Výměna mládeže Inter(national) volunteering, Slovensko

Od 10. do 16. listopadu 2017 probíhala na Slovensku ve městečku Modra výměna mládeže Inter(national) volunteering, jejímž bylo Mladiinfo partnerem. O tom, jak probíhala, jsou následující řádky.

Tématem výměny bylo, jak už její název napovídá, dobrovolnictví a dobrovolnické aktivity ve všech možných podobách. Výměna byla organizována organizací Mladiinfo Slovensko a do Modry se sjeli účastníci z České republiky, Estonska, Litvy, Rumunska, Řecka a Španělska.

Úvod byl věnován tradičním seznamovacím hrám a hrám na posílení týmové atmosféry, což se ve výsledku povedlo, protože celá skupina fungovala po celou dobu trvání velice dobře. Samotné aktivity byly poměrně různorodé, za což jsme mohli vděčit i široké paletě lidí spolupracujících s pořádající organizací Mladiinfo Slovensko, kteří se během výměny vystřídali jako lektoři.

Srovnání dobré i špatné praxe

Velmi zajímavá práce ve skupině spolu s ostatními účastníky z České republiky se týkala naší komunity. Cílem bylo uvědomit si hodnoty své i ostatních s možností porovnat situaci u nás a v ostatních zemích. Společně jsme pak prezentovali odpovědi na otázky týkající se například slavení svátků, narozenin, dušiček a dalších zvláštních a významných dnů. Jednou ze zajímavých otázek také bylo, jak je postaráno o zranitelné osoby. Zde jsem se mohla angažovat díky znalosti sociální politiky, sociální práce a sociálních služeb.

Co mne zaujalo, ale vlastně i vyděsilo, byla zkušenost sdílená Řeky, kteří zmínili péči o zdravotně postižené. Podle nich jsou tito lidé podporováni pouze finančním příspěvkem, ale o integraci a přizpůsobení potřeb například skrze bezbariérovost se v Řecku nedá vůbec hovořit. Na druhou stranu mě ale potěšilo, že země procházející migrační krizí pociťují větší soudržnost a solidaritu vůči imigrantům. Bylo pro mě důležité si uvědomit spoustu zvláštností a odlišností. A také ty dobré věci, které máme v naší zemi k dispozici a jsme díky nim na tom lépe.

Jeden z energizerů před samotnými aktivitami. Zdroj: archiv autorky.

Vděčnost je důležitá

Velice mě zasáhl workshop vedený slečnou z Nizozemí, která byla v hostující organizaci Mladiinfo Slovensko na EVS. Při workshopu zaměřeném na vděčnost, přiznala, že již několik let trpí psychickou poruchou a musela strávit přes rok v nemocnici. Právě kvůli tomu se s námi chtěla podělit o radosti běžného dne skrze tvorbu vlastního „Deníku vděčnosti,“ který si každý z nás vytvořil. Dále jsme pokračovali hrou „I am grateful for…“, kdy jsme na papír napsali tuto větu, dokončili ji, papír přeložili a poslali svému sousedovi, který udělal totéž. Takto každý za sebe napsal spoustu věcí, za které je ve svém životě vděčný, dokud nebyl papír plný. Bylo přitom dovoleno předešlé věty odkrývat a nechat se inspirovat. Díky tomu jsme se mohli opravdu zamyslet nad tím, co je pro nás v životě důležité a za co jsme vděční a uvědomit si, že spoustu věcí bereme jako samozřejmé, ačkoli ani zdaleka nejsou.

Jak někoho za minutu přesvědčit o svém nápadu?

Nově jsem se také dozvěděla o metodě „Elevator pitch,“ kterou jsme si i vyzkoušeli. Velmi populární je u byznysmenů, kteří jsou zpravidla velmi vytíženi a navrhovatelé projektů jim potřebují předat svůj nápad, ale mají na to vyhrazený jen velmi krátký časový úsek. Během toho musí ostatním předat základní informace o projektu či inovaci, kterou chtějí zavést. Má svoje pravidla, a tak nesmí chybět vytyčení základního problému, řešení, případná konkurence, s kým se bude spolupracovat, kolik bude potřeba peněz a co to přinese v dlouhodobém časovém horizontu. My na vyjádření všech těchto informací měli jednu minutu a libovolnou formu předání naší idey, která se týkala neviditelného pera.

Prezentace neviditelného pera. Zdroj: archiv autorky

 

Sdílení zkušeností z dobrovolnictví

Aby to nebylo jen o sebezkušenostních aktivitách, dostali jsme se také k tématu dobrovolnictví. Lektoři pro nás totiž připravili tzv. živou knihovnu. Pozvali 3 mluvčí zvenčí, kteří s námi diskutovali na různá témata, nejen o dobrovolnictví. Dozvěděla jsem se například, že European Voluntary Service nebude již od příštího roku existovat a projde značnými změnami. Co přesného to přinese, se zatím neví. Podle Adamova názoru se pro uchazeče a účastníky nezmění nic, pouze název.

Ještě jsem měla možnost poslechnout si mladého Slováka Dušana, který za svůj život zvládl spoustu věcí a byl velmi nabitý energií a vědomostmi z různých oblastí. Jeho speech nás všechny hodně nabudil a motivoval. Hovořil například o tom, jak je těžké vystoupit z naší komfortní zóny, třeba když vidíme, jak přítel praští svou partnerku do tváře a okolo postává mnoho dalších lidí, kteří nejsou schopni zakročit. Zajímavé se nad tím zamyslet, co je pravým důvodem každého z nás.

Co pro nás představuje dobrovolnictví? Zdroj: archiv autorky.

V živé knize se také dostalo na nás Čechy. Z naší skupiny jsme pouze já a kamarád Michal měli možnost vyjet na Evropskou dobrovolnou službu. V mém případě se jednalo o krátkodobou EVS v Gruzii, kde naše dobrovolnické aktivity spočívaly v přípravě aktivit nejen pro mladé s cílem zapojit je do místní komunity. Michal zase strávil svou roční EVS v Chorvatsku, kde se z velké části podílel na tvorbě projektů. Našim cílem bylo, podobně jako u pozvaných hostů, předat co nejvíce zkušeností, v našem případě o dobrovolnictví v zahraničí.

Prezentace ve škole

Sdílení a předávání vlastních zkušeností z dobrovolnictví, ať už mezinárodních nebo lokálních v místních komunitách, byly jednou z nedílných součástí našich společných setkání. Ale u koho jiného se nepokusit vzbudit pocit odpovědnosti a vzájemné solidarity, než u studentů místní střední školy? Byli jsme rozděleni na dvě skupiny podle předešlých zkušeností. Jedna skupina pracovala na zkušenostech z výměny mládeže a druhá zpracovávala zkušenosti z lokálního dobrovolnictví a EVS. Následně jsme připravili program pro studenty místního gymnázia v Modre. Měli jsme na starost 2 třídy po 45 minutách. Osobně mi přišla škoda, že jsme nedostali více prostoru pro sdílení našich zkušeností; doufala jsem, že navštívíme všechny třídy. Čas velmi rychle utekl a něco stojí, když chceme studenty zapojit a motivovat.

Na začátku jsme si sedli do kruhu a pro naladění dobré atmosféry se každý představil ve svém jazyce a studenti posléze hádali, odkud pocházíme. Skupina věnující se lokálnímu dobrovolnictví vytvořila plakát, na který napsali „dobrovolnictví“ v jejich jazyce, a každý z nich k tomu dopsal, co pro něj dobrovolnictví znamená. Své úvahy okomentovali a rovněž popsali, jak oni konkrétně ve své komunitě dobrovolničí a jaké mohou být benefity pro ně samotné i pro společnost. Já a Michal jsme ke konci hodiny dostali prostor na 20 minut, abychom prodali své zkušenosti ze zahraničí. Já pomocí názorného videa a Michal s podporou prezentace, v níž měl 10 obrázků po dvaceti vteřinách a vyprávěl ji jako příběh. Někteří z mých kolegů měli z prezentace ve škole určité obavy, ale já si to patřičně užila.

Byl čas i na procházku po okolí. Zdroj: archiv autorky.

Je libo ostrov, nebo snad býka?

Nedílnou součástí výměn mládeže jsou také neformální prezentace jednotlivých zemí spojené s ochutnávkou tradičních jídel a nápojů, vyzkoušením si tradičních tanců, ukázkami hudby, či bouráním, nebo naopak potvrzením různých stereotypů. Například, věděli jste, že si v Řecku můžete koupit vlastní ostrov? Stačí k tomu jen maličkost, zhruba 20 milionů euro. Během španělské prezentace jsme si také mohli vyzkoušet simulaci ke svátku San Fermines, kdy menší část účastníků představovala býky snažící se potrkat co nejvíc ostatních lidí, kteří se před nimi snažili utéci. My Češi jsme se pokusili zábavnou formou pomocí prezentace představit naši zemi, došlo i na stereotypy o typických Češích nebo karaoke. Všem moc chutnalo i české jídlo a pití, jen ty syrečky zase zbyly…

Co mi to celé dalo? Jistým způsobem mi to opět otevřelo mou mysl, lépe si uvědomuji skupinovou diverzitu napříč celou společností, snížilo to můj ostych vyjádřit svůj názor, procvičila jsem si angličtinu, předala své zkušenosti mladým studentům i ostatním účastníkům, naladila se opět na týmovou a interaktivní spolupráci, získala několik přátel z celé Evropy a mnoho dalších věcí, které si třeba teď neuvědomuji.

 

Autor: Daniela Šnejdarová

Comments are closed.