Pomáhat v Polsku mě baví, vypráví Vojta

Možnosti dobrovolnictví jsou opravdu pestré, přes Evropský sbor solidarity můžete vyjet a třeba začít pomáhat v Polsku. Jak si vede náš Vojta? Dozvíte se v jeho deníčku.

Moje dobrovolnictví konečně prezeční

V předcházejícím článku jsem popsal svůj příjezd na dobrovolnictví do Polska v době, kdy ještě dětská centra byla zavřena v rámci opatření proti šíření nemoci COVID-19. Naštěstí netrvalo zas tak dlouho a mohl jsem se začít účastnit aktivit i osobně. Centra totiž byla otevřena, a i když se obchody a sportoviště po počátečním rozvolnění opět uzavřela, mého pracoviště se to již netýkalo. Přeci jen však ještě trvalo, než všechny děti opět začaly docházet.

První tři měsíce jsme jako dobrovolníci měli zajištěné dvakrát týdně devadesátiminutové kurzy polštiny, v závislosti na pandemické situaci prezenčně či distančně. Pro mě jako pro Čecha se jednalo o jednodušší záležitost než pro zbylé dobrovolníky, kteří pochází z Francie, Španělska či Gruzie. Výjimkou byla dobrovolnice z Ukrajiny, která již znalostí polštiny disponovala natolik, že naše začátečnické kurzy nepotřebovala. Vzhledem k tomu, že během práce na mě vedoucí mluví jenom polsky a pro návštěvníky platí to samé, jsem se naučil komunikovat polsky. Zpočátku to byla spíše zkomolená čeština, ale teď se už domluvím polsky i v obchodech, tedy snad jsem nějaké srozumitelné úrovně dosáhl.

Dětských center je pod gdaňskou Charitou několik, protože jsem v tom početně nejsilnějším, je se mnou ještě druhá účastnice Evropského sboru solidarity. Ostatní dobrovolníci jsou rozmístěni jednotlivě.

I ty se můžeš rozjet do světa a jet pomáhat! Přečti si více info o Evropském sboru solidarity a vydej se na některý z projektů ještě letos!

Rytmus dní

Denní režim u nás funguje následovně: od 11 hodin mohou přicházet děti, které mají volný program. Typicky hrají nějakou z deskových her, případně při dostatku zájemců pohybovou hru jako vybíjenou. V případě, že mají zadaný domácí úkol ze školy, mají prostor na něm pracovat a my jako dobrovolníci jsme k dispozici ke konzultaci. V 15 hodin následuje svačina, po které následuje skupinový program. Buď se ho účastním, nebo pomáhám s úklidem po jídle. Občas je také potřeba ještě poskytnout jídlo těm, kteří přicházejí později ze školy. Program končí v 17 hodin a my ještě půl hodiny zůstáváme pro dokončení úklidu. Výjimku tvoří středa a čtvrtek, kdy ještě dvě hodiny následuje program pro mládež.

Kromě nás jsou v některé dny k dispozici dětem i odborníci. Ve středu s dětmi individuálně pracuje logopedka a pedagogická terapeutka. Ve čtvrtek má skupinový program na starosti psycholog.

Na odpolední program si můžeme po domluvě s vedoucí můžeme připravit vlastní aktivity. Pod mým vedením se tvořily vlastní platební karty. Děti si je nakreslily a doprostřed vložili NFC chip. Na ten jsem nahrál číslo jako částku, kterou mají k dispozici, a z kluků s mobily s NFC čipem jsem vytvořil “bankomaty”. Na mobil si stáhli aplikaci a k dispozici dostali hrací bankovky. Pro ostatní pak zajišťovali výběr a vklad peněz.

Sjednocující pátky

V pátky máme společné aktivity s ostatními dobrovolníky. Činnost není každý týden stejná, děláme, co je právě potřeba. Jedním z příkladů byla výroba znovupoužitelných látkových sáčků na ovoce a zeleninu, která byla součástí ekologického projektu. Tyto sáčky jsme během projektového dne rozdali dětem a zároveň jsme je nechali pomalovat si vlastní látkovou tašku. O správném chování vůči životnímu prostředí dětem povyprávěla moje spoludobrovolnice. V jiné dny jsme balili balíčky pro polské dobrovolníky potravinové sbírky nebo malovali venkovní nábytek v domově pro seniory.

V momentě psaní tohoto textu mám také před sebou školení, které je společné pro účastníky různých projektů z různých organizací napříč Polskem. Navážu tak na popříjezdové školení ze začátku mého pobytu.