Cesta do Gruzie a vzpomínky z ní

Gruzie leží od Česka přes 2300 kilometrů, až za Černým mořem, někde daleko na Kavkaze. Tohle (a něco málo k tomu) jsem o ní věděla, než jsem tam vyrazila na svůj první Erasmus+ projekt. Ještě nedávno bych vůbec neřekla, že se vydám zrovna tam. Na začátku září jsem to ale udělala. A litovala jsem toho potom? Rozhodně ne.

„Ježíš, Sárinko, kde to jsi? To je konec světa?“

„Ne, babi, to je Gruzie.“

Přesně takhle reagovala moje babička, když jsem jí druhý den projektu poslala fotku z města Rustavi. Asi se jí nemůžu moc divit: jak jsem zjistila, Gruzie na spoustě místech není úplně „prvoplánově“ krásná. V jednu chvíli jsem se mohla procházet po krásně upravené hlavní třídě v centru, a pak najednou o pár metrů dál narazit na oprýskané, polorozbořené stavby. To ale neznamená, že by se mi tam nelíbilo. Naopak!

Gruzie sice nepůsobí nijak „načančaně“, ale je to pestrá země plná kontrastů, života a osobité atmosféry. A taky spousty dalšího: toulavých psů, ovcí, koní, pohádkového písma a jazyka, khinkali, khachapuri, nádherné přírody a alkoholu – především vína a „chachi“, která někdy dosahuje až 70 procent alkoholu. 

Co jsme dělali a jací jsou Gruzínci? 

Na projektu jsme se zabývali ekoturismem, a kromě účastníků naší skupiny jsme se potkali i s pár dalšími rodilými Gruzínci. Všichni byli moc milí, přátelští a pohostinní. Navštívili jsme i dvě organizace, které se snažily o zachování přírodních památek nebo národních parků, což se mi líbilo z celého programu a připravených aktivit asi nejvíc. Jeden pán nám vyprávěl například o tom, jak se v Rustavi a okolí snaží šířit povědomí o důležitosti recyklace, udržitelného životního stylu a zalesňování. O jeho projektu si můžeš přečíst víc na této webové stránce.

O pár dnů později jsme se potkali s paní, která s námi mluvila o národním parku Algeti. Dozvěděli jsme se ale i o její lásce k učení a předávání svých znalostí a zkušeností mladším generacím.

U obou mě nejvíc těšilo jejich nadšení, se kterým svou práci prezentovali, a moc jsem to obdivovala. 

Střet civilizací

Kromě hlavního tématu projektu jsem si všímala hlavně jeho přesahu, který se dá zažít snad jen na těchto mezinárodních setkáních. Těžko se to popisuje, ale hodně mě zasáhlo, co jsem se dozvídala. Nikdy bych nečekala, s jakou intenzitou a důrazem nám účastnice z Arménie budou povídat o blokádě a válce v Náhorním Karabachu, nebo bych neřekla, že uslyším rozhovor Poláků o tom, že jejich země prostě nemíří správným směrem, ale že odsud nechtějí odcházet do zahraničí, protože jinak tam nezůstane nikdo, kdo by tu situaci mohl změnit. 

S Nanou, spoluorganizátorkou z gruzínské strany, jsem se bavila o Jižní Osetii, což je sporné území nacházející se směrem na sever nad městem Gori. Gruzínci, kteří tam žijí, se nemůžou dostat „ven“, stejně jako se vlastně nikdo nemůže dostat „dovnitř“, protože je to oblast hlídaná ruskými vojáky. Tento problém je buď často diskutovaný a kritizovaný, nebo někteří Gruzínci prý naopak předstírají, jako by o ničem takovém nevěděli, a napjatá situace s Ruskem nebo společná historie se jich vůbec netýkala. 

Škoda, že podobnou zkušenost nemají všichni mí spolužáci a přátelé

Nikdy nepochopím, proč některým lidem „nestojí za to někam vyjet“. 

Jestli nad nějakou cestou, ať už Erasmem+ nebo čímkoliv jiným, přemýšlíš, neváhej a jeď. Tyto informace a pohledy na svět nejdou získat sezením doma a koukáním do zdi.

Tam někde v dálce na tebe čeká celé nekonečno; milion možností, krásných míst, hromada podnětů k řešení a nespočet nových přátelství a navázaných vztahů. 

Poslední večer

Poslední večer před odjezdem jsme ve skupince seděli u ohniště, povídali si několik hodin o všem možném a nad námi se tyčily vrcholky hor a svítila spousta třpytivých hvězd. Koukala jsem se kolem sebe a napadlo mě, jak jsem šťastná, že jsem necouvla a opravdu jsem do Gruzie odletěla. 

Měla jsem strach? Trochu ano, měla. 

Bylo to docela daleko, úplně cizí země, a já jsem navíc jela jako nejmladší účastník. Ale nakonec bylo všechno v pohodě, získala jsem zkušenost, která mě zase někam posunula, a několik nových přátel k tomu.