Patříš mezi „závisláky“ na dopaminu?
Nejvíce pozornosti se právem dostává notoricky známým, viditelným a nejnebezpečnějším závislostem. Doba zdánlivě nevyčerpatelného blahobytu, ve které žijeme, s sebou nese strašáky, které většinou nevědomě schováváme ve svých skříních. Dopamin a závislost na něm se k těmto hrozbám řadí také.
Dávka dopaminu
Dopamin je jako božská mana. Nebesky příjemný a návykový. Tento neuropřenašeč stojí v pozadí veškerého úsilí, protože díky němu získáváme motivaci vůbec něco konat. Právě on nám zaručuje onen pocit radosti a štěstí nejen po cvičení, ale také po vypití alkoholu, dopřání si jídla, nakupování, sledovaní pornografie a seriálů nebo při rutinním scrollování sociálními sítěmi.
Možná si říkáš, kde je pověstný „zakopaný pes“, když se jedná o látku, která nám činí pouze potěšení. Od dob, kdy máme všechno na dosah ruky, jsme dopaminem přestimulovaní, a proto ho jako u každé jiné závislosti vyžadujeme stále víc, k dosažení stávající dávky uspokojení. Už dávno nejsme pány svého času ani pozornosti, společnosti, které stojí za vším tím, co denně konzumujeme, moc dobře ví, co dělají. Vždy jsou krok před námi. Jsme vtaženi do kolotoče, který ovládá někdo jiný při honbě za pohádkovým ziskem.
Útěk od nudného a těžkého života
Doktor Vojáček ve své knize Rozhodni se být zdráv uvádí, že v dávných dobách nebylo větší injekce dopaminu než té, kdy lovec konečně zdolal svou kořist. Poté byl veden k zopakování stejné akce, aby znovu dosáhl pocitu blaženého štěstí. V současnosti jsme si tento, ve všech ohledech náročný lov, přetransformovali do poměrně lehce dosažitelných činností. Utíkáme od našich fádních životů, kde se přirozeně vyskytují problémy, a upínáme se na instantní radosti, při kterých potěšení cítíme okamžitě – chatování, oblíbené sítě, sladkosti nebo neexistující svět seriálových hrdinů.
Lapení v tomto systému nás tedy paradoxně demotivuje se snažit o činnosti dlouhodobějšího rázu, protože bychom při realizaci vynaložili značné úsilí. Místo toho stačí sáhnout po snadném řešení. Proč vyjít ven, když můžu sáhnout po mobilu, který dokáže zabavit na několik hodin? Proč randit, když máme k dispozici nespočet videí, na které nemusíme čekat? A tímto způsobem můžeme pokračovat dál… Depresivní a úzkostné stavy na sebe nenechávají dlouho čekat.
Dopamin nejen jako nepřítel
Dopamin k životu bezesporu potřebujeme a měli bychom se o něj náležitě starat. Vždyť přímo ovlivňuje i náš imunitní stav. Tím, že si ho nebudeme dopřávat tak snadno, sobě prokážeme největší službu. Jako první krok ke stabilnější hladině zkus otestovat, co konkrétního v tobě spouští nutkavé chování. Cítíš se diskomfortně už po pár minutách bez mobilu? Neusneš bez zkontrolování Instagramu nebo dopřání si večerní laskominy? Všechny tyto zlozvyky, na kterých nezdravě lpíme, nás udržují v bludném kruhu, ze kterého není úniku. Tím, že si své destruktivní chování uvědomíme, můžeme ve svém životě vědomě vybírat právě ty možnosti, které nám sice přinesou menší dávku dopaminu, ale v budoucnu za ně budeme neskonale vděční.
Cílem rozhodně není se zbavit všeho, co nám přináší pocit blaženosti. Místo extrémního dopaminového detoxu, který představuje jen krátkodobé a neúčinné řešení, zkus snižovat frekvenci využívaní těchto okamžitých radostí, zkoušej objevovat nové věci, testuj svou vůli, hranice svých možností. Nahrazovat filmy pro dospělé či seriály vlastní fantazií a vizualizací? Perfektní činnost, při které se vyplavuje štědrá dávka dopaminu. Zkus čelit výzvám, které například představuje i pár minut o samotě, nebo si vyraž na rande se sebou samým, jako naše redaktorka Klára, která na vlastní kůži vyzkoušela sólo cestování.
Ano, při takovém již zprofanovaném „vystoupení z komfortní zóny“ přijdou nepříjemné pocity a volání po zabavení, dlouhodobě to však posiluje osobnost a stáváme se tak odolnějšími vůči nepříznivým stresujícím situacím, kterým čelíme dnes a denně. Řešení bývá často až směšně jednoduché… Už víš, co jako první ve svém životě alespoň částečně omezíš?
