Co mě naučil Sprachkurs v Berlíně?

Přečti si krátké shrnutí o tom, co mi přinesl dvoutýdenní Sprachkurs (jazykový kurz) v německém hlavním městě, a díky čemu se tam budu vždycky ráda vracet.

Berlín – větší Vídeň?

Před odjezdem jsem vůbec nevěděla, co od Berlína čekat. Zajímalo mě, jaké to tam bude, ve srovnání s Vídní, kterou dobře znám. Každý mi říkal něco jiného. Jeden člověk tvrdil: „Berlín je špinavější a škaredý, nevím, co na to řekneš.“ „V Berlíně se toho víc děje,“ namítal druhý, „tam se ti bude líbit.“

Pár dní po příjezdu mi jedna kamarádka napsala: „Tak co je lepší? Vídeň nebo Berlín?“ Odpověděla jsem jí, že tahle dvě města vůbec srovnávat nejdou. Vídeň je honosná, upravená a klidná, jenže někdy trochu jakoby nehybná v čase. Berlín je živý, kosmopolitní a všemu otevřený, ale v některých částech i nebezpečný.

Všechno má své pro i proti – myslím, že záleží hlavně na tom, co se člověk snaží zažít a čemu se rozhodne věnovat svou pozornost.

Výuka a „Schwerpunkte“ německé politiky

Během těch dvou týdnů jsem každý den (kromě víkendu) měla čtyři hodiny němčiny. Výuka byla postavená na diskuzi a rozebírání aktuálních otázek, které Německo řeší.

Probírali jsme (ne)úspěchy ve vzdělávání, Evropu a evropskou spolupráci a integraci a ochranu životního prostředí – „Umweltschutz“, což je spolu s ekobilancí a energetickou transformací („Energiewende“, tzn. přechod z využívání fosilních paliv na obnovitelné zdroje energie) v německé společnosti jedno z nejdiskutovanějších témat.

Všímala jsem si toho doslova na každém rohu. Jednou jsem si na procházce všimla kovové sochy sedící před obchodem s konopnými produkty, která na sobě měla přilepenou cedulku s nápisem „No Spätis (tj. německé večerky) on a dead planet“ a za ní viselo ještě „Všichni mluví o klimatu – my ho ničíme.“, což celkovou atmosféru a postoje vystihovalo asi nejpřesněji. 

Berlínské perličky

Když jsem jela domů, tak jsem si sepsala seznam zážitků, které se mi nejvíc líbily. Třeba: ochutnávání rozmanitých typů kuchyní ze všech koutů světa na tržnici ve čtvrti Kreuzberg.

Návštěvy zajímavých, ale někdy i trochu náročných a „přehlcujících“ výstav a muzeí. Malé obchůdky, schovaná knihkupectví a staré antikvariáty, posedávání u řeky nebo v kavárnách, jízda po Spree na kajaku.

Umění namalované na East Side Gallery, dlouhé procházky, pozorování rozdílů mezi bývalým „Západem“ a „Východem“, zbytky Berlínské zdi a různé další připomínky nedávné minulosti. Důležitost svobody.

Poslouchání hudby pouličních umělců, jízda vlakem po městských periferiích a neskutečná pestrost všude, kam jsem se koukla. 

Co jsem si z Berlína odnesla?

Nejspíš jsem se zase o kousek posunula v němčině a rozšířila si znalosti o aktuálním dění, ale to z mého pohledu není to nejdůležitější. Zjistila jsem, že bych neměla srovnávat něco, co je naprosto rozdílné, a že se vyplatí chvíli počkat s vytvořením vlastního názoru. 

A hlavně: i když je něco obrovské, neznámé a cizí, tak to vůbec neznamená, že by to bylo špatně. Naopak: získáváme díky tomu šanci objevovat spoustu nového, což nás formuje, směruje a posouvá dál. 

Street art Berlín

PS.: Moc se mi líbil jeden citát, který jsem zahlédla napsaný kdesi na lavičce v metru. Volný překlad by zněl asi takhle: „Pro toho, kdo se nedokáže nechat překvapit, neexistují žádné zázraky. “