GAP year aneb štěstí přeje odvážným

Uvažovali jste někdy o tom, že byste si vzali rok volna mezi střední a vysokou školou? Nebo dokonce během studia na vysoké? Johanka ano! Z myšlenek se staly činy a ona se po maturitě rozhodla udělat krok do neznáma. Místo nástupu na vysokou školu vyrazila sama do světa – objevovat, poznávat a růst. Pro tuto cestu si vybrala Švýcarsko.

Proč rok pauza?

„In a world that is changing so quickly, the biggest risk you can take is not taking any risk,“ řekl kdysi Mark Zuckerberg. A přesně tímto mottem se řídila i Johanka, která se po maturitě rozhodla udělat krok do neznáma a místo vysoké školy vyrazila na svůj vlastní gap year do světa. „Bylo strašně nepříjemné jít proti proudu. Seděla jsem ve třídě plné spolužáků, kteří se připravovali na přijímačky, a říkala učitelům, že vysokou nechci hned po maturitě. Všichni to brali tak, že kašlu na vzdělání,“ popisuje. Přesto věděla, že potřebuje nejdřív poznat sebe, svět a vyrůst jako člověk. Definitivní rozhodnutí padlo ve chvíli, kdy záměrně „propásla“ přihlášky na univerzitu. „Už nebylo cesty zpět, pojedu do světa,“ říkala si. 

Co na to okolí?

Nejtěžší bylo odvážné rozhodnutí vysvětlit rodičům. „Maminka tomu dlouho nerozuměla, protože sama nikdy moc necestovala. Teď už mě ale podporuje, i když jí to pořád přijde trochu šílené,“ vypráví Johanka. „Táta mě podporuje ve všem, co si umanu i když s tím úplně nesouhlasil.“ Naštěstí měla s rodiči vztah založený na důvěře, rok předtím šla pěšky do Santiaga de Compostela, takže to doma nebyl úplně šok. A lidé, kteří ji opravdu znají, ji samozřejmě podporovali, protože vědí, jaká je, a že toto rozhodnutí bylo pro ni to nejlepší.

Proč Švýcarsko?

Původní plán? Dobrovolnictví u oceánu a surfování. Rozeslala přes 150 e-mailů a napsala 30 motivačních dopisů, dokonce se chystala vyjet do Afriky. Nakonec ji zaujal projekt na Kanárských ostrovech přes ESC, prošla do finále, ale nakonec nebyla vybrána. „Byla jsem úplně na dně. Ale pak jsem si řekla, že půjdu za dalším snem, chtěla jsem si vydělat na Pacifickou hřebenovku, trek z Mexika do Kanady. A Švýcarsko byla nejlepší volba,“ říká. 

Bylo těžké najít práci v zahraničí?

Cesta za prací ve Švýcarsku byla neuvěřitelně rychlá. „Od chvíle, kdy jsem se rozhodla, že pojedu pracovat do zahraničí, to trvalo asi týden,“. Velmi ji pomohly rady z HeroHero profilu jedné cestovatelky, která se na práci v zahraničí specializuje. „Podle jejího vzoru jsem napsala životopis, rozeslala žádosti a během pár dní se mi ozvalo asi pět zaměstnavatelů.“

Pro jistotu měla rozjednané i dvě nabídky přes agentury, kdyby to na vlastní pěst nevyšlo. Nakonec ale zafungovala náhoda. „Na můj příspěvek na Facebooku zareagoval šéf, zavolali jsme si, a i přes moji hodně základní němčinu mě vzali. Dokonce mi sehnali i ubytování,“ popisuje. Její dobrý pocit navíc potvrdil i e-mail od české recepční, která v hotelu pracuje. „Kamarád se do Švýcarska dostával dva roky. Mně to trvalo týden. Celé to byl zázrak, ale jak se říká, štěstí přeje odvážným,“

Co přesně teď Johanka v zahraničí dělá?

Momentálně pracuje jako servírka, učí se přitom německy a ve svém volném čase běhá po horách. K tomu všemu se snaží inspirovat ostatní, celý svůj gap year Johanka sdílí na svém instagram profilu – @johankaa.h. Na zimu plánuje odjet někam do tepla jako dobrovolník. Plánuje cestu k Pacifiku, sama ale neví, jak vše nakonec dopadne.

Bylo něco, co tě v realitě překvapilo?

„Asi samotná práce,“ přiznává Johanka. „Předem jsem si úplně neuvědomila, že opravdu budu většinu dní pracovat osm až deset hodin denně. Měla jsem v hlavě spíš představu, že budu víc chodit po horách a objevovat okolí.“ Dodává, že to byla tak trochu její naivita. „Je to přece logické – práce je práce. Jenže já předtím nikdy naplno nepracovala. Týden před odjezdem jsem udělala maturitu a najednou jsem byla v cizí zemi, kde jsem každý den trávila v práci.“

Nešlo jen o pracovní režim, ale i o každodenní realitu samostatného života. „Když jsem přišla domů, nikdo na mě nečekal s jídlem, vypraným prádlem nebo uklizeným bytem. Postupně jsem zjišťovala, že všechno je vlastně úplně jiné.“ Změna ale nebyla negativní. „Vůbec si nestěžuju. Jen to chtělo čas, než jsem si zvykla. Po měsíci už jsem si bydlení sama začala opravdu užívat.“

Nic se neobešlo bez menších problémů

Celý její gap year začal poměrně dramaticky. „Zjistila jsem v Praze, že nemám doklady, pas ani občanku. Ale nemohla jsem neodjet,“ vypráví Johanka. „Brečela jsem v autobuse, ale řekla si, že to risknu.“ Na hranicích se srdcem až v krku Johanka ukázala řidičák a se smutným pohledem úspěšně prošla kontrolou. „Policajt mě pustil!“ Johanka nemohla uvěřit tomu, co se právě stalo. Jedním dechem ale dodává: „Prosím vás, až si budete dělat kopii občanky, nenechávejte originál v tiskárně.“

A co nejhezčí moment?

Nejdříve vtipkovala o první výplatě, nejhezčí moment ale pro ni není jen jeden konkrétní. „Asi nemám jeden konkrétní moment, kdy jsem si řekla, že to stálo za to. Jsou to spíš ty maličkosti – noví lidé, svoboda, hory. Všechno do sebe začalo zapadat.“ 

Osobní rozvoj

Právě osobní rozvoj byl jedním z hlavních důvodů proč odjela. „Nevím, jestli díky práci v gastru jsem lepší člověk (smích). Určitě jsem ale nasbírala spoustu nových zkušeností a získala novou perspektivu.“ Posun vidí v tom, že už neřeší názory ostatních a neporovnává se s nimi. Věří ale, že opravdový posun uvidí až potom, co se do Česka nastálo vrátí.

Ke „klasickému“ životu se Johanka nedokáže úplně vrátit. Na vysokou školu ale určitě chce. „Miluju vzdělávání, i když ne tak moc to tradiční. Dokonce se do školy těším – jen jsem věděla, že studium na mě počká, ale k gap yearu bych se už nemusela nikdy odhodlat.“ Cestovatelský duch v ní stále je, nechce však, aby ji cesty zevšedněly. „Celkově jsem zjistila, že život v zahraničí nastálo pro mě asi není.“

Doporučení pro ostatní

Na závěr rozhovoru se podělila i o radu pro ty, kteří o gap year teprve uvažují. Podle Johanky by si měl každý nejprve zkusit kratší sólo pobyt, aby zjistil, zda mu takový způsob života skutečně vyhovuje. „Ono to opravdu nemusí být pro každého,“ říká. Johanka doporučuje promyslet, zda se člověk po roce plánuje vrátit na vysokou školu, a pokud ano, udělat konkrétní kroky ještě před odjezdem. „Najděte si obory, nastudujte si přijímačky, kupte si učebnice – po návratu bude mnohem snazší se k tomu zase vrátit,“ vysvětluje a dodává: „Věřte mi, že se vám po půl roce někde na pláži na Bali opravdu nebude chtít shánět SCIO učebnice.“

Těm, kteří míří přímo do Švýcarska Johanka radí, aby se pilně učili německy. „Místní to opravdu ocení. Angličtiny už mají dost, protože turistů je tu neskutečně moc. S němčinou máte navíc mnohem větší šanci, že vás někde vezmou,“ popisuje.

Nejdůležitější je ale podle ní nebát se. „Pokud vás to opravdu láká, jděte do toho. Jestli máte pocit, že po střední potřebujete rok pro sebe, máte plán, talent nebo sen, který chcete uskutečnit a nevzdávejte se. A už vůbec ne jen proto, že se to ostatním nelíbí,“ vzkazuje. „Důležité je, že vy sami víte, že to smysl má. Je to jen jeden rok, vysoká škola nikam neuteče. A i kdyby váš gap year nedopadl podle představ, určitě vás posune. To se prostě musí zažít.“

Pokud by sis chtěl/a vyrazit také za dobrodružstvím do cizích krajů, ale bojíš se na vlastní pěst, určitě sleduj naše sociální sítě a web. Zde najdeš naše nejnovější nabídky v rámci programu Erasmus+. Jestli máš nějaký vlastní zajímavý příběh, o který by ses chtěl/a podělit s ostatními a třeba je i informovat, určitě napiš na tento e-mail: karolina@mladiinfo.cz