Anička na dobrovolnictví v Rumunsku

Když Anička seděla v Praze na studentské koleji s přerušeným studiem a pocitem, že jí nic nevychází, pravděpodobně by ji nenapadlo, že o pár týdnů později bude stát uprostřed zasněžených rumunských hor s krosnou na zádech a sprejem proti medvědům v ruce. Pojďme se společně podívat na její dosavadní zkušenost!

Plány versus realita

Anička původně chtěla odjet na zahraniční stáž. Posílala jednu přihlášku za druhou, ale bohužel jí tyto plány nevyšly. Když už skoro ztratila naději, zkusila se přihlásit na Evropský sbor solidarity. „Když mi tahle možnost  nevyšla, začala jsem hledat jiné způsoby… Přes kamarádku jsem se dostala právě k projektům Evropského sboru solidarity.“

První přihlášky posílala s nadšením už v prosinci. Snila o roku plném moře někde v Chorvatsku, Turecku nebo Řecku. Místo očekávaných odpovědí přišlo ticho. Po Vánocích tak rozeslala další várku přihlášek a tentokrát se už dostala i k online pohovorům. Ani jedna z organizací ji však nakonec nepřijala. „Bylo to docela frustrující období. Člověk si něco vysní a najednou to pořád nevychází.“ Aktivně se ale připravovala na odjezd, odhlásila se z kolejí a přerušila studium. Lidé okolo ní se stále ptali na otázky ohledně výjezdu a ona jim musela odpovídat stále stejně. „Zatím nevím, kam pojedu, ani kdy, ani na jak dlouho.“

Právě série odmítnutí ji ale nakonec přivedla k dobrovolnictví, které bylo nakonec úplně jiné než původně očekávala. „Po ztrátě veškeré naděje, jsem v zoufalství poslala přihlášky i na jiné typy projektů.“ Přihlášky odeslala v pátek a v pondělí už měla online rozhovor. „O dvě hodiny později jsem šla oznámit rodičům, že mě teď devět měsíců neuvidí, neboť za dva týdny odjíždím…“

Před samotným odjezdem

Její okolí reagovalo překvapeně. Ještě několik týdnů předtím totiž všem říkala, že stále neví, jestli vůbec někam odjede. Někteří si podle ní začali myslet, že ji tenhle „šílený nápad“ časem přejde. Ale on nepřešel! Následující dva týdny čas probíhal zvláštně zpomaleně. „To se patrně můj mozek snažil vyrovnat s jedním z mých zatím nejšílenějších životních rozhodnutí.“ Na odjezd byla již připravená a všichni známí a kamarádi si na ni udělali čas. „…nic nedonutí vaše známé udělat si na vás čas víc, než když jim překvapivě oznámíte, že vás teď tři čtvrtě roku neuvidí.“

A tak se vydala vstříc zemi, kterou na svém cestovním seznamu do teď měla na jednom z nejposlednějších míst. „…jako správná studentka Balkánských studií otevřená poznat tuhle pro mě zatím nepoznanou zemi a zjistit, jestli na Balkán patří nebo nepatří – a co si o tom myslí místní.“

Příjezd do Rumunska

Na projekt byla přijatá na poslední chvíli a přijela o týden později. „ Čtyřiadvacet hodin po mém příjezdu na mě čekala třídenní expedice do zasněžených a medvědů plných rumunských hor.“ V rámci expedice s krosnami na zádech přespávali dva dny v horské chatrči, vařili si venku na ohni a putovali na sněžnicích. Během prvních čtyř dní v Rumunsku tak zvládla vylézt na horu, která je vyšší než naše Sněžka. „Taky potkat medvědí stopy ve sněhu a půlku noci kvůli tomu nespat, strachujíc se zajít si na kadiboudu a vařit si večeři v minus pěti.“ Zároveň měla spoustu času v bojových podmínkách poznat své čtyři spoludobrovolníky, se kterými bude následujících devět měsíců spolupracovat a sdílet bydlení.

Co je tedy Aniččinou náplní práce?

Organizace, kde dobrovolničí, se nazývá Outward Bound Romania a specializuje se na neformální vzdělávání v přírodě a outdoorové aktivity. Jejich hlavním úkolem je asistovat při programech, které organizace pořádá. Programy to jsou velice různorodé od jednodenních až desetidenních programů pro školy, učitele nebo mezinárodní Erasmus+ programy. Mezi aktivity při programech patří expedice do hor, přespávání v přírodě či v chatě. „Jestli přemýšlíte, jak je možné asistovat při programu s lidmi, jež mluví rumunštinou, kterou neovládám a která má s češtinou pramálo společného, máte velice dobrý postřeh.“ Zároveň početná část celých regionů je obývána téměř výhradně Maďary a s rumunštinou se jazyk míchá. „Můj jazykový problém se tudíž dvojnásobí…“

„Ale neměnila bych ani za nic. Už po prvním měsíci vím, že stálo za to vytrvat ve svém odhodlání vyjet dobrovolničit, navzdory mnoha prvotním neúspěchům.“ Anička se otevřela novým možnostem a ty ji dovedly někam, kde ani netušila že skončí. „Cesta mě neplánovaně dovedla do kraje, kde medvědi dávají dobrou noc a lidé k transportu stále čas od času používají koňské povozy. Kde je možné požádat řidiče autobusu, aby vás vysadil přímo uprostřed kruhového objezdu. Kde naleznete turecké záchody, nebo naopak značky, abyste si nestoupali na záchodové prkýnko.“ Její dosavadní zkušenost je plná nových zážitků a seberozvoje. Každý den se učí něco nového, v tom ji pomáhají její spoludobrovolníci a celkově organizace. Ale o tom všem až v příštím článku!

Pokud bys chtěl/a s námi vyjet do zahraničí a zažít něco podobného jako Anička, sleduj náš Instagram a webové stránky, kde pravidelně sdílíme aktuální nabídky Erasmus+ projektů. A jestli máš za sebou vlastní zkušenost se zahraničím, dobrovolničením či jiným zajímavým projektem a rád/a bys o ní řekl/a světu, napiš na karolina@mladiinfo.cz a rádi s tebou napíšeme článek!