Možná si říkáš, že takový článek nepotřebuješ, že každé malé dítě přece ví, jak napsat dobrý životopis. A možná máš pravdu . Ale pravděpodobnější je, že se tvoje představy se skutečností značně rozcházejí. Schválně se zkus zamyslet, kolikrát jsi se hlásil/a na tebou vybrané pracovní pozice, kolikrát jsi zasílal/a svoje životopisy a telefonoval/a do kanceláří. A teď si odpověz, kolikrát ti přišel onen vytoužený e-mail s pozvánkou na pohovor, a kolikrát jsi nakonec byl/a vybrán/a na danou pozici.

Byla to jedna odpověď na deset e-mailů? Dvacet, padesát? V dnešním světě bohužel nic neobvyklého. Je zcela normální, že uchazeči musí zasílat desítky žádostí, než vůbec obdrží nějakou odpověď. Zdá se to smutné, ale také se to samozřejmě různí obor od oboru. Tak jako tak, Mladiinfo tu je, aby ti pomohlo na cestě k tvojí vysněné kariéře!

Jak tedy napsat to správné, oslňující, úspěšné CV?

Tento článek je rozdělen na dvě kategorie. První radí lidem začínajícím na pracovním trhu, tedy těm, kteří možná ještě nikdy práci nehledali. Ta druhá je zaměřená spíše na profesionály, lidi soustředící se na kariérní vzestup či hledající tipy na zvýraznění a zlepšení jejich „základního dokumentu“.

Ale konec řečím – začínáme! Co musí splňovat každé správné CV?

Zkontroluj si základy

Správné CV rozhodně, nutně a bezpodmínečně nesmí obsahovat gramatické chyby. Zkontroluj si svůj životopis třikrát po sobě, projeď si ho kontrolou ve Wordu, vyspi se na to a pak si ho opět zkontroluj. I to nejlepší CV bude vypadat hloupě, když bude obsahovat „prachovitý“ namísto „pracovitý“!

Dále, tvoje CV musí obsahovat obecné údaje o tobě: jméno, příjmení, telefonní a e-mailový kontakt. Zpravidla se také uvádí adresa či věk. Rozhodně ovšem neposílej tvoji národnost, rasu, manželský status či počet dětí! Takovéto informace jsou pouze tvojí záležitostí a každý zaměstnavatel, který by po tobě chtěl zmíněné údaje, může čelit žalobě za diskriminaci.

A co fotka?

V mnoha případech se v ČR bohužel stále ještě vyskytuje žádost, aby uchazeč zaslal životopis s fotografií. Pokud se nejedná o pozici vyloženě vyžadující reprezentativní vzhled, je taková žádost nejen nadbytečná, ale i nekorektní a neetická. Stejně je to i s věkem, který rovněž uvádět nemusíš, a který by ve výběru neměl hrát roli. Je to však stále velice častý údaj. Pokud odpovídáš na inzerát, který tyto materiály požaduje, ber na vědomí, že tato firma bude v lepším případě staromódní, v tom horším diskriminační.

Méně je více

Setkala jsem se s případy, kdy uchazeč zaslal svůj životopis, kde uvedl, že: „na střední škole vyhrál ocenění ´nejlepší rameno, na které se dá vybrečet´“. Dlouho jsme se tomu v kanceláři smáli. Chlapec to myslel dobře, avšak tento druh informací je v životopise většinou irelevantní. Nikoho nebaví probírat se dlouhými odstavci popisující vaši brigádní zkušenost v McDonald’s. Dbej tedy na to, aby se tvoje pracovní zkušenosti pokud možno vztahovaly k dané pracovní pozici, a aby byly krátké, ale výstižné. Zlaté pravidlo uvádí, že životopis by nikdy neměl mít více jak 2 strany! I z tohoto důvodu se většinou píše životopis v bodech.

Vzdělání a pracovní zkušenosti

Nyní se dostáváme k jádru celého životopisu. Toto je centrum tvého CV, ta nejdůležitější část! Obecná pravidla říkají, že bys měl/a chronologicky uvést všechny relevantní pracovní zkušenosti a své vzdělání. Základní školu uvádět nemusíš, stačí, když začneš od střední školy (gymnázia, učiliště….). Jak jsme již uvedli dříve, nemusíš uvádět všechny svoje brigádky, pokud ovšem nejsou relevantní k pozici, na kterou se hlásíš. Výjimkou může být situace, kdy na pracovním trhu teprve začínáš – v tom případě je pořád lepší mít alespoň nějakou zkušenost než žádnou.

Počítačové, jazykové a ostatní znalosti

Pokud máš nějaké znalosti, které přímo nevyplývají z tvých studií či pracovních zkušeností, hodí se je uvést zvlášť. Zpravidla se tak uvádí, kolika jazyky mluvíš a na jaké úrovni nebo jak ovládáš počítačové programy. V případě, že toho umíš víc, neboj se a hoď to tam!

Dobrovolnické a ostatní zkušenosti

Sem patří víceméně všechno, co se nevešlo nikam jinam. Dobrovolnictví, účast na konferencích, výhry v soutěžích atd. Zkrátka to, co tě nějak odlišuje od ostatních, můžeš hodit do této kategorie. Nezapomeň uvést, co jsi konkrétní zkušeností získal/a a kam tě to posunulo.

Osobní zájmy a povaha

Nepovinná kategorie, ale můžeš uvést. Je možné, že tvůj budoucí nadřízený bude také nadšenec do rybaření a tato drobná odlišnost ti nakonec zajistí pozvání k pohovoru. 🙂 

Tohle všechno znám – chci více!

Máš-li již více zkušeností a při čtení předchozích odstavců jsi pouze protáčel/a oči, posečkej a dej šanci následujícím tipům:

Uváděj konkrétní čísla

Byl/a bys překvapený/á, ale jen málokdo je schopen konkrétně určit, jak byl prospěšný své předchozí firmě. Spojení „Pomáhal jsem prodávat zájezdy.“ nikoho na zadek neposadí. Zkus se vyhýbat podobným, poněkud vágním popiskům a využij moci čísel. Věta „Pomohl jsem zvýšit prodej zájezdů o 25%“ najednou přináší hmatatelný výsledek tvojí práce. To je rozdíl, kterého si většina HR specialistů všimne.

Uveď svoji životní misi či cíl

V poslední době jsem se setkala s trendem, kdy uchazeč napíše do hlavičky (zpravidla pod jméno) citaci, krátkou větu shrnující jeho životní cíl či popisek, který ho vystihuje. Takovým příkladem může být například titulek „Nadšený programátor hledající příležitost k seberozvoji“ apod. Tento popisek můžeš a nemusíš uvést. Pokud se pro něj ale rozhodneš, dbej na to, aby byl poutavý a především pravdivý.

A kdy jen CV nestačí?

V některých oblastech CV prostě nestačí. V uměleckých oborech jako design, architektura, jakož i ve spoustě dalších, bude zaměstnavatele více než tvoje CV zajímat tvoje portfolio. Portfolio je v zásadě ukázka tvých prací, toho, čím jsi se zabýval/a a čeho jsi již dosáhl/a. Mohou to být tvoje skici, návrhy, studentské práce, videa, fotografie….. Záleží, v jakém oboru se nacházíš. Pokud dlouhodobě nedostáváš odpovědi na životopisy, možná je čas na změnu. Zkus natočit video, popros kamaráda, ať ti pomůže se zajímavým designem nebo doruč své CV osobně.

Příběh ze života: Nejdřív odmítnutí, ale vyplatilo se to

Kdysi jsem pracovala s jedním děvčetem, říkejme jí Alena. Aleně se blížil konec pracovní smlouvy, a tak hledala celý svůj poslední měsíc nové pracoviště. Nalezla několik inzerátů, které se jí líbily a jeden z nich byl přímo perfektní. Bohužel byl ve městě značně vzdáleném od jejího současného. I tak se ale odhodlala zkusit své štěstí. Koupila si letenku, dobře se připravila a letěla na pohovor.

Pohovor proběhl a a Eleně bylo přislíbeno, že se do týdne ozvou. Nikdo tak ale neučinil. Volala jim do kanceláře každý den, avšak bez úspěchu. Po dvou týdnech se jí ozvali zpátky, s omluvami a vysvětlením. Ačkoliv na pohovoru velmi zapůsobila a personalistka za ni „bojovala“, daná pracovní pozice se nakonec obsadila interně (tedy někým uvnitř firmy). Alena byla neskutečně zklamaná – proč pozici inzerovali, když ji nehodlali obsadit někým „zvenčí“? Personalistce nicméně poděkovala a řekla jí, že kdyby se ve firmě uvolnilo v budoucnu místo, ať jí dá vědět.

Dva dny poté obdržela Alena telefonát. „Rozmysleli jsme si to, působíte tak sympaticky, že dáme raději přednost Vám!“. Alena nakonec pracovní místo dostala. Měla štěstí, ale zároveň taky odhodlání a pozitivní přístup. Kdyby firmě aktivně nevolala každý den, je docela dobře možné, že by na ni zcela zapomněli.