Motivace? A co s ní?

Motivace je častým tématem školení, seminářů nebo pracovních pohovorů. Všude se mluví o tom, že je třeba, abychom byli motivovaní a dosahovali díky tomu lepších výsledků. Nikdo už s námi ale nemluví o tom, co máme dělat, pokud nevíme, co chceme. Co s tím?

Principy motivace si můžeme ukázat na příkladu uklízecích čet v univerzitní nemocnici. S tímto tématem před lety přišla Amy Wrzesniewski z Yale University. Začala rozlišovat uklízeče a uklízečky dle toho, jak přistupovali ke své práci. Zaměstnanci se tak zcela přirozeně rozdělili podle své odlišné motivace k práci.

První skupina vnímala svou práci striktně pouze jako dobu (od 9 do 17 hodin), během níž musí vykonávat určitou činnost, aby si vydělala na živobytí. Motivace uklízečů byla primárně vnější a mnohdy je jejich práce ani nebavila. Délka směny pro ně byla převážně čekáním na konec pracovní doby.

 

Ilustrační foto. Autor: Inspiring Yale. Zdroj: youtube.com

Druhá skupina pracovníků vnímala svou práci jako komplexní záležitost a jako smysluplnou věc. Jedna z uklízeček na oddělení, kde byli lidé v kómatu, pravidelně přesouvala obrazy, aby pacienti měli o něco pestřejší pokoje. Věřila, že jim to pomáhá. Druhá uklízečka na oddělení šestinedělí vždy prohodila slovo s maminkami, ptala se na jména novorozeňat a nosila novopečeným matkám sušenky nebo kávu z automatu. Pro tyto pracovnice byla práce důležitou součástí života.

Obě skupiny dělaly totožnou práci, ale měly k ní naprosto odlišný přístup.

Tři druhy motivace

Amy Wrzesniewski svůj výzkum později rozšířila a zjistila, že tyto závěry mohou platit i v jiných případech. Motivaci třídí na tři skupiny:

  • JOB: práce od 9 do 17 hodin. Práce jako prostředek k placení účtů nebo koníčků. Vnější motivace. (Tady je důležité říct, že není špatné vnímat „job“ nutně tak, jak ho popisuje Amy – člověk totiž může mít bohatý život mimo práci, který ho uspokojuje, „job“ nemusí být negativní.)
  • CAREER: Práce je vnímána v souvislosti s termíny prestiž, úspěch a sociální status jako posun v kariérním žebříčku. Pro tyto lidi jsou velmi důležité tituly a názvy pozic.
  • CALLING: neboli poslání. Práce je vnímána jako součást nás. Lidé v práci vidí osobní smysl a vnímají ji jako projev sebe sama. Tito lidé se často snaží upravovat obsah své práce tak, aby více odpovídal jejich osobnosti (viz. uklízečka na oddělení šestinedělí).
Job Crafting. Autor: re:Work with Google. Zdroj: youtube.com

Jak motivovat sebe sama?

Samozřejmě existují i zóny, kde se tyto kategorie překrývají. Hezká informace, že? Ale co s ní? Jak s ní naložit?

Velice mi pomohlo zamyslet se nad tím, kde jsem nyní v práci já. Pohybuji se teď v zóně mezi job a career nebo je moje práce pouze job? Uvědomění si svého současného stavu je důležitým startovacím bodem při hledání motivace. Pokud chcete s motivací pracovat, musíte nejdřív zjistit, kde vlastně jste.

Druhou podstatnou otázkou je: co je pro mě v mé současné práci (nebo studiu) tím „calling“ faktorem? Další věc, nad kterou se musí zamyslet každý sám.

Mysleme i na to, že se měníme a mění se i naše priority a motivace. Můžeme nastoupit do práce, která nás fakt baví, jenže pak přestoupíme na jinou pozici a cítíme, že to není ono. V každodenní rutině občas nemáme čas se zastavit a podívat se na to, kam jdeme a jestli je to směr, kterým chceme jít. Můžeme to změnit? Rozhodně ano! Zkuste:

  • jednou za čas navštívit rozvojový seminář se zaměřením na hledání sebe sama, motivaci, poslechněte si, co řeší ostatní účastníci;
  • zajít do kariérového poradenského centra na univerzitě, nebo pokud už nejste student, vyzkoušet si testy osobnosti a profesní orientace (mám dobrou zkušenost s Hoganovým osobnostním dotazníkem);
  • promluvit si o tom s někým blízkým;
  • přemýšlet o tom, co nás baví a motivuje;
  • podívat se na TEDx talks o hledání sebe – jsou bezvadné a plné inspirace;
  • přečíst si jednou za čas pár kapitol z dobré knihy – mým tipem je Jack Canfield a jeho „Pravidla úspěchu“, kniha plná reálných příběhů lidí, kteří hledali sebe a svou motivaci.

ALE HLAVNĚ: stanovujte si cíle!

Motivace bez cíle není motivací. Je to jako s energeťákem. Pokud chcete uběhnout pět kilometrů, jeho vypití vám pomůže tohoto cíle dosáhnout, pomůže Vám nasměrovat Vaše kroky. Pokud ho vypijete jen tak bezcílně, stane z něj obyčejná tekutina se spoustou cukrů a aditiv. Bez cíle nemá smysl jej pít.

Měli bychom hledat své cíle a směr, jinak nám hrozí, že budeme proplouvat životem jako loďka, která nemá vytaženou plachtu a beze směru se houpe na vlnách.

A co s tím? Stačí začít s málem: zamyslet se, co děláme nejvíce a co z toho nám dává smysl, co nám dělá radost a ve společnosti jakých lidí nebo za jakých podmínek je nám dobře. Je třeba se na své pozorování zaměřit a třeba si své dojmy zapsat do diáře a vrátit se k poznámkám po pár dnech opakovaně. S takovým poznámkami se později pracuje mnohem lépe než s pouhým aktuálním dojmem.

Ještě stále nevíte co s tím? Může pomoci i změna podmínek, ve kterých žijete. Impulsem pro nalezení vlastní motivace se může stát třeba stáž v zahraničí, nebo v jiném městě, či dobrovolničení v oblasti, o které jste předtím neuvažovali.

Především však najděte sami sebe. Až budete vědět, kým jste, hledání cílů bude pro vás hračka.