Můj život ve Švédsku: Välkommen till Sverige!

Jak jednou obujete cestovatelské boty, tak je už nesundáte. A tak se stalo, že po prvním roce práce v Čechách balím kufry a stěhuji se do Švédska, a to rovnou na dobu neurčitou. Jak se do ciziny vůbec přestěhovat a co před odjezdem zařídit?

No což, že jsem byla ve Švédsku všehovšudy čtyřikrát. Srdce velí jasně! Do samotného momentu, kdy stojíte na letišti a máváte domovu, je dost dlouhá cesta. Nejdříve přesvědčit sebe, že to není úplná kravina odstěhovat se na sever, do země, která je ukrutně drahá a jejímž jazykem jste naprosto nepolíbeni. Následuje výpověď v práci a několik měsíců opakování mantry všem kamarádům a známým– ne, nemám ve Švédsku práci; ne, nemám ponětí, jaké to tam bude; ne, neumím švédsky. Při každém dočasném stěhování do zahraničí si připadáte už jako matador a říkáte si, že vás nic nepřekvapí a všechno jste zažili, tak to tentokrát bude jednoduché. Při každém stěhování vás překvapí, jak daleko od pravdy to je.

        Archiv autorky. Soustroví u Göteburgu.

Vystudujete si doma vysokou školu, nějakou dobu pracujete a myslíte si, že konečně dává vaše profesionální existence trochu smyslu. Nebo jste alespoň schopni si vydělat na chleba. Ale pak se rozhodnete, že se stěhujete a rázem se všechny vydobyté úspěchy (nebo alespoň většina) ztrácí ve světle toho, že neovládáte jazyk a zvyky země, do které se stěhujete. Ledaže jste vystudovali nějakou z profesí, která se dá dělat v každém jazyce. Pak to možná budete mít o malinko jednodušší, ale také ne zadarmo. Od úpěnlivého hledání volných pozicí na internetu a luštění švédských hieroglyfů přejdete k mírné rezignaci, že hledat práci před odjezdem asi nemá smysl. Člověk se přesune tedy k tomu, čemu se nevyhne určitě – a to předodjezdovému papírování doma v Čechách.

Toto byl můj český předodjezdový checklist:

  • Upravit si tarif u mého operátora (aneb všude levněji než doma)
  • Optimalizovat si český účet (ceník pro služby v zahraničí se u bank diametrálně liší)
  • Zařídit si notářem ověřenou plnou moc
  • Zřídit si Zákaznickou kartičku České pošty (plná moc poště pravdu nestačí)
  • Zažádat na Úřadě práce o evropský formulář U2 k převodu podpory v nezaměstnanosti
  • Vystavit si evropský formulář S1 (jeho odpověď S41) pro přihlášení se ve Švédsku do registru obyvatel
  • Vyzvednout si voličský průkaz na městském úřadě pro prezidentské volby

Věděla jsem, že se po příjezdu nevyhnu následujícímu:

  1. Zaregistrovat se do jazykových kurzů SFI (které jsou zdarma pro všechny cizince)
  2. Přihlášení se na švédský úřad práce
  3. Přihlášení se na daňový úřad – Skattevket

A tak jsem začala zjišťovat, co že k tomu vlastně potřebuji. Než jsem odjížděla, klasicky jsem si nechala notářem ověřit plnou moc a zřídila si Zákaznickou kartičku České pošty, a to vzhledem k tomu, že poštovní praxe přijímaní plných mocí k vyzvedávání zásilek je nejednoznačná-někde ji berou, někde ne a když vám říkají, že ji berou, tak jim moc nevěřte. Pokud se vám podaří přimět zaměstnance pošty, aby vám kartičku správně nastavili – což samo o sobě vyžaduje dost značné úsilí – vámi určený člověk pak může přebírat všechny zásilky kromě těch do výhradně do rukou adresáta. Celkem šikovné je zřídit si před odjezdem také datovou schránku, kam se vám mohou virtuálně doručovat některé písemnosti. Dále je šikovné se zaregistrovat do Drozda pod Ministerstvem zahraničních věcí. Jasně, nejedeme do válečné oblasti, ale i tak.                                                                     Archiv autorky. Souostroví u Göteburgu.

Abych mohla ve Švédsku fungovat, bylo třeba si zjistit pár věcí. Primárně zjistit, co se skrývá za názvem personnummer, tedy osobní číslo. Tvar má jako naše rodné číslo, ale jeho využití je mnohem širší. Používá se k registraci úplně všude od posilovny pro knihovnu. A samozřejmě to dá trochu úsilí takové číslo dostat – buď do Švédska přijedete jako student (univerzity jsou ve Švédsku pro občany EU zdarma), nebo máte již domluvenou práci, nebo jste schopni prokázat dostatek příjmů tak, aby vás Švédi mohli zaregistrovat jako osobu s vlastními příjmy v centrálním registru obyvatel na úřadě Skatteverket.

Pokud nejste ani studenti, ani švédští zaměstnanci, budete muset prokázat, že na život ve Švédsku máte – což je přesně můj případ. Pro tyto účely budete kromě jiného potřebovat od pojišťovny evropský formulář S1, protože je třeba Švédům ukázat, že jste pojištění minimálně na rok dopředu. Doražte na svou pojišťovnu vyzbrojeni informacemi, co vlastně chcete, jelikož zaměstnanci českých pojišťoven pravděpodobně o tomto formuláři každý den neslyší (nebo dokonce nikdy).

Archiv autorky. Soustroví u Göteburgu.

Co platí v každé zemí je, že úředníci mají rádi připravené lidi s připravenými dokumenty. A tak po příjezdu vyrážím  po zuby ozbrojená papíry na místní Arbetsformedlingen čili úřad práce a na již zmíněný Skatteverket. Jelikož jsem pracovala v Čechách více než rok, mám nárok na podporu v nezaměstnanosti a také na to, aby mi podporu v nezaměstnanosti úřady převedly do Švédska, kde mi bude vyplácena, pokud budu plnit zdejší podmínky.

Co dále platí v každé zemi je, že jakékoliv požadavky mimo obvyklou domácí agendu dají úřadu eufemisticky řečeno trochu zabrat. Nakonec si ale vysvětlíme, co potřebuji a úředníci mi zároveň vysvětlí, že vzhledem k tomu, že jsem z Evropské unie a předpokládá se, že budu možná o malinko schopnější se o sebe postarat než mimoevropští, mám nárok jen na základní servis. Na žádná sezení, nabízení práce a rekvalifikace či podobné vymoženosti tak pravděpodobně nedosáhnu. Přijďte se ukázat jednou za měsíc s vyplněnými papíry prý. A ano, myslím si správně, švédsky bych se měla naučit hodně rychle, jinak práci neseženu, potvrzuje paní.

 

Skatteverket, neboli daňový úřad, který je zde taková holka pro všechno, jde naproti tomu hladce. Jako téměř jediné bílé tváři mi vděční úředníci ofotí dokumenty a pak se prý ozvou, zda schvalují mojí registraci do systému obyvatel, která mimo jiné přináší zmíněné důležité osobní číslo.

Tím je moje úřadování dokončeno. Zbývá poslední. Začít chodit na kurzy švédštiny, které se zde jmenují SFI (Svenska för invandrare) a jsou poskytovány všem cizincům úplně zadarmo. Zapíšete se na dalším úřadě a do tří měsíců vám dají vědět, kdy nastupujete. Můj kurz, který je každý den v týdnu 3 hodiny denně, vypadá velmi slušně.

Kromě pravidelných návštěv jazykového kurzu a hledání práce dochází na borcení romantických představ českých přátel o sobech a barevných švédských domečkách porostlých trávou. Místo toho je nastíněn reálný obrázek jižního Švédska v zimě – pršavo, pošmourno, nedostatek světla. Švédska, kdy bez ohledu na počasí a roční období budete o svoji existenci muset trochu zabojovat. Koneckonců jako v každé cizí zemi. Ale kdo ví, možná, že se přeci jen švédsky naučím, najdu si práci v nějakém rozumném horizontu a bude se mi tu třeba i líbit….

Další moje články ze Švédska najdete na Mladiinfo:

Více info ke stěhování do Švédska a hledání práce v zahraničí? Piště na kristyna@mladiinfo.cz!

Autor: Kristýna Wagnerová

Autor: Kristýna

Vášnivá cestovatelka, která ráda sbírá zahraniční zkušenosti skrze různé projekty a pak o nich píše na Mladiinfo. Nějaký čas studovala ve Velké Británii, pracovala USA a Belgii a momentálně je usídlena ve Švédsku, o kterém píše pravidelně blog na Mladiinfo.

Comments are closed.