
Johanka na vlnách Havaje
Naposledy jsme Johanku zpovídali ze Švýcarska, kde pracovala, aby si nejen mohla vydělat na svoji další cestu po světě, ale také poznat sama sebe. Pokud ti tento článek utekl, najdeš jej zde! Nyní se pojďme podívat na její havajské dobrodružství.
Havaj byl splněný sen
Proč zrovna Havaj? Havaj Johanku přitahovala odjakživa. Jak sama říká, nejšťastnější se cítí u oceánu a na surfu. Prostě ve chvílích, kdy člověk přestane řešit všechno ostatní a jen existuje. „Plánem nikdy nebylo jen vydělat spoustu peněz. Plánem bylo poznat sebe i svět.“ A právě na Havaji našla obojí. „A teď mi dovolte lehce odbočit. Není krásné, že opravdu máme možnost odjet téměř kamkoliv do světa? Jen ta naše hlava nám často říká něco jiného.“
Zatímco mnoho lidí odjíždí na Havaj za dovolenou, Johanka tam odjela hledat něco mnohem hlubšího!

Pomoc druhým, která pomohla hlavně jí
Johanka na Havaji pracovala jako dobrovolnice s lidmi s autismem a Downovým syndromem. Každodenně jim pomáhala s běžnými činnostmi jako je ranní příprava do školy nebo práce, vařením, večerní rutinou i trávením volného času. Na první pohled mohou tyto aktivity působit obyčejně a jednoduše, pro jiné mohou být velmi náročné. Johanku tato práce velmi naplňovala. „Spíš oni pomáhali mně žít lepší život, než aby to bylo naopak.“ Po období ve Švýcarsku, kde byla většinu času sama, byl příchod do havajské komunity obrovskou změnou. Najednou neměla téměř žádný čas pro sebe, ale ve výsledku jí to vůbec nevadilo. „Dost tady platí pravidlo, že čím víc dáváš, tím víc se ti vrátí. Takže se jim snažím věnovat co nejvíc času a nikdy pak toho času nelituju.“

Jak probíhal jeji běžný pracovní den?
Všichni společně bydleli v jednom domě a každý den pro ni začínal velmi brzy. Celý dům se probouzel kolem šesté hodiny ráno a Johanka pomáhala připravovat snídani. Ráno chystala ostatní na autobus a následně se věnovala dalším povinnostem během dne. Odpoledne často trávila doma s jednou slečnou, která se vracela ze školy. Chodily spolu na hřiště, nakupovat nebo si jen povídaly. Pak následovala příprava večeře a večerní rutina. Později večer ještě s kamarády vyrážela na noční plavání, procházky nebo jen koukali na hvězdy. „Jednoduše je naším cílem zažít každý den něco super dobrodružného a zábavného.“
Práce vyžadovala obrovské množství energie a hlavně trpělivosti. I přesto práci milovala! „Nikdy jsem necítila víc lásky než od blízkých, kterým jsem pomáhala.“ Díky tomu si Johanka uvědomila, jak důležité je být opravdu přítomná. I ve chvílích únavy nebo vyčerpání prý často stačilo jediné objetí, úsměv nebo radost z malé věci a všechno zase začalo dávat smysl. „Oni dokážou strašně dobře číst emoce druhých lidí.“

Problémy v ráji
Pobyt na Havaji ale nebyl jen romantickou představou života u oceánu. Jednou z nejtěžších věcí, které Johanka zmínila bylo zapadnutí do komunity rodilých Američanů. Přestože umí plynule anglicky, první týdny byly náročné.„Často jsem vůbec netušila, o čem se ostatní baví.“ Příspívali k tomu hlavně slangové výrazy a kulturní akce jako například Superbowl, které v Česku nejsou tak známé, v Americe jde ale o velkou věc. „Teď americký slang občas ze srandy používám s kamarády v Česku a ti na mě čumí a nerozumí mi.“ Kromě jazykové bariéry musela zvládnout i úplně jiný životní rytmus. Málo spánku, fyzicky i psychicky náročnou práci a neustálou přítomnost lidí kolem sebe. Přesto právě tohle období popisuje jako jedno z nejkrásnějších ve svém životě. Volné chvíle trávila surfováním, běháním nebo objevováním havajské přírody.
Jednou z dalších velkých výzev pro Johanku bylo naučit se surfovat. Zkušeným surfařům všechno vypadá neuvěřitelně snadně. Realita je ale podle ní úplně jiná. „Dobří surfaři dávají pocit, že je to jednoduchý sport. Ve skutečnosti je surf hlavně o pokoře.“ Podle Johanky nestačí jen fyzická síla. Důležité je především pochopit oceán. Surfař musí neustále bojovat s větrem, proudy, únavou i vlastní frustrací. Hodiny pádlování často skončí bez jediné chycené vlny. K tomu se přidávají přeplněné spoty, voda v nose nebo mořští ježci zapíchnutí v chodidle. „Ego je něco, co člověk musí při surfování zahodit úplně.“ Když se po dlouhém boji podaří chytit jedinou vlnu, všechna únava a trable najednou zmizí. „Máte pocit, že celá ta hodina boje o život stála za to.“

Havajský styl života
Dobrovolnictví ale pro Johanku nebylo jen prací, postupně se stalo součástí úplně jiného životního stylu. Na Havaji poznala komunitu lidí, kteří žijí mnohem pomaleji a jednodušeji než většina Evropanů. Původní obyvatelé tvoří jen malé procento populace ostrovů. Většina tvoří přistěhovalci a ostrovy jsou tak velmi rozmanité jak kulturně, tak krajinně. I přesto stále místní kultura stojí na hodnotách Aloha – tedy lásce, respektu, soucitu a pozitivní energii. Důležitá je pro ně hlavně rodina, vztahy a spojení s přírodou. „Mám pocit, jako by si Havajané vědomě vybírali jednoduchý život.“ Právě to Johanku fascinovalo nejvíc. Lidé se tam podle ní neženou za kariérou ani výkonem. Mnohem větší hodnotu pro ně mají mezilidské vztahy a ochota pomáhat ostatním. Tuto mentalitu začala postupně přebírat i ona sama.

Cesta, která pokračuje dál
Po návratu z Havaje Johanka vyrazila na další dobrodružství, a to do Maroka a taky na Madeiru. V neposlední řadě také na Pacifickou hřebenovku, což je slavný trek vedoucí z Mexika skrz Ameriku až do Kanady. Přesto říká, že právě zkušenost s dobrovolnictvím na Havaji jí dala ze všeho nejvíc. Naučila ji větší pokoře, vděčnosti i tomu, jak silný může být obyčejný lidský kontakt.
„Vystihla bych to jednou větou : „Once your soul expands, you can’t shrink it back“. (Jakmile tvá duše jednou vyroste, už ji nelze zmenšit zpět)
Nyní můžete sledovat Johančinu cestu Pacifickou hřebenovkou na instagramu!
Pokud bys chtěl/a vyrazit také za dobrodružstvím do ciziny, ale necítíš se na to vyrazit na vlastní pěst, určitě sleduj naše sociální sítě a web. Na nich sdílíme naše nejnovější nabídky v rámci programu Erasmus+. Jestli máš nějaký vlastní zajímavý příběh, o který by ses chtěl/a podělit s ostatními, informovat je a inspirovat, určitě napiš na e-mail: karolina@mladiinfo.cz
