Můj život ve Švédsku II: všechny pohromy a pár úspěchů

Se zeměmi je to jako s lidmi. Někdy se do nich zamilujete na první pohled a ani nevíte jak. Jindy jste plni pochyb, co je váš protějšek zač. Kristýna shrnuje své první dva měsíce ve Švédsku.

Můj život ve Švédsku. Se zeměmi je to jako s lidmi. Někdy se do nich zamilujete na první pohled a ani nevíte jak. Jindy jste plni pochyb, co je váš protějšek zač. Můj vztah ke Švédsku bych přirovnala k velmi bouřlivému partnerství plnému emocí, kdy si každou chvíli říkáte, že tohle už dál nejde, že to nemůže fungovat, že je rozchod absolutně nevyhnutelný, ale nakonec mu dáte ještě jednu šanci, protože  na něm přece něco je.

Se Švédskem si zatím moc nerozumíme. Život ve Švédsku ale rozhodně není nuda a to nejen díky nemožným úřadům. Do Švédska jsem přijela po teoretické stránce celkem důkladně připravená a vyzbrojená všemožnými dokumenty. O to více jsem byla překvapená, jak moc jsem se ve všem spletla.

Zase jednou jsem podcenila sílu byrokratického aparátu a počáteční trable každého expata. Nic nebylo tak, jak jsem předvídala. A tak jsem se tady za dva mesíce navztekala tolik, co snad ne za celý život dohromady.

Jak se  učím švédštinu?

Můj nový domov – Göteborg. Je patrné, že toto město je novým domovem nejen pro mě. Švédsko si rychle uvědomilo, že takový nápor lidí z jiných kultur společnost sama nezvládne a musí novým příchozím zajistit co nejrychlejší a nejdůkladnější integraci, jinak se řítí do pěkného průšvihu.

A tak vzniklo SFI, nebo -li Svenska for Invandrare (švédština pro cizince).

Každý, kdo do Švédska přijde, má nárok na to, aby se zdarma naučil švédštinu. Jde o něco unikátního a nejsem si vědoma, že někde jinde na světě by zadarmo naučili jazyk každého cizince, který do země přijde.

Část mojí SFI třídy při skupinovém úkolu ve čtvrti Lindholmen.

První týden ve Švédsku vypadal velmi nadějně. Díky švédskému systému jsem hned po pár dnech seděla v lavici na kurzu švédštiny. Každý týden máme 15 hodin švédštiny a volitelně mohu chodit do školy i mimo vyučování na některý z workshopů o tradicích, dopravních značkách nebo gramatice. Švédština je zde zadarmo pro každého cizince. Stačí se přihlásit a do tří měsíců vás musí někde umístit. Já se zaregistrovala při své předchozí návštěvě Švédska a tak jsem se pátý den po příjezdu hlásila ve škole. Předodjezdové přihlášení byl asi tak jediný chytrý tah, který mi vyšel, a tak jsem narozdíl od svých spolužáků neseděla několik měsíců doma.

V naší švédské třídě jsou lidé různého původu.

Je nás zhruba 40 a z toho jsou jen 5 lidí z Evropské unie. Ostatní jsou z dalších částí Evropy, Asie (zejména Thajsko, oblíbená to prázdninová destinace Švédů, odkud si často vozí manželky) a také z arabsky a indicky mluvící části světa. A tak do třídy chodí zahalená kadeřnice z Jordánu, slavný tanečník z Jamajky, učitelka z Nepálu, bankéř ze Somálska nebo mladíci ze Sýrie, kteří do Švédska dorazili údajně pěšky přes celou Evropu.

Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem

Ze všech spolužáků jich anglicky zvládá necelá půlka a konverzace schopné jedince počítáte na prstech jedné ruky. Za chvíli vám dojde, že švédštinu musíte začít brát vážně, pokud se chcete s novými kamarády domluvit na tom, jak připravíte společný školní projekt.

Ve škole se celkem snaží, abyste se co nejdříve začlenili do pracovního procesu, a tak jsou k dispozici poradci, kteří by vám teoreticky měli zprostředkovat nějakou neplacenou stáž (švédsky praktik). Nevím, jak postupují v jiných školách a na jiných místech Švédska. U nás ve škole vás ale rychle přesvědčí, že nemůžete čekat, že když jste na Ukrajině byli zubní lékaři, budete jimi hned i ve Švédsku. Začíná se úklidem a pracemi v restauracích. A to neplacenými. Vaše zkušenosti a vzdělání najednou moc neznamenají. Neumíte totiž švédsky. Pro Evropana, kerý se živil v domovském státě hlavou, zde může nastat problém. Švédové jsou sice snaživí, ale nenajdete s nimi v tomhle společnou řeč – systém je stavěný pro potřeby jiných skupin lidí.

Jiné selfie než jako eskymák si v zimě neuděláte.

Språkcaffé?

Vad heter du? Jag heter Britta och jag är 88 år gammal! 

Jak se jmenuješ? Já se jmenuji Britta a je mi 88 let.

Touto větou mě vítají dvě pamětnice v knihovně na Språkcaffé. Švédština vyžaduje procvičování a tak se statečně vydávám na konverzační hodinu. Posezení u kávy (Švédi používají vlastní výraz – fika), kde si cvičíte švédštinu. Konverzační klubko vede téměř 90letá seniorka Britta a její vrstevnice Arla. Arla přišla dnes v růžovém tričku z Tibetu a s barevnou čepicí z Ekvádoru. Stěžuje si, že letos ji čeká bypass a nemůže odjet na žádnou expedici. Prý stárne, je jí už 83 let. Dobrovolnice Arla a Britta si hodinu týdně povídají s cizinci ze všech koutů světa výměnou za lístky do divadla.

Toto setkání, kdy vaší lámanou švédštinu trpělivě poslouchají dvě devadesátnice,  které pamatují Václava Havla, vám nemůže než vykouzlit úsměv od ucha uchu na celý den. Důchodci jsou tady velmi často k vidění jako dobrovolníci všude možné. Ať jde o Språkcaffé nebo lyžařská střediska, kde vozí malé děti na bobech okolo svahu.

V chráněné krajinné oblasti kousek od Göteburgu.

Jak se vztekám s úřady

V Praze jsem svou práci pověsila na hřebík a požádala jsem o převod mojí agendy pod Úřad práce do Švédska, což je díky Evropské unii možné. Jedna věc je teorie a druhá věc je praxe. Jak jsem psala v minulém článku, teoreticky by vás měli zaregistrovat na Úřadu práce ve Švédsku (Arbetsförmedlingen) a do rodné země posílat měsíční hlášení (interní formulář E13).

V praxi vám bude trvat 2 měsíce než vás správně zaregistrují a úřad pochopí, že jednou měsíčně opravdu musí posílat hlášení na váš úřad práce, aby ten věděl, že stále práci ve Švédsku hledáte, a že vám může vyplatit podporu v nezaměstnanosti. A tak první týdny trávím beznadějným vztekáním se na úřadech, kde jim (marně) vysvětluji principy registrace občana Evropské unie. Celou mojí situaci bych charakterizovala jednou větou úřednice:

Máte personnumer? Ne? Pak tomu teda vůbec nerozumím.

Díky chytré radě mé české známé se stane neuvěřitelné a po kampani pravidelných stěžovacích e-mailů úřad po několika týdnech opravdu zašle požadované hlášení a příští měsíc znovu. Jedna bitva je vyhrána. Dokonce úředníkům odpustíte i to, že vám řekli, že pocházíte z EU, tudíž bohužel máte právo jen na úplně základní servis (Evropan je schopen pomoci si sám!).

Mé dobrovolnictví v Červeném kříži

Vzhledem k tomu, že to nevypadá, že bych v blízké době zázrakem mluvila švédsky jako rodilý mluvčí, nečekám, že cesta k zaměstnání v mém oboru bude jednoduchá. Proto hledám místa, kde mohu být zatím dobrovolnicí. Po dvou měsících si troufnu na základní konverzaci ve švédštině a tak se přihlásím do mládežnické sekce Červeného kříže.

Náhoda mě zavane k Transitgruppen (tranzitní skupina).

Skupina dobrovolníků chodí každé pondělí do ubytovacího zařízení Migrationverket (Úřad pro migraci), kde jsou ubytovaní nově příchozí žadatelé o azyl a také lidé, kteří se po zamítnutí žádosti chystají domů. Ani jedna skupina nemá moc důvodů k radosti. Ubytování mají azylanti velice základní, chybí jim wi-fi nebo varné konvice. Každý den se pod dozorem nějaké organizace otevírá veliká herna pro děti, kde si dospělí mohou dát teplý čaj a kávu. Děti skákají nadšením ze všech hraček a na dvě hodiny možná zapomenou, kde vlastně jsou.

Červenému kříži nepřísluší hodnotit jednotlivé případy lidí, kteří o azyl žádají ani nesmí cizincům poskytovat žádné rady a informace. Na první pohled a podle příběhů, jak je lidé vyprávějí, je ale patrné, že zdaleka ne všichni lidé asi budou mít na ochranu právní nárok. To je ale posuzuje Migrationsverket. Co ale mají všichni společného je, že se necítí v novém prostředí ve své kůži a tak dvě hodiny sociálního kontaktu uleví napětí a možná předejde případným problémům než se přetaví v něco většího.

Hlava XXII na švédský způsob

Pokud se chcete přestěhovat do Švédska a odjedete bez zajištěné práce a nestudující jako já, asi vás bude čekat to stejné. A to dohadování se s úřady, v jejichž čele kraluje Skatteverket. V minulém článku jsem se zmínila, že pro život ve Švédsku je důležité míti personnumer, který se používá k registraci úplně všude.

Díky personnumer si můžete otevřít pořádný účet v bance, přihlásit se k lékaři a nebo dostat práci. Ano, jsme v EU a na vše jmenované máme nárok automaticky. V praxi se vám však stane, že pri založení účtu banka bez předložení personnumer protestuje a někteří zaměstnavatelé mohou vyhodnotit, že zaměstnat vás bez čísla je moc papírů navíc.

Se spolužáky z Polska a Makedonie.

Mojí první žádost o personnumer úředníci zamítnuli. Chybí mi totiž správný doklad o tom, že jsem plně pojištěná na rok dopředu. Jsem svobodná, kdyby můj hypotetický manžel ve Švédsku pracoval, pojištění by stačilo od něj, kde to platí práce. Navíc jsem s partnerem předtím nebydlela, což se Švédům nelíbí. A tak jsem mezi provdanými spolužačkami ze zemí mimo EU jediná, která personnumer zatím nemá.

Ale já pojištěná v Čechách jsem, vztekám se! Jen má moje potvrzení jiné číslo!

Ale bohužel, ve Švédsku je přijímán pouze evropský formulář S1, jiná cesta nevede. Můj formulář S41, který mi pracovníci pojišťovny vystavili v Čechách, když jsem se po S1 ptala, mi je úplně k ničemu. Formulář S1 ale u nás v Čechách vydávají jen lidem, kteří jsou v ČR zaměstnáni (jsou ekonomicky aktivní).

Logicky do této kategorie skoro nikdo, kdo se stěhuje ze své země trvale pryč, nepatří. Já sama si o formulář nakonec říci můžu, jsem dočasně registrována na českém Úřadu práce, ale v rámci zahraničního převodu jen pár měsíců. Formulář na celý rok mi nikdo rozhodně nevystaví. I tak je potřeba vyřídit vše přes zahraniční sekci mé pojišťovny. Podlehnout iluzi, že na průměrné české pobočce o evropských formulářích někdy slyšeli a vědí, co dělají, to byla opravdu začátečnická chyba.

Obracíme se tedy na Evropskou komisi, konkrétně SOLVIT – iniciativu, která řeší případy, kdy jste kráceni jiným zahraničním úřadem na svým právech. Evropská komise nevypadá překvapeně, nejsem první, kdo v podobné situaci je. Komise potvrzuje, že tento postup není v souladu se směrnicí o volném pohybu osob a měli bychom si stěžovat. Švédsko nemá právo vyžadovat jen tento formulář, ale bohužel to tak dělají. Nezbývá než to zkusit na Skatteverket znovu a mnohem důrazněji, tak jako stovky dalších Evropanů včetně desítek Čechů. Spolu s vyjádřením české pojišťovny, že není možné vydávat nemožné. A nebo si najít rychle práci či se přihlásit ke studiu, to bych personnumer dostala také.

Není tady všechno špatné

Semlu seženete jen v únoru do Tlustého úterý (Fettisdagen).

Hledám způsob, jak popsat svoje začátky ve Švédsku tak, aby to neznělo, že je to úplně na pytel. Ale…přiznejme si barvu. Švédsko je nejtežší oříšek, který louskám. Ani zdaleka se tomu nevyrovná Erasmus na zahraniční univerzitě, prázdniny s Work and Travel a nebo stáž v Evropském parlamentu.

Možná mi vesmír mi naznačuje, že mi Švédsko není souzeno. Ale já to nevzdávám, protože tady není všechno špatné. Zkušenost, kterou zde procházím – od nového jazyka po sdílení životů s těmi, co měli v životě mnohem méně šancí než mladá zhýčkaná Evropanka –  to je k nezaplacení.

Do Švédska bych se odstěhovala znovu, i když bych již věděla, co mě tady čeká za otravné úřednické procedury. Žijeme v době, kdy se svobodně rozhodujeme, jaký život chceme a vybírat si vlastní kulisy je (teoreticky) relativně jednoduché. Švédsko si přesto šanci zaslouží, i kdyby jen kvůli lyžařským střediskům hodinu od města nebo díky nepřekonatelné semle, švédskému sezónnímu zákusku.

 

Více ke Švédsku? Pište na kristyna@mladiinfo.cz!

Fotografie pocházejí z osobního archivu autorky.

Autor: Kristýna

Vášnivá cestovatelka, která ráda sbírá zahraniční zkušenosti skrze různé projekty a pak o nich píše na Mladiinfo. Nějaký čas jsem bydlela ve Velké Británii, USA, Belgii a momentálně jsem usídlena ve Švédsku.

Comments are closed.