Dobrovolnice Andrea: ve Švédsku mezi pohádkovými lesy a jezery
Prohlédla jsem si všechny v té době nabízené projekty… a poslala přihlášku na dobrovolnictví ve Švédsku. Stěhuju se do Skandinávie! Bude tam chladno a spousta sněhu. Ale?
Hej hej! Jmenuji se Andrea a je mi 28 let. Po studiích v Praze jsem se vrátila do rodné Ostravy, kde jsem pracovala jako redaktor na zdejší univerzitě. Stále mám pocit, že to bylo teprve nedávno, kdy jsem se o možnosti dobrovolničení v zahraničí vůbec dozvěděla. A teď na vlastní kůži zažívám, jaké je dělat dobrovolnictví ve Švédsku!
Měla jsem práci, ale toužila jsem po životě v zahraničí
V předešlé práci okolo mě neustále kolovaly příběhy mezinárodních studentů a já začala být trochu smutná, že mám dokončené studium a jeden Erasmus+ (semestr v chorvatském Dubrovníku) už za sebou. Nemyslela jsem si, že ještě mám nějaké vyhlídky na dlouhodobější život v zahraničí. Je totiž těžké se jen tak sbalit a vyrazit někam na vlastní pěst – bez finanční jistoty, jazykových znalostí či dopředu jisté práce či bydlení. A pak jsem jednou pracovně procházela web Domu zahraniční spolupráce, což je národní agentura zřízená MŠMT věnující se mezinárodnímu vzdělávání, a objevila jsem program European Solidarity Corps (ESC).
Podmínky pro výjezd jsem snadno splnila
Vždycky jsem se u podobných programů mobilt a nabídek dívala jako první na podmínky. Co kdybych náhodou taky mohla někam vyjet, jakože pravděpodobně ne, ale tak pro jistotu to omrknu, že. A to, co jsem uviděla u ESC, bylo nečekaně milým překvapením. Nemusím být student a věkový limit tady sice je, ale vejdu se do něj ještě i s rezervou. Podmínkou je mít 18 až 30 let a pak už následovaly jen výhody. Hrazené jsou: cesta tam a zpět včetně případných příplatků za zavazadla, ubytování po celou dobu, zdravotní pojištění, MHD a/nebo kolo na místě plus příspěvek na stravu/kapesné. ESC je navíc stejně jako Erasmus+ oficiální program Evropské unie, což pro mě bylo záruka, že je vše ověřené, profesionální a že o mě bude aspoň nějakým způsobem postaráno! To vše byly pro mě pádné argumenty pro to, že vyjet do zahraničí už pravděpodobně nikdy lehčí nebude.
Takže už jen stačilo vybrat si projekt a zemi, kde strávím následující rok. A taky dát výpověď v práci, vystěhovat se z podnájmu, převézt všechny své věci na byt rodičů, kterým jsem udělala z jejich třiplusjedničky ukázkový bunkr, když jsem doprostřed obýváku vyskládala svůj nábytek, který jsem neměla kam dát, ale s sebou do zahraničí jsem si ho vzít nemohla… 😀
Samozřejmě není nutné vyjet na celý rok, na dlouhodobý ESC projekt lze vyjet na 2-12 měsíců, ale já to brala tak, že když už balím celý svůj život do dvou kufrů, tak ať to stojí za to a mám na co vzpomínat! Moc dobře si pamatuju, že naposledy mi jeden semestr v zahraničí utekl zatraceně rychle.
Zajímaly mě země na Š
Když jsem si v květnu 2021 prohlížela web European Youth Portal, kde jsou vypsány dobrovolnické projekty po celé Evropě, každý den tam přibývaly nové nabídky a poptávky po dobrovolnicích. Nejdříve jsem chtěla jet do Španělska, španělštinu jsem se na střední učila a jejich kultuře jsem propadla už dávno. Prohlédla jsem si všechny v té době nabízené projekty… a poslala přihlášku na dobrovolnictví ve Švédsku. „To sis ty země na Š nějak popletla,“ řekla moje bývalá spolubydlící.
Asi to byl ale osud! Že mě ze všech projektů zaujal pouze jeden a stačilo mi poslat jedinou přihlášku, abych byla na projekt přijata. Má pozice se jmenuje „media and communication“ v organizaci Globala Kronoberg a obnáší editaci webu, blogů, správu sociálních sítí, propagaci zahraničních výjezdů a komunikaci s vyslanými i přijatými dobrovolníky.
Ve Španělsku nabídky dobrovolnických projektů sice taky byly, ale většinou obnášely práci na farmách, ve školách či s dětmi obecně, nebo např. v oblasti ochrany fauny a flóry. A já přeci jen nejedu na gap year v době mezi střední a vysokou, kdy se teprve zájmy formují, ale chtěla jsem se co nejvíce zůstat v oboru žurnalistiky, který jsem na univerzitě vystudovala.
Moje švédské městečko
A tak teď píšu tenhle text z městečka Växjö v jihošvédském kraji Småland, kde jsou všechny ty
seversky typické propriety: červené domky s bílými okenicemi, parky se soby prohánějícími se okolo
nespočtu jezer, veselí a šťastní (a dobře finančně zaopatření) Švédi na kolech, uhlíkově neutrální nebo i klimaticky pozitivní novostavby, ekologické zemědělství, pozitivní a aktivní přístup k menšinám, feminismu, cizincům a celkově lidským právům, skvělá znalost angličtiny mezi všemi místními a záruka na bydlení do 300 metrů od zeleně. Nedaleko od Växjö je rodná vesnice Astrid Lindgren a předloha jejího Bullerbynu a taky první IKEA na světě.
To, že jsem před odjezdem z Česka narychlo sháněla pláštěnku na kolo, protože Växjö je prý třetí nejupršenější město ve Švédsku, abych ji pak nepoužila ani jednou… to je typický příklad očekávání vs. realita. Ve Švédsku jsem byla na dovolené před deseti lety, dokonce taky na jihu země, ale bylo to v létě. Proto při balení převládly typické předsudky: stěhuju se do Skandinávie! Bude tam chladno a spousta sněhu. No, takže musím říct, že v Moravskoslezském kraji je rozhodně za celou zimu více sněhu než v celém Smålandu. A o tom, že jsem si tady v kufru dovezla pohorky a turistické hole, abych krátce po příjezdu zjistila, že nejvyšší bod regionu má 377 m n. m., o tom bych raději taktně pomlčela, ale co se dá dělat.
Kde můžete sledovat mou cestu?
Jaké je zažít dobrovolnictví ve Švédsku nebo jen sledovat to, jak se mi daří, můžeš buď na Instagramu @365dnivesvedsku. Na tento účet mi taky můžeš napsat zprávu, pokud by tě zajímalo cokoli ohledně mého projektu, European Solidarity Corps nebo třeba více detailů ohledně podání přihlášky či motivačního dopisu. �� A taky jednou za měsíc dělám takeover I nstagramu @mladiinfocr, kteří zveřejňují spoustu nabídek zahraničních výjezdů, což člověku ulehčí práci, protože se nemusí po projektech sám pídit. Doporučuju!
Tento projekt je financován z prostředků Evropského sboru solidarity.