Jaké je studium ve Finsku a v Jižní Koreji?

Po zhlédnutí mnoha dojáků, představy chutného kimči a závislosti na velkém hitu Gangnam Style jsem dospěla k názoru, že život v Jižní Koreji musí být úžasný. Je to ale opravdu tak? Jaká je pravá Jižní Korea a jak se studuje ve Finsku, které je považováno za zemi s jedním z nejlepších vzdělávacích systémů? Na to vše jsem se ptala své nejlepší zahraniční kamarádky, Magdi Tóth.

Magdi, mohla by ses představit a říci, co studuješ? 

Ahoj, jmenuju se Magdi, jsem z Maďarska a na univerzitě v Debrecenu momentálně studuji magisterský program International Business. Na bakaláři jsem studovala marketing a právě v této době jsem vyjela na první půlku druháku do Finska a na druhou půlku v únoru odlétla do Soulu do Koreje. 

Super! A proč ses rozhodla strávit celý rok v zahraničí? 

No, určitě tu byla zvědavost a touha poznat nové lidi. Již po skončení střední školy jsem strávila léto dobrovolničením přes Workaway, proto mě lákalo delší cestování. Zajímaly mě také rozdílné vzdělávací systémy a život studentů v těch zemích. A nebudu se také tajit tím, že je fajn napsat si tuto zkušenost do CV.  Myslela jsem tedy i na větší možnost uplatnění se na trhu práce.

Bylo Finsko a potom Jižní Korea jasná volba?

Ani ne. Moc jsem chtěla do zahraničí, a proto jsem se podívala na stránky univerzity.  Měla partnerské instituce všude možně. Ve Španělsku, v Itálii, ve Francii, atd. Ale když jsem projížděla webovky těch univerzit, byly dost nepřehledné. Nejpřehlednější a nejlepší na přihlášení měla právě univerzita v Jyväskyle ve Finsku 🙂 Proto jsem si ji vybrala. Do Koreje jsem se pak přihlašovala ještě ve Finsku, když jsem si všimla vyhlášení výběrového řízení na stánkách mateřské univerzity. 

A jak bys Finsko hodnotila? Líbil se ti styl vzdělávání, měla jsi dost času i na jiné aktivity?

Pobyt ve Finsku byl na rozdíl od Koreje hodně klidný. Bydleli jsme společně s ostatními zahraničními studenty na kolejích uprostřed lesa a většinou jsme se všichni znali. Společně jsme měli i dostatek času na různé výlety (Petrohrad, Stockholm, Santova vesnička) a samozřejmě každý týden byla párty. Učitelé byli nápomocní a vstřícní. A dokonce jsem se potkala i s dalšími studenty z jiných částí Maďarska. 

Co mě ve Finsku hodně překvapilo, tak velký rozsah gamblerství. Hrajou a gamblí tam všichni, od teenagerů po penzisty, prostě všichni, od rána do večera. To jsem opravdu nečekala.

Často byla také vidět polární záře, což pro nás bylo fascinující, ale pro Finy už tolik ne. Kvůli polárním dnům a nocím např. musí jíst dostatek vitaminu D, aby „doplnili“ nedostatek slunečnách paprsků. A všude mají samozřejmě sauny, dokonce i na kolejích jedna byla. 

Čím se naproti tomu lišila Jižní Korea? Bylo studium tam náročnější? 

Určitě. Studium a prestiž školy je v Koreji strašně důležité. I když se to právě v těch seriálech nezdá, mezi studenty je obrovská rivalita a každý se snaží být nejlepší. Dokonce existuje i jakýsi systém, jaké procento žáků může dostat nejlepší známku. Ostatní už ji nedostanou, i kdyby na to měli.

Na druhou stranu je to ale logické, že je těžké uspět. Už jen proto, že na území o trochu větším, než je vaše republika, žije přes 50 milionů lidí. Také tu sídlí mnoho mezinárodních firem a ty chtějí prostě ty nejlepší. 

My jsme na rozdíl od Finska byli úplně oddělení od místních studentů. Asi proto, abychom nezneužívali jejich pracovitost a nebrali si jejich hotové materiály, protože mnoho Korejců je pyšných, že můžou mít kamaráda z řad Evropanů. I přesto bylo studium těžší než v Maďarsku. Např. během jednoho semestru byla dvě zkoušková období. A to, co se u nás v Debrecenu zkouší měsíc a půl, bylo na univerzitě v Soulu nahrnuto do jednoho týdne.

A Korejci to takhle mají normálně… Dokonce když jsme v tomto období přišli do knihovny/studovny, bylo plno. A to pozdě do noci. Studenti seděli i na zemi. Učí se pořád. V metru, na zastávce. Pamatuji si, jak jsme jednou šly s kamarádkou kolem kadeřníka a v křesle seděl kluk s knížkou v ruce. On spal… a kadeřník trpělivě stříhal. 

Wow, to bych asi nedostudovala 🙂 A co nějaká překvapení a trávení volného času?

Samozřejmě jsme se každičký volný čas snažili využít na prozkoumání jak Soulu, tak Korejského poloostrova. Úžasná byla např. právě známá párty čtvrť Gangnam, kde jsem viděla i PSYe naživo. A bylo to zdarma 🙂 , takže neuvěřitelný. Letěli jsme také s ostatními na oblíbený dovolenkový ostrov Seju, a pár dní jsme strávili v Japonsku. Úžasné bylo, že vše pokrývala maďarská vláda a univerzita, protože šlo o bilaterální dohodu. Takže využívejte bilaterálních dohod, když už jsou!

Obecně jsou Korejci velmi fascinovaní Evropany a chtějí vypadat co nejvíce jako oni. Snaží se malovat podobně, oblékat se podobně, mít jich v přátelích co nejvíce. To se nejvíce projevilo právě na ostrově Seju. Přišli jsme na pláž v bikinách, ale většina Korejců na sobě měla neoprény nebo oblečení. Někteří dokonce i jakésy masky nebo klobouky se zástěnkou, přes kterou bylo vidět pouze oči. Popravdě jsem se tam v těch bikinách cítila docela trapně. Když jsem se pak ptala kamarádky Korejky, řekla mi, že jsou tak hrdí na „bílou“ pleť, že si ji nechtějí ničit opálením. 

Poslední otázka, Magdi, kdyby ses teď měla rozhodnout, kam pojedeš znovu. Kam by to bylo?

Rozhodně Korea. Je to úplně jiný svět. I přes tu větší náročnost studia bych se tam hned vrátila. Je tolik věcí, které jsem za ten půlrok nestihla vidět. Proto doufám, že se tam ještě vrátím. 

Během magisterského programu bych moc ráda vycestovala do Jižní Ameriky. Už mám zálusk na některé partnerské univerzity v Peru. Ale uvidím podle vývoje koronavirové a politické situace v Maďarsku.