Nejlepší zážitky jsou s jednosměrnou letenkou

Chystáte se v létě vyrazit někam do zahraničí za zážitky a poznat na vlastní pěst úplně cízí kus země? Nechte se inspirovat nevšedním příběhem dvou holek, které se prostě jednoho dne sbalily a jely.

Zdroj: Archiv Alena Machálková

Člověk občas potřebuje trochu dobrodružství a adrenalinu. A jak ho lépe najít než na konci náhodného jednosměrného letu? Aneb návrh na nezapomenutelné dobrodružství!

Neplánované cestování

Ráda cestuju neplánovaně, spontánně a bez pravidel. Při cestování jsem taková ‚Yes-woman‘. Proto se taky není čemu divit, že občas skončím někde na svatbě a někdy můj skype přeruší zebra. Státy, kde cestuji si nevybírám podle názvů, ale podle levných letenek a spojení se světem (čím více odpojeno tím lépe). Není se tedy čemu divit, že když jsme našly s kamarádkou letenky do Gruzie, které byly levné jen jedním směrem, tak jsme se ani neráčily zjišťovat, jestli potřebujeme víza.

Na letišti jsme taxikáře odmítaly tak dlouho, dokud jeden za námi nepřišel, že nás do města zaveze zadarmo, když jsme ty stopařky. Do města? Proč ne, řekly jsme si a pěti-týdenní kolotoč neuvěřitelných a nezastavitelně se řítících zážitků mohl začít.

Zdroj: Archiv Alena Machálková

Pohostinnost na prvním místě

Gruzie je plná pohostinných lidí. Je zvykem, že pokud potkáte nového hosta, musíte s ním něco sníst. I když se nám ze začátku tato tradice velice líbila, na konci prvního týdne a po třetí snídani jsme si řekly, že je na čase se odebrat do hor. Tam můžeme být k snídani maximálně my.

Stopování bez mapy je úžasná věc, nikdy se totiž neztratíte. Na návrhy místních a trochu také zásluhou naši špatné ruštiny a perného večera kdy jsme se seznamovaly s místním domácím likérem, jsme se ocitly na konci vesnice s japonským stopařem a pivem v ruce.  ‚Četyre dnia!‘ volali za námi místní a mi připadalo, jako by u toho mávali bílým kapesníčkem.

O čtyři dny, dva vodopády a jeden ledovec později jsme se opravdu ocitli v Ushguli. O Gruzinských horách by se daly psát knihy, jsou nádherné a plné panenské přírody. V horách jsme strávily nemálo času, ale díky stopování jsme okusily i krásy moře, vína a Arménských klášterů. S naším novým japonským kamarádem jsme cestovaly ještě pár dní a pak se opět setkali v Jerevanu. Letos jsem ho dokonce navštívila i v Japonsku.

Nové zkušenosti

Během našeho pěti týdenního návratu domů nás místní stihli propašovat na horké prameny do Karabachu, naučit jak stočit pravý Arménský med. V Turecku jsme se naučili kultuře čaje a jídla, ale hlavně každý den jsme potkali nové, úžasné a zajímavé lidské bytosti, které nám neustále dokazovali, jak je na světě krásně a bezpečně.

Zdroj: Archiv Alena Machálková

Již jsou tomu dva roky, co jsme s batohy a stanem přistály na letišti v Kutaisi, bez plánu, bez peněz, bez smartphonu a hlavně bez zpáteční letenky. Cestování se protáhlo na asi 5 týdnů a domů jsme se dostaly po zemi přes Turecko, Serbii a Bulharsko. Nastopovaly jsme přes 4500km v 7 státech a co nám to vše dalo? No přece, že Cesta je Cíl!

Autor: Alena

Alena je stopařka a cestovatelka tělem i duší, milovnice cizích kultur, jazyků a exotického jídla! Ve svých 24 stihla už něco přes 55 států na třech kontinentech, a to hlavně díky studiu v zahraničí (Hong Kong a Skotsko, Jihoafrická Republika). Mimo jiné založila neziskovou organizaci Bookfeeding Project (www.bookfeeding.org) která se soustředí na stavbu soběstačných knihoven v Africe a Asii. Momentálně studuje magisterský program v Kapském Městě, JAR.