Semestr v Jižní Koreji aneb Korea křížem krážem, na skok na Filipíny i do Japonska

Naše redaktorka Helena právě finišuje svůj studijní pobyt v Jižní Koreji. Co ještě stihla všechno zažít a jaké dojmy si z Asie odváží? To vše a ještě mnohem víc se dočtete v následujícím článku!

Dny v Jižní Koreji nám utíkají jako voda, proto využíváme převážně krásného počasí k výletům do okolí, ale i mimo Koreu.

Busan – druhé největší město v Jižní Koreji

Jako první jsme v Busanu autobusem přejížděli přes Busan Harbor Bridge, na který se najíždí přes poměrně úzkou silnici, která s nadsázkou připomíná horskou dráhu. Chvílemi jsem si až nebyla jistá, zda náš náklon není už příliš velký. Navštívili jsme městské muzeum a dále pokračovali po pobřeží až na Oryukdo, kde se nachází skleněný výklenek nad útesy, ze kterého je nádherný výhled na pobřeží, ale i centrum, které je vidět v dáli.

Ulsan. Autor: Helena Pechová

Na jednom místě je příroda (z Oryukdo vede mnoho treků) i moderní budovy (na dohled je Marine City). Asi nejznámější trasa z Oryukdo je Igidae Coastal Walk, což je několikakilometrová trasa po pobřeží. Jedním z našich cílů byl i Haedong Yonggungsa. Tento chrám byl postaven již v roce 1376. Opět jsme užasli nad výhledy, protože chrám se nachází v podstatě na útesu.

Také jsme měli možnost navštívit Ulsan, kde jsme se dokázali několikrát ztratit, nebo Suwon, kde jsme navštívili inovační centrum společnosti Samsung, což byl opravdový zážitek. Přijde mi škoda, že mnoho lidí o centru neví.

Moje první konverzace v korejštině

Moje korejština je stále na velmi nízké úrovni, ale alespoň se můžu představit, objednat si jídlo, zeptat se na cestu a další jednoduché věci. Jednoho dne, na cestě z centra domů na kolej, jsem opět měla štěstí na paní, která mě chtěla poplácat po ramenou. Tentokrát se mě ale chtěla nejen dotknout, ale začala rozhovor. Po chvíli jí došlo, že jí nejspíš nerozumím, proto prozíravě začala otázkami typu, jak se jmenuji, odkud jsem, co dělám v Koreji a co jsem byla nakoupit. Po našem rozhovoru jsem cítila obrovskou radost, že jsem dokázala odpovědět na všechny její zvídavé otázky, a přece jen jsem se něco za ty měsíce studia naučila.

Zkouškové období

Ano, i nás zasáhlo zkouškové. Korejci se pomalu ale jistě přestěhovali do knihovny. Není výjimečné je vidět si v knihovně čistit zuby nebo i spát. Dokonce v době zkouškového období je knihovna nepřetržitě otevřená a na kolej můžete přijít v jakoukoliv hodinu, aniž byste dostali trestné body. V rámci obou zkouškových období se také koná rozdávání hamburgerů zdarma. V praxi to vypadá tak, že prvních 250 lidí dostane hamburger a plechovku coca coly, aby měli energii na další učení.

Pár nových postřehů

I když tu už jsem nějaký ten pátek, stále jsou věci, které mě překvapují a netušila jsem je. Věděli jste, že spousta Korejců má zkušenost ze stáže v USA a Kanadě? Přijde mi, že buď jsem potkala Korejce, kteří se anglicky báli mluvit a mluvili dost špatně, nebo naopak mluvili výborně a měli za sebou stáž právě nejčastěji v USA. Další poznatek mám díky domácí bezlepkové chilli pastě, kterou jsem dostala od kamaráda Korejce. Myslela jsem si, že už jsem poznala ostrost chilli pasty, ale až po ochutnání domácí chilli pasty od kamarádovy babičky jsem zjistila, že jsem do té doby pálivost neznala. Někdy mi přijde, že se v ostrosti některých jídel místní až vyžívají.

Oslava narozenin Buddhy. Autor: Helena Pechová

Nevím, jak to vypadá v menzách u nás na ČVUTu, ale tady to v největší menze vypadá tak, že kolem 11:55 se nahrnou všichni studenti a není šance si jen tak sednout. Strategie je pak následující – rychle si koupit lístek na oběd než bude váš výběr vyprodaný – vyhlédnout si v jídelně volné místo – položit na místo nějakou vaši věc (třeba tašku, učebnici, cokoliv), abyste dali ostatním vědět, že už nemají šanci vám místo vzít – poté už můžete v klidu jít pro jídlo. Je to docela boj, ale časem si člověk zvykne.

Znovu se mi potvrzuje, jak jsou Korejci lidumilní. Ráda chodím do jednoho obchůdku s rýžovými koláčky. Asi jsem jediná cizinka, co u paní nakupuje, ale vždy na mě už z dálky mává a za ty měsíce, co k ní chodím, tak jsem od ní dostala spousty překvapení – od ochutnávek zdarma, jogurtů ke svačině na výlety až po fotografii nás dvou na památku. Anebo jeden dědeček, kterého jsem poznala, když jsem byla sama na výletě v Seoulu. Oslovil mě u největšího chrámu a začal mi povídat o buddhismu, Koreji a zemích, které procestoval a doprovodil mě pak i do organizace, kde jsem měla schůzku. Abych se náhodou klasicky neztratila.

Nemůžu se nepochlubit – s kamarádkou z Moldávie nám vyšly články v anglicky psaných univerzitních novinách! Rozepsaly jsme se o našich univerzitách a zemích, odkud pocházíme.

Doba pikniková

Náš naprosto boží a obrovský kampus zachvátilo letní počasí. Všude, kam se člověk podívá, něco kvete. Trochu mi to připomíná Floru Olomouc, výstavu květin, na kterou jsem jako malá s rodinou jezdívala. Letní atmosféru doplňuje i velká fontána zhruba uprostřed kampusu a rozlehlý park, kde všichni (hlavně Korejci) piknikují. Nejlepší je, když se jim ani pro to jídlo nechce a každou chvíli přijíždí motorka s dovážkou pro někoho v parku, kdo si objednal jídlo.

Goryeong a sbírání jahod

Studijní oddělení pro nás uspořádalo výlet do Goryeongu, kde jsme navštívili festival s vystoupením korejských skupin, ale i ochutnávku nejrůznějších pokrmů. Po cestě zpět jsme se zastavili na jahodové farmě. Bylo zajímavé sledovat různé strategie s cílem sesbírat co nejvíce jahod. Někdo se nejdřív přecpal a pak sbíral do krabičky, jiný postupně vrstvil a sem tam ujedl.

Gatbawi. Autor: Helena Pechová

Gatbawi

Gatbawi je socha Buddhy, která se nachází na vrcholu hory Palgonsang. Přijde mi, že výšlap je tady v Koreji náročnější než v České republice. Alespoň naše město je pověstné dusnem, takže člověk potřebuje daleko více energie k vyšlápnutí schodů (kterých je mimochodem dost přes tisíc a chvílemi se už proklínáte, proč tam vlastně chcete dojít). Ale výhled z vrcholu nám byl odměnou.

Challenge Korea

Challenge Korea. Autor: Helena Pechová

Naše univerzita poskytla deset stipendií pro skupiny tvořené vždy několika korejskými a zahraničními studenty. Abychom grant dostali, museli jsme naplánovat zajímavý výlet v rámci Jižní Koreje se všemi detaily a doufat, že zrovna náš tým vyberou. Našemu týmu se to podařilo a díky tomu jsme se vypravili do města Damyang, které je známé pro bambus. Vyzkoušeli jsme bambusovou zmzlinu, tiramisu, chleba, mléko, rýži a dokonce jsme dostali hrníček z bambusu. Taky jsme měli možnost navštívit obrovský bambusový park a vesnici, která je postavená po vzoru francouzských vesnic a je hojně navštěvovaná Korejci.

Filipíny

Mnoho lidí již v průběhu semestru cestovalo do zahraničí, hlavně do Číny nebo na Taiwan. Já jsem se s kamarádkami z Francie a Koreje vypravila na Filipíny. Tato země mě hodně překvapila svou různorodostí, kdy běžně vedle sebe vidíte vilu s bazénem a vedle ní domek stlučený z pár prken.

Lidé na Filipínách jsou velmi přátelští, převážně katolíci (na dopravních prostředcích jsou často citace z Bible) a všichni nás oslovovali madam. Co se týče jídla, tak mi přišlo hodně slané, rýže až dost extrémně, ale chutnal mi jejich velmi sladký ledový čaj. Nemohly jsme si nechat ujít vyzkoušení kokosového ořechu! Ceny jsou dost rozdílné, hodně záleží na místě, kde se člověk nachází. My jsme byly na ostrově Cebu a Bohol a ceny byly, dle mého názoru, celkem přívětivé.

Filipíny. Autor: Helena Pechová

Původně jsme měly naplánovaných mnoho míst, které jsme chtěly vidět, ale nemohly jsme si půjčit motorky (žádná nemáme zkušenosti s řízením), takže se náš plán zredukoval na návštěvu Hinagdanan Cave, koupání, procházky po pláži, ochutnávání zmrzliny z místní farmy a okružní jízdu na trojkolce (na Boholu) a prohlídku centra (na Cebu).

Po cestě z centra na letiště na Cebu se nám nedařilo narazit do trojkolku nebo taxi, aby po nás nechtěli několikanásobek ceny (už jsme byly ze smlouvání poučené). Ve chvíli, kdy nám jeden taxikář nabízel odvoz na letiště za šílenou cenu, před námi zastavilo jedno auto a vylezl klučina. Slíbil nám, že nás odveze na letiště a nic za to nechce. Kamarádce se to nezdálo a tak on obratem vytáhl svoje doklady a začal jí je dávat jako záruku, až říká, ať si vezme celou peněženku s doklady i penězi. Vyklubal se z něho moc milý, teprve 18 let starý cestovatel. Říkal, že viděl, jak nás chtějí napálit a že nechce, ať s Filipín odjíždíme s negativní zkušeností.

Buddhovy narozeniny

Buddhovy narozeniny jsme s kamarádkami oslavily jak jinak než v buddhistickém chrámu. Většina chrámů je kolem tohoto dne nazdobená různě barevnými lucernami a každý návštěvník dostane jídlo – bibimbap a rýžový dortík. Pobavilo nás, že když jsme jedly bibimbap, dospělé Korejky vedle nás si v korejštině povídaly o tom, že je divné, že jsme tu jen samotné bez našich přítelů. Že prý nejspíše žádné nemáme, jinak bychom tady nemusely být samotné. Kamarádka studuje korejský jazyk a literaturu, proto rozuměla a začala se smát. Korejkám to nejspíš došlo, protože se na ní chvíli dívaly a poté už raději dál nic neříkaly.

Temple Stay. Autor: Helena Pechová

Temple stay

Na poslední ze školou organizovaných výletů jsme zamířili do jednoho z chrámů na dvoudenní pobyt. Přichystaná pro nás byla společná řizená meditace, čajový obřad nebo prohlídka okolí.

Kdo chtěl, tak si druhý den mohl přivstat na ranní meditaci. Určitě nejen mě překvapilo, že místní mniši každý den vstávají kolem čtvrté ráno a většinu dne se věnují meditaci. Údajně i 12 hodin denně.

Noreban

Korejci zbožňují karaoke. Na mé narozeniny mě kamarádky vzaly na korejské karaoke. Vypadá to tak, že máte k dispozici místnost s velkou televizí, na které vám běží text, dále také mikrofon nebo drobné hudební nástroje. Kamarádky, co studují korejštinu nebo japonštinu, si troufly i na korejské písničky. Pro nás ostatní nebylo reálné ani stíhat číst text, natož ho zpívat.

Japonsko

Do Japonska jsem se těšila již od doby, kdy jsem začala přemýšlet nad místy, které chci v rámci svého pobytu v zahraničí vidět. Původně jsem měla jet s kamarádkou, která nakonec nemohla, proto jsem se do Japonska vydala sama. A jsem za to moc ráda, i když jsem se na začátku bála. Japonci jsou, stejně jako Korejci, velmi vstřícní a usměvaví. Kdykoliv jsem vypadala, že nemám ponětí, kde jsem, už u mě někdo stál a nabízel pomoc. Moje korejská buddy tvrdila, že Korejci jsou vstřícní, ale Japonci ještě extrémněji. Není neobvyklé, že když něco hledáte, třeba ubytování, tak neváhají jít s vámi až na místo, abyste se cestou třeba znovu neztratili.

Osaka Castle. Autor: Helena Pechová

Také jsem poznala spoustu úžasných lidí na ubytování, hlavně v Osace, protože jsem byla ubytovaná ve vyloženě rodinném hostelu. Seznámila jsem se například s jedním Švýcarem, který měl plný mobil českých písniček. První dva dny jsem byla v Osace, která se dá poměrně v pohodě projít pěšky. Nejvíce se mi asi líbil Osaka Castle a pak také různé pouliční trhy. Z Osaky jsem zamířila na jeden den do Nary, ve které se nachází obrovský park s několika chrámy a zahradami, které působí opravdu relaxačně. Poslední čtyři dny v Japonsku jsem strávila v Kyotu. Nejvíce mě nadchla cesta motorovým vláčkem na předměstí Kyota a také zmrzlina z matcha čaje, na které jsem se stala nejspíše závislou.

Naprosto mě fascinuje, jak jsou Japonci spořádání. Nikdo do nikoho nevráží a na zastávce v metru všichni čekají na značkách.

Závěrem…

Čím déle jsem byla v Jižní Koreji, tím více jsem se přesvědčila, že je to ta nejkrásnější země, co jsem kdy viděla. Myslím, že každý si tam může najít něco pro sebe. Ať už milovníci jídla, přírody, staveb, moderních měst, pláží, fotografové, nákupní maniaci či rybáři.

Bohužel i pro mě pobyt skončil a zrovna v tuhle chvíli jsem na cestě zpět do České republiky.

Comments are closed.