda je první ostrou zkouškou mých komunikačních schopností ve švédštině. Stále nevím, zda v této zkoušce uspěji, ale není jiné cesty než to vyzkoušet v prostředí, kde do angličtiny neuteču. Snažím se neposlouchat svoje vnitřní hlasy a pochyby sebe i známých, zda si po pár měsících jazyka na sebe kladu až moc velké nároky.

3. Být kreativní v hledání alternativních cest

Do Švédska jsem nedorazila sama. Spolu se mnou tu jsou tisíce dalších imigrantů, kteří mají zatím bez znalosti jazyka v podstatě stejnou cenu, stejnou míru využitelnosti. A většina z nás se obrací na autority a hledá zaměstnání obvyklou cestou, třeba na webu Arbetsförmedlingen – Úřadu práce.

Novou místní módou je vyfotit si selfie s vyšpulenou pusou, popsat svoje pracovní zkušenosti a postnout to vše do skupiny Zaměstnání v Göteborgu. Tehle nesmyslný zlozvyk možná dokonce i přinese nějaké ty lajky, otázkou zůstává, nakolik máte šanci získat vážnější práci. Ve Švédsku existuje spousta organizací, které mají mentorské programy pro mladé vysokoškoláky. Také dobrovolnictví, neplacená praxe (praktik), jazyková setkání Språkkaffé a podobné jsou celkem užitečnou cestou, jak si najít kontakty a kamarády. Čím více mimo klasické proudy, tím lépe.

Ale ne všechny prošlapané cesty jsou špatné. Botaniskagård. Foto Kristýna Wagnerová.

4. Být tvrdohlavá a vytrvalá

Měsíc červenec, šťastný sedmý měsíc mého nového života, se vine ve znamení dalších malých vítězství. Dostala jsem po půlročním čekání a dvou odmítavých rozhodnutích konečně své kýžené osobní číslo, na které jsem čekala tolik měsíců. Moje historie s úřady však byla dlouhá a bolestivá.

Po druhém zamítnutí mojí žádosti jsem čekala podle pokynů úřednice půl roku ode dne nastěhování se do Švédska. Po této době jsem se mohla sloučit jako rodinný příslušník sambo na svého přítele – tento časový údaj jsem sice nějak nenašla nikde v zákoně, ale zjevně se jedná ve Švédsku o nějaké pravidlo, které ovšem aplikují úředníci, jak se jim zamane.

Po přesně 6 měsících jsem tedy nakráčela na úřad Skatteverket se všemožnými dokumenty o tom, že s přítelem opravdu bydlíme, že si už trochu vydělávám a platím ve Švédsku daně, že máme dostatek peněz a nejsem žádný sociální případ z tajemné východní Evropy, nýbrž řádný občan Evropské unie (ano, Česká republika je v Evropské unii, Švédové).

Pracovník úřadu byl zjevně zmaten dokumenty, které jsem si k přidělění osobního čísla přinesla. Během deseti minut odběhl s mými dokumenty hned několikrát za kolegy a naposledy se vrátil s triumfálním zjištěním: nemůže mi zakázat podat si tuto žádost, ale stejně mi číslo znovu zamítnou. Důvod? Razítko na jednom nepovinném dokumentu je (linkavostí úředníků) z února místo ledna letošního roku a očividně se tedy úředníkům jevím jako element ohrožující bezpečnost státu.

Rozkvetlá letní zahrada v Göteborgu. Foto Kristýna Wagnerová.

5. Nikdy to nevzdávat

Žádost o osobní číslo jsme přesto tvrdohlavě podali. Když jsem odcházela z úřadu, tak jsem to prostě nevydržela a nekontrolovaně se rozbrečela. Zase mi číslo zamítnou?! Měla jsem pocit, že mi to snad dělá Švédsko naschvál! Tou dobou jsem již půl roku v kuse denně dřela na svojí švédštině, střídavě jsem vyřazovala z provozu různé části svého těla při těžkém uklízení v hotelu a hlavně jsem se snažila opravdu trpělivě čekat.

Upřímně jsem všeho v tu chvíli měla dost. V bance mě bez osobního čísla ani nenechají otevřít účet. Po téměř 20 letech studia v České republice bez švédštiny nutné pro práci v oboru uklízím v hotelu.  V tu chvíli jsem měla opravdu pocit, že na celé Švédsko se taky můžu zvysoka vyprdnout.

Nicméně, ve Švédsku je všechno, co úředník řekne v podstatě opačně a věřit se tady nemá ničemu. A tak mi po dvou úředních dnech přistál ve schránce dopis, ve kterém je černé na bílém, že moje žádost byla schválena.

Udržet si nadhled. Z ruského kola v parku Liseberg. Foto Kristýna Wagnerová.

6. Svoje úřední záležitosti držet pevně v rukou

Tomu, že se mi podařilo pod 7 měsících vyzrát na úřady, jsem věřila až ve chvíli, kdy jsem držela svou švédskou občanku v ruce. S registrací ve Švédsku se váže i můj nárok na zdravotní péči, což potvrzuje dopis, který jsem dostala hned ruhý den po přidělení čísla.

Je tedy čas se odhlásit z české zdravotní pojištovny. Vzhledem k tomu, že jsem byla převedena v rámci formuláře U2 do Švédska českým úřadem práce, prvních 5 měsíců jsem měla nárok na podporu v nezaměstnanosti v České republice a i pojištění jsem měla Úřadem práce zajištěné.

Odhlášení se ze systému českého pojištění je na první pohled celkem jasné, nicméně stejně jsem dokázala české úředníky znovu zmást. Ve Švédsku je totiž jiný systém pojištění a nárok na něj získáváte po určité době třeba i tím, že jste manžel  (nebo partner, tedy sambo) někoho, kdo ve Švédsku bydlí a vás si sem přivedl.

Tuto situaci české úřady ve svých formulářích nerozeznávají. Moje odhlášení tedy čítalo několik bouřlivých e-mailů, než jsme si vše s pojišťovnou vysvětlili. Dozvěděla jsem se, že nemám vyplnit Prohlášení o dlouhodobém pobytu v zahraničí jako ostatní odjíždějící, ale stačí e-mail. Jiná úřednice, milovnice roztodivných evropských formulářů písmene E, po mě pro změnu žádá jiný formulář – E902.

Formulář sem, formulář tam, nakonec mi bylo řečeno, že odhlášení proběhlo a až se budu jednou vracet do České republiky, nesmím zapomenout vyžádat další formuláře S41 a S1 pro českou pojišťovnu, jinak si budu doplácet české  pojištění za celou dobu zpětně. Nicméně je svébytně důležité vědět, který formulář slouží k čemu, jelikož vaše budoucí formulářové problémy nejsou úředníkův problém. Navíc je někdy extrémně težké tahat papíry ze dvou států najednou, ač v teorii by se měla agenda všude v Evropě podobat.

S úřady je to jak na horské dráze. Nebo ruském kole v Lisebergu. Foto Kristýna Wagnerová

7. Neposlouchat rady známých, co byste měli dělat

Lidé mají tendenci přemýšlet z vlastní perspektivy. Usilovné bojování, které přestěhování do zahraničí na počátku vyžaduje, není asi normou pro poklidný pohodlný život. Možná vám okolí bude říkat, že blázníte a nakládáte si na sebe velké požadavky. Ale faktem je, že první měsíce jsou drsné a pokud se vám nechce stěhovat nazpátek, musíte se jimi prokousat.

Lidé mají také tendenci se ptát způsobem, který je stresující. A události vidět svojí optikou. Vyřídit si věci ve své vlasti je jednoduché, v zahraničí to bude stejné, ne? Umíte už plynule jazyk? Máte po týdnu v cizině práci? Líbí se vám tam? Proč se vám nelíbí? Kdo se do zahraničí nikdy nestěhoval, i s dobrou vůlí nepochopí, jaké je to náročné. Alespoň v zemi jako je Švédsko. Zkouším se tedy nebrat rady a nevinné dotazy moc osobně, doma nikdo neví, že za každým provedeným úkonem ve Švédsku stojí několikanásobně větší úsilí než doma.

Další moje články ze Švédska najdete na Mladiinfo:

Máte nějaké dotazy ke stěhování do Švédska? Napište mi na kristyna@mladiinfo.cz!

Autor: Kristýna

Vášnivá cestovatelka, která ráda sbírá zahraniční zkušenosti skrze různé projekty a pak o nich píše na Mladiinfo. Nějaký čas studovala ve Velké Británii, pracovala USA a Belgii a momentálně je usídlena ve Švédsku, o kterém píše pravidelně blog na Mladiinfo.

Comments are closed.