Můj život ve Švédsku IX: Jak Švédi pracují

Jeden by řekl, že v Evropě vás nic nepřekvapí. Jaktože je najednou nemožné interpretovat chování Švédů v práci? O práci ve Švédsku a rozdílech mezi Českou republikou a Švédskem.

V srdci věčný neklid

Někteří lidé mají dar vychutnávat si svůj život takový, jaký je, nevrhat se do stresujících dobrodružství za humny. Být spokojený se svým klidně plynoucím životem. A ti další mají v srdci věčný neklid. Oplývají talentem dělat si nějakým způsobem svůj život komplikovanější, více stresující, hrající jinými barvami než jaké známe z domova.

Čtenář jistě uhodl, že autorka článku patří k lidem druhého typu. Není dne, kdy bych nezáviděla jedincům, kteří se drží toho svého a nemají nezkrotnou touhu pouštět se do stále šílenějších projektů. Bohužel jsem zjistila, že tohle u mě fungovat nebude, i kdybych se strašně moc snažila. A tak jsem ve Švédsku. A tak po roce v cizině pracuji s těmi nejnebezpečnějšími z celého Švédska a přemýšlím, jestli jsem se tentokrát už nezbláznila dočista.

Listy papírů se plní stresovým deníčkem a novými pravidly k udržení duševní pohody, ale zároveň mě ještě (zatím) nepustila vůle si to ve Švédsku vybojovat, přesto, že některé dny jag är helt paj, jsem na koláč, česky řečeno úplně vyřízená. Kromě bezesporu nikoliv nezajímavého života a extraintenzivního jazykového kurzu mám ale také čas pozorovat švédskou pracovní kulturu a docházet opakovaně k závěru, že Švédové jsou prostě jiní. 

Autor Kristýna Wagnerová

Co Švédové považují za svůj odkaz světu?

1. Fika? Fika!

Za rok jsem se po teoretické stránce seznámila s tím, co že to fika znamená. Sociální to rituál s dlouhou tradicí pro Švédy, leckdy povinná tlachací pauza a vytržení od práce pro expaty. Čech si řekne, že jasný, svačinka, ale tak jednoduché to není. V jaký čas se  fika koná? Kdo je na řadě s dortíky a buchtami? Jak vím, kdo má dneska buchtu donést? O jakých tématech se smí a nesmí mluvit? Fika se tradičně koná ve švédských kancelářích, kde to provoz dovolí, dokonce i dvakrát denně, jednou odpoledne a jednou dopoledne. Některé kolektivy mají domluveno, kdy kdo přináší buchtu. Témata jsou jasně daná – hlavně ne moc osobní otázky, ale běda těm, kteří budou mluvit o práci, podle mé švédské známé si totiž takoví vyslouží známku pěkných nudařů. Prostě buďte lagom, ani málo ani moc.

Poznamenána českým prostředím, kam tahle pokroková teorie, že odpočatý a spokojený zaměstnanec pracuje lépe do většiny míst naší vlasti ještě nedorazila, a kdy leckterý zaměstnavatel pomalu počítá, kolik minut proflákáte na toaletě, se sebe ptám. Jak je možné, že švédští chlebodárci tyto praktiky bezbožného flákání se v pracovním čase vehementně podporují? Naivně jsem se ptala své švédské známé zeptala, jak se dívá na samotný účel fiky. Jak se můžu ptát? Přece att ha det roligt! Mít to fajnové. Vítejte ve Švédsku.

2. Brát si letní dovolenou nejmíň na celý měsíc

Ve většině zemí se vtipkuje o počasí jako nejnudnějším předmětu konverzace s lidmi, se kterými tak moc konverzovat vlastně nechcete. Ve Švédsku je téma počasí smrtelně vážné. Půl roku mluví Švédové o tom, jaké je mizerné počasí a hnusná tma, jak se těší na léto, kam vyrazí na dovolenou (překvapení, pojedou letos zase do Thajska) a kdy si můžou svoje týdny dovolené u šéfa konečně potvrdit, aby si mohli zabookovat letošní dovču. Značná část Švédů si vezme dovolenou rovnou na několik týdnů v kuse, léto je ve Švédsku nejhezčí měsíc v roce. Druhou půlku roku se točí už všechno okolo dovolených a přes léto se na několik měsíců Švédsko téměř zastaví. Kdo by si myslel, že bude problém koordinovat dovolené při takových dlouhých absencích, tak ten by se pletl. Do kanceláří a za volanty autobusů nastoupí zástupy studentů-brigádníků a léto začíná.

Zima ve Švédsku. Autor Kristýna Wagnerová

3. Balanc mezi prací a osobním životem je nedotknutelný

Zcela nejzvláštnějším výkvětem švédské mentality pro mě bezesporu bylo setkání s mým šéfem v prvních dnech práce na téma jak v noci spím. Přiznejme si to, jako reklama na štěstí jsem asi nevypadala. Musím dohánět den po dni ze švédštiny to, na co měli ostatní celý svůj život a společně s náročnou prací jsem vypadám nepřekvapivě poněkud vystresovaně. Některé dny nemám od zbláznění daleko a musím vynakládat veškeré síly na to, abych krotila svoje akutní stresové reakce, které mnou nekontrolovaně zmítají při promítání všech černých scénářů pracovních katastrof, kde hraju samozřejmě prim.

Šéf mě zastavil na chodbě a začal mi klást zvláštní otázky. Spíš pořádně v noci? Cítíš se vystresovaně? Mohu ti nějak pomoci? Chtěla bys přeřadit na čas na někam, kde bys mohla více jazykově odpočívat? Zdá se mi, že moc pracuješ, když za vámi přijdu na pracoviště, soustředíš se příliš na práci, máš na sebe moc vysoké nároky. Není nutno dodávat, že jako pořádná Češka nejsem zrovna dvakrát zvyklá, že by se šéf angažoval v mé duševní pohodě (pokud ji nechce zrovna narušit), natož aby mě nechal rozhodovat o tom, co je pro mě nejlepší.

Prevence vyhoření přece!

Rozhovor s šéfem nesu těžce a doma si nezadržitelně emocionálně stěžuji. Přítel mě prudce zastavuje a říká, ať ho chvíli poslouchám. Ve Švédsku mají jiný přístup, dbají o to, aby zaměstnanci nevyhořeli, aby se na pracovišti měli fajn a pohodlně a práce jim seděla. Co se zaměstnanci, kteří jsou vystresovaní, demotivovaní a s pocitem, že na ně celá organizace kašle? Budou dělat chyby, odejdou, vyhoří, budou roky trávit v pracovní neschopnosti.

Šéf podle přítele primárně nekritizuje výkon (což samozřejmě šéf také řekl), on se jen dívá na problém ze strategického hlediska. Pokud to prý nepochopím teď, nepochopím to v žádné jiné práci ve Švédsku. Zdá se mi jak ze sci-fi románu, že by měl někdo zájem o mé duševní zdraví a balanc, ale mezi kamarády expaty zjišťuji, že to není neobvyklé. Kamarád dostal dokonce zákaz víkendové přesčasu, má odpočívat a věnovat se koníčkům a basta, důrazně se mu doporučuje o víkendu se práci vyhnout.

Má švédská mentorka mi potvrdí to samé a rovnou mi doporučí, abych přestala myslet na to, že bych měla neustále pracovat na 100% a příliš se v práci stresovat. Mou mentorkou jsem označena za členku rizikové skupiny k  budoucímu vyhoření a z označení ambiciózní mladá žena se pro mě stává málem sprosté slovo. Šéfovi tedy následně vysvětlím, že má duševní pohoda není ohrožena a další dny se snažím vypadat, že o něco méně tvrdě pracuji a o něco víc si to v práci užívám. Ač to vypadalo prvně zvráceně, celé toto švédské pokrokové pojetí pohody má něco do sebe.

Autorka Kristýna Wagnerová

Dala jsi se na vojnu, musíš bojovat

Před třemi roky jsem nastupovala na stáž v Evropském parlamentu a jeden kolega  mi tenkrát řekl, jak mi závidí, že mám ty největší boje dospělého a pracovního života před sebou. Lehko se zapomíná, že každý z nás má své vlastní boje, že jsou jen jinak načasované a mají jinou podobu. Že někdo je má za sebou a na někoho teprve čekají. A můj boj je tady a teď.

Měla bych za trest jako poškolák na tabuli psát, že nejsem jediný cizinec, co si to musí v cizině vybojovat a že na rozdíl od ostatních cizinců to mám ve Švédsku ještě krásné. Až se skoro stydím za svou mladickou naivitu, drzost a umanutost mít to všechno nalajnované a pořešené po pár měsících v zemi. Zejména když se bavím v uprchlickém zařízení s lidmi, co utekli z míst totálního chaosu a humanitárních katastrof a nebo když se bavím se staršími kolegy-cizinci o tom, jak dlouho se psal jejich nový život ve Švédsku.

Další moje články ze Švédska najdete na Mladiinfo:

Dotazy ke Švédsku? Komentáře? Pište na kristyna@mladiinfo.cz!

Autor: Kristýna

Vášnivá cestovatelka, která ráda sbírá zahraniční zkušenosti skrze různé projekty a pak o nich píše na Mladiinfo. Nějaký čas studovala ve Velké Británii, pracovala USA a Belgii a momentálně je usídlena ve Švédsku, o kterém píše pravidelně blog na Mladiinfo.

Comments are closed.