Izrael je země plná extrémů, říká Miriam

Přemýšlíš o studijní cestě do zahraničí? Lákají tě neznámé kultury? Inspiruj se příběhem Miriam, která v rámci studia navštívila Izrael. Jako studentka FRRMS Mendelovy univerzity se rozhodla využít studijních příležitostí v zahraničí, konkrétně na pět měsíců navštívila Svatou zemi, Izrael. Jak Miriam vyhovovalo tamější prostředí, nebo čím byla šokovaná? Vydej se na krátký výlet po této pestrobarevné zemi a čti dál!

Izrael nebývá až tak častou volbou pro Erasmus, byla to tvá vysněná destinace?

Původně jsem chtěla do Evropy, sice jsem měla Izrael vždy na svém seznamu, ale třeba při navazujícím studiu… Nakonec jsem nenašla žádnou pro mě atraktivní univerzitu, třeba ve Španělsku nebo Itálii, a narazila jsem na možnost kreditové mobility v rámci Erasmu, tak jsem si říkala, proč nezkusit Izrael hned.

Byl proces vyřizování náročnější než klasický Erasmus?

Ano, určitě, i kvůli tomu, že si musíš zařizovat víza, na která potřebuješ „deset“ dalších dokumentů, a i vyřizování pojištění, myslím, že byrokraticky to bylo o hodně náročnější než klasický Erasmus.

Co tvé obavy před odjezdem?

Jednak jsem se bála toho, že celý výjezd nevyjde, protože tou dobou vše mohl velice snadno překazit covid, situace tehdy nebyla moc dobrá. A také jsem se poměrně bála finanční stránky, protože přece jen, Tel Aviv je nejdražší město na světě. Potraviny jsou tam celkově dvakrát a třikrát dražší, a to i ty základní. Ceny bydlení jsou také úplně někde jinde, což je samozřejmě dáno i turismem. V Tel Avivu jdou vidět nerovnosti, všichni znají ikonické mrakodrapy, ale většina města jsou takové béžové, staré domy. 

Co tě jako první zaujalo při pobytu v Izraeli?

Zaujali mě především lidé, jsou více otevření, energičtí, rádi tančí a zpívají, klidně i na ulici během dne a rádi si povídají.

Co tvá univerzita?

Má univerzita se nacházela na okraji Tel Avivu, konkrétně jsem se účastnila programu Political Sciences and Communication. Vybírala jsem si předměty, které by u nás v Česku byly spíš okrajové, právě týkající se komunikace, kulturní psychologie, diplomacie… A taky jsem bydlela na univerzitních kolejích, které jsou určitě lépe vybavené než ty u nás.

Ve škole jsme měli dobrý kolektiv „Erasmáků“, různé akce tomu pomáhají, a i s místními jsem se spřátelila, překvapilo mě, jak rychle mě vzali mezi sebe.

Tel Aviv
Moderní Tel Aviv. Zdroj: Archiv Miriam
Jak tedy hodnotíš izraelské školství?

Jelikož jsem nenavštěvovala ty „hlavní“ kurzy, tak to nemůžu úplně posoudit, ale z toho, co jsem zažila, musím říct, že náš fakultní systém se mi líbí mnohem víc… Ať už hlediska administrativy, komunikace s personálem a učiteli. Zdálo se mi, že v mnoha ohledech je u nás výuka kvalitnější.

Na druhou stranu, způsob izraelského školství je dost odlišný. Běžně na univerzitě potkáte těhotné ženy, matky s dětmi, lidé se tam obecně i dřív „berou“. Proto je to zařízené a uzpůsobené tak, aby měli možnost studovat i přes další povinnosti. U nás na vysokých školách běžně neuvidíte matku s kočárkem, v Izraeli je to standard, což hodnotím pozitivně.

Jak to v Izraeli vypadá s nutností získání titulu?

Systém je dost podobný, ale celkově, v Izraeli spoustu lidí při studiu už pracuje, nebo si studium dodělává zpětně až po armádě, kdy většina práci má. Takže bych řekla, že u nás v Česku, se na nutnost vzdělání před nastoupením do práce apeluje mnohem víc než v Izraeli. Samozřejmě jde o subjektivní pohled na základě zkušeností lidí, se kterými jsem se poznala. 

Kromě studia jsi určitě měla příležitost k cestování, co bys doporučila?

Ráda říkám, že jsem viděla úplně všechno, od severu k jihu :). Samozřejmě jsem byla několikrát v Jeruzalemě, protože jsem toto město měla relativně blízko, na severu se mi velice líbilo Galilejské jezero, tam je krásný klid, i městečka kolem. Golanské výšiny, tam mě nadchla příroda, jsou tam úžasné vodopády. Moje nejoblíbenější místa jsou asi zahrady v Jeruzalémě, například Getsemanská zahrada známá z Bible, a potom určitě Negevská poušť. Ta mě hodně překvapila, jsou tam nádherná pohoří, krátery, to se nedá popsat slovy, je to něco neskutečného.

A co říkáš na největší turistické taháky jako je Boží hrob nebo Zeď nářků?

Ano, u Zeď nářků jsem párkrát navštívila. Být tam, je rozhodně zajímavá zkušenost, lidé se tam chodí modlit i každý den, prostor je oddělený zvlášť pro ženy a muže. Kultura je úplně jinak nastavená, náboženství hraje v jejich životě úplně jinou roli, percentuálně má jiné zastoupení než u nás, známé ateistické zemi.

Izrael - Zeď nářků
Miriam u Zdi nářků v Jeruzalémě. Zdroj: Archiv Miriam.
Co tradiční izraelské svátky a zvyky zúčastnila ses některých?

Příjemně mě překvapilo, jak v Izraeli rádi slaví a kolik tomu věnují snahy i času. Jsou energičtí, rázní, ale v ten určitý slavnostní den opravdu dokážou dát najevo svoji radost. Třeba na Den nezávislosti. I svátek sklizně doprovázejí různé speciální tance, všechno možné zdobí vlaječkami… To mě hodně oslovilo, u nás v Česku takhle státní svátky vůbec neslavíme. Tradice zde má opravdu velkou sílu.

Ještě bych zmínila Pesach, v čase našich Velikonoc. V Izraeli se tento svátek opravdu dodržuje, kopíruje i Bibli, co se týká jídla, bylin, v týden Pesachu se nedá koupit chleba… Nadchla mě ta opravdovost, že to myslí vážně a nenechají se strhnout moderními trendy a dobou, opravdu žijí to, čemu věří. 

Se svátky souvisí i jídlo. Jaké speciality jsi měla možnost ochutnat?

Chutnalo mi opravdu všechno, hlavně arabská kuchyně, ta má na izraelskou gastronomii hodně velký vliv. Samozřejmě hummus, tak dobrý u nás nekoupíte… Tahini se jí skoro ke všemu, falafel najdete také na každém rohu… Mají i úžasné dezerty, například rýžový pudink Malabi, na kterém je sirup z růže a oříšky.

Izrael - jídlo
Typické izraelské jídlo – šakšuka, nápoj sachlab, medžadra jako příloha a izraelský salát. Zdroj: Archiv Miriam
Jak jsi vnímala propojení různých kultur?

Je zvláštní pozorovat, jak tamější lidé v hodně věcech narážejí na svou odlišnost, ale vlastně jsou natolik sžití… V každodenním životě, v práci, nebo ve škole, arabsko-židovské kolektivy potkáte běžně a funguje to. Jsou momenty, kdy vidíte, že takové soužití může fungovat. Na univerzitě byl pěvecký sbor, kde bylo jedno, jakého je kdo vyznání, prostě se všichni sešli, aby si společně zazpívali… Ve městě Haifa na trhu vidíte židovský obchůdek vedle arabského. Jednoduše, tak to prostě je, a dohromady to tvoří unikátní kulturu.

Izrael je známý i nezvyklým jazykem, hebrejštinou, snažila ses ji naučit?

Ano, jednak předem na Duolingu, ale přímo v Izraeli se člověk naučí poměrně rychle, alespoň základy. Sice doprava je psaná trojjazyčně, hebrejsky, arabsky a anglicky, ale například popisky v obchodech uvidíte napsané pouze hebrejsky. A prodavači na trzích většinou počítají jenom hebrejsky, takže vás to donutí učit se rychle. Něco málo i napíšu, ale je to hodně složitý jazyk, jak se navíc píše zprava doleva…

Cítila ses v Izraeli bezpečně?

Ze začátku jsem chodila ven hlavně s ostatními lidmi, ale můžu říct, že jsem se nikdy necítila ohrožená, ani když jsem šla sama po setmění po Tel Avivu. A tím, jak Židé ani muslimové nesmí moc pít, už vůbec ne na veřejnosti, problémy spojené s alkoholem nepotkáte.

Obavy jsem měla jen v době teroristických útoků, které byly v březnu, krátce poté, co jsem přijela. Takže to jsem si nějakou dobu dávala pozor. Ale stejně se nedá věčně schovávat. Izrael se dá brát za bezpečný stát, upřímně, cítila jsem se určitě bezpečněji, než večer na brněnském či pražském „hlaváku“. I Jeruzalém jsem navštívila sama a všechno bylo v pořádku. Všude jsou k dispozici vojáci a policisté, kdyby se cokoliv stalo.

Nedá mi to nezeptat se na Mrtvé moře, navštívila jsi ho?

Ano! Představovala jsem si už v autobuse, jaký to bude krásný relax, ale poté, co nám průvodce v autobusu řekl, že si musíme dávat pozor na srdce, protože po patnácti minutách má vysoká koncentrace minerálů vliv na tlak… A dokonce, že když si loknete, tak umřete. Takže velké nadšení celého autobusu poměrně brzy opadlo. Není to moje nejoblíbenější místo, asi mi stačila jedna návštěva. Jde bohužel vidět, jak vysychá… Ale fascinující je rozhodně léčivé bahno přímo ze dna, jeho účinky na kůži pocítíte ihned.

Nevget
Izraelská poušť- pohled na kráter Ramon z městečka Mitzpe Ramon v Negevské poušti. Zdroj: Archiv Miriam
Přiblížila ses k tolik probíranému pásmu Gazy?

Do Gazy jako turista nemůžete, jen na území West Bank, kde jsem byla. Existují tam tři zóny. První je pod izraelskou kontrolou, druhá je pod smíšenou správou Izraele a Palestiny, a třetí pouze pod palestinskou správou. Takže zde mají svoji palestinskou policii, vojáky. I když nemáte izraelský pas, tak tam můžete, do některých míst pouze s palestinským průvodcem. Takže jsem viděla, jak to tam chodí, například Betlém je palestinský.

Existuje nějaká věc, která tě na Izraeli přímo šokovala?

Asi jak Izraelci dodnes dodržují Šabat. U nás jsou obchody otevřené téměř vždy, i v neděli. Ale v Izraeli, jakmile přijde sobota, zavřou se všechny obchody, nejezdí žádná doprava… Maximálně v rámci Tel Avivu, ale velice špatně, což jsem zažila na vlastní kůži, kdy jsem 45 minut čekala na autobus, který nikdy nepřijel… Sobota je den odpočinku, chodí se do parku, na výlet se Izraelci vydávají pouze autem, nebo tráví čas s rodinou.

Ortodoxní Židé se na Šabat opravdu krásně obléknou, ještě více než v běžný den. Obecně, moc nepoužívají moderní technologie, třeba smartphony, hlavně, aby se nenechali „svést“ moderním proudem. Izrael je země plná extrémů, najdete tam pouště i vodopády, inovace a start-upy, ale i velice konzervativní názory a přístup k životu…