Dobrovolnictví v Řecku – vzpomínky a kamarádi na celý život

Ahoj, jmenuji se Klára a minulý rok jsem strávila osm měsíců v Řecku jako dobrovolnice v tamní školce díky Evropskému sboru solidarity. V mém předchozím článku se můžeš dočíst o tom, jak jsem se k dobrovolnictví dostala a jaké byly moje začátky v organizaci Orfeas.

Poslední dny v Xylokastru

Tak a je to tady! Než by člověk dvakrát mrkl, byl prosinec a já jsem měla před sebou poslední dva týdny v Xylokastru. Jako každý dobrovolník jsem musela zhodnotit své zkušenosti. Čekalo mě sepsat pár vět o kompetencích, které jsem si v průběhu těch osmi měsíců osvojila a zlepšila. Celý tento proces vede k získání cerifikátu Youthpass,  který potvrzuje účast na projektech a který každý dobrovolník na konci svého pobytu dostane. Potom už jenom zbývalo koupit si letenku zpátky do České republiky, sbalit se a užít si těch posledních pár dnů se všemi ostatními.

A co bude dál?

Na své dobrovolnictví v Řecku jsem přijela bez jakéhokoliv plánu na to co, bude „potom”. Takhle to ale měla většina dobrovolníků, kterém jsem v Xylokastru poznala. Protože to bylo naše společné téma, v tomto ohledu jsme si navzájem dost pomáhali.

Rozhodla jsem se, i navzdory svým dřívějším pokusům si právě toto rozhodnutí vymluvit, že chci zjistit, jak život funguje i v těch severnějších zemích. Ale ne zase tak úplně daleko od domova. Na konci zimy se tedy plánuju odstěhovat do Nizozemí. Právě v zemi tulipánů a větrných mlýnů chci zkusit štěstí a pošlu přihlášku na uměleckou školu. V Řecku jsem byla obklopena lidmi, kteří mě v mém rozhodnut podpořili. Přesvědčili mě, že stojí za to zkusit právě to, čeho se nejvíc bojím. Za tuhle podporu jsem jim všem neskutečné vděčná!

 

Když se tak koukám zpátky…

Kdyby mi minulý březen někdo řekl, že rok 2021 bude pro mě jeden z těch zlomových, moc bych mu asi nevěřila. Zvykla jsem si na určitý standard a průběh svých dnů v České republice. Byla jsem ale pořád dost vázána na špatné vzpomínky ze střední školy. Moje zkušenost z dobrovolnictví v Řecku ale všechno změnila. I já jsem byla na začátku celého projektu skeptická. Těch osm měsíců dobrovolnictví pro mě představovalo čas, kdy se budu rozhodovat o své budoucnosti. Zkušenosti, které jsem získala díky prací s dětmi, mi pomohli hned v několika aspektech. Největší vliv na mě ale měli lidé, které jsem v Xylokastru poznala. 

Na první pohled nás dohromady nic nespojovalo. Všichni jsme byli z jiných zemi, mluvili jsme jinými jazyky a měli jiné zvyky. Dohromady jsme ale vytvořili skupinu mladých lidi, kteří se navzájem přijímali takoví, jací jsou. Konflikty jsme řešili s humorem a pochopením a hlavně jsme každý dali kousek sebe tomu druhému. S klidným srdcem mužů říct, že tahle zkušenost mi dala mnoho dobrých věcí do mého budoucího života. Kromě větší sebejistoty jsem taky získala kamarády na celý život. A ty už mi nikdo nikdy nevezme.

Doporučila bych dobrovolnictví, ať už v Řecku, tak kdekoli jinde, každému, kdo se hledá.  A nebo možná jenom čeká na příležitost, jak poznat svět!