Moje začátky v Gruzii jako dobrovolník • Mladiinfo ČR

Gamarjoba (gruzínsky ahoj)! Jmenuji se Sabina a zrovna teď se nacházím v Gruzii jako dobrovolník. Uhádneš, co tu všechno dělám?

Co tu dělám?

Pracuji pro místní neziskovou organizaci „Georgian Youth for Europe“. Vytvářím neformální vzdělávací aktivity pro děti a mládež ve věku od 6 do 25 let. Já konkrétně vyučuji místní Gruzínce anglicky a španělsky. Kromě toho vedu workshopy na odstranění menstruačního stigmatu ve společnosti, kde probíráme mimo jiné i témata jako sebepřijetí, sebe-hodnota, sebeláska, sexualita apod. Taky spolupracuji s místní charitou, kde vytvářím volnočasové aktivity pro děti ze znevýhodněných sociálních podmínek, a stejně tak vedu i konverzační hodiny v angličtině pro místní jazykovou školu.

Mám volnou ruku při tvorbě různých akcí, jako jsou třeba kulturní večery. Tam pozveme někoho z dané země, aby nám ji zábavnou formou představil, anebo nějakého nadšence do cizích kultur. Já jsem například po svém příjezdu zorganizovala český večer. Naučila jsem všechny mazurku, ukázala jim náš modrotisk, jízdu králů, český folklor, představila módní hit ponožky v sandálech atd. Jindy tu máme zase večer zaměřený na arabskou kulturu od místního arabisty, nebo francouzský večer s ochutnávkou crêpes!

Do toho taky pomáhám mojí hostitelské organizaci s PR aktivitami, starám se jim o sociální sítě a občas vytvářím i nějaké propagační materiály. Příležitostně pak taky pomáhám koordinovat Erasmus+ projekty. Zrovna po mém příjezdu jsem se hned vrhla na jeden takový týdenní projekt s Litevci, díky kterému jsem měla možnost i procestovat kus Gruzie.

Teď nebo nikdy!

V září jsem dokončila magisterské studium a přemýšlela, do čeho se po škole vrhnu. Jelikož jsem posledních pět let žila ve Velké Británii, zvykla jsem si na život za hranicemi ČR. Chtěla jsem v tomto nomádském stylu pokračovat. Přála jsem si nabrat zkušenosti z úplně nového prostředí, získat praxi v práci s mládeží a zároveň dělat něco smysluplného. Říkala jsem si kdy, když ne teď, po škole. Mám vystudováno, jsem bez závazků a důchodové pojištění ještě řešit nemusím. Věděla jsem taky, že jakmile bych nastoupila do pracovního procesu, těžko by se mi vystupovalo z komfortní zóny pravidelného příjmu. Nakonec se opravdu události seskupily do takové synchronicity, že jsem nabídku ročního dobrovolnictví v Gruzii přijala.

Evropský sbor solidarity je pro všechny občany EU a partnerských zemí ve věku 18-30 let, kdo chtějí věnovat svůj čas smysluplným projektům za hranicemi vlastní země. Témata projektů jsou různorodá – od ekologie, sociální práce, umění až po marketing, grafický design a další. Je to oboustranně obohacující zkušenost. Jako dobrovolník se můžeš mnohému od své hostitelské organizace přiučit, a zároveň nabídnout spoustu vlastní kreativity a nápadů místní komunitě. Já osobně tenhle program vnímám jako skvělou příležitost k pomalému a zodpovědnému cestování. Jako návštěvník si z Gruzie nejen beru, ale zároveň ji dávám skrze organizování neformálních aktivit pro gruzínskou mládež. A taky mám možnost poznat místní kulturu více do hloubky.

Ze Skotska v Gruzii jako dobrovolník. Jak?

Jak už jsem zmínila na začátku, posledních pět let žiji mimo ČR. A jak jsem si zvykla na ten zahraniční život českého expata, chtěla jsem po magistru na skotské univerzitě pokračovat v poznávání světa. Neměla jsem jasnou představu kam. Mým kritériem ale bylo, abych se za současných cestovních komplikací dostala do co nejvzdálenější země – no a vyšla zrovna Gruzie!

Moje kamarádka mi navíc představila tento dobrovolnický program a já začala vážně uvažovat o tom, že se do nějakého podobného projektu přihlásím.

Podařilo se mi vykomunikovat pozdější nástupní termín tak, abych stihla dodělat ve Skotsku školu, strávila ještě nějaký čas s rodinou v ČR. Na začátku října jsem už seděla v letadle směr Tbilisi. Přihlášení proběhlo hladce a velice rychle. Poslala jsem hostitelské organizaci Georgian Youth for Europe svoje CV spolu s motivačním dopisem, po kterém jsem obdržela pozvánku na online setkání. To trvalo hodinu a bylo moc milé. Úžasně jsme si sedly s mojí koordinátorkou, no a hned následující pracovní den jsem dostala nabídku se ročního projektu opravdu zúčastnit. Byla jsem nadšená!