Matějovy mozaiky! Aneb když se díra v chodníku promění v umění

Matěj je mladý umělec, který své skvělé nápady dokázal přetvořit v realitu. Dnes jeho mozaiky zdobí a zkrášlují několik měst v Česku. Jak celý nápad vznikl? Čti dále!

Jak to všechno vlastně vzniklo?

„Znáš to… ležíš, koukáš do stropu, tlačí tě čas a učitelé ve škole se tě pořád ptají, kdy konečně bude ta tvoje bakalářka…“ Vše odstartovalo právě ve škole. Už delší dobu chtěl Matěj vyzkoušet něco nevšedního a pustit se do tvorby, která pro něj bude mít větší význam. „Chtěl jsem dělat něco, co mi bude dávat smysl, někam mě posune a celkově možná bude i vidět a neskončí jen zapomenuté v šuplíku.“

„Street art, tvořit a hrát si s barevnými kameny? Co víc si přát,“ dodává. Přesný moment, kdy se rozhodl nápad opravdu uskutečnit, si už ale nepamatuje. Sám sebe Matěj popisuje jako člověka, který je otevřený novým věcem. Aneb takový „YESMAN“, který se snaží si vše rovnou vyzkoušet. „Přijde mi, že u tvorby je přemýšlení občas víc na škodu… Někdy je lepší se rovnou zvednout, zkusit to, experimentovat a pak se rozhodnout, kterým směrem se vydat dál.“ A právě jeho mozaiky byly podle něj jedním z těchto případů. Matějův původní záměr nebyl měnit své okolí. Chtěl otevřít téma veřejného prostoru, ale sám nečekal, kam až se jeho tvorba postupně dostane. „Prostě jsem šel dělat, co mě baví a co jsem považoval za správné.“

Překážky, se kterými se setkal

Potýkal se svými vlastními démony, leností ale největší výzvu představoval materiál. „Neexistuje univerzální návod, jak jít tvořit mozaiky do ulic, takže prvních pár týdnů jsem experimentoval s různými typy lepidel, kachličkami, podklady… I doteď je to takový pokus.“ Každý prostor má podle něj svou jedinečnost a chová se trochu jinak. „Ale asi by to bez těch fuck-upů byla nuda… I když teda občas, když mrzneme ve tři ráno uprostřed ulice, bych tu nudu ocenil.“

Velkou pomoc našel v lidech kolem sebe. „Zdaleka ne na vše bych stačil sám, a v tom mi kryje záda kočka a pomocnice Simča. Ta tam vždy tvoří a mrzne se mnou. Vlastně ani nevím, kde bych bez ní byl.“

Matěj měl taky někdy pochybnosti a strach z toho, co si budou myslet ostatní a jak vše dopadne. „Strach jsem měl, a to velký. Doteď ho občas mám, ale pak si vždycky řeknu: fuck it, co můžu ztratit? A jdu do toho! Přinejhorším budu trapnej.“ Celý projekt je pro něj rozdělen na mozaiku samotnou a reakce lidí a veřejnosti, protože se rozhodl využít sílu sociálních sítí. „O reakcích lidí jsem přemýšlel dlouho. Přeci jen se jedná o projekt, který se pohybuje na hraně zákona, a stejně jako u experimentování s materiálem zde také neexistuje jednoznačný návod, jak lidem říct, o co nám vlastně jde.„ Zavzpomínal i na svá první videa, kde si připadal velmi nekomfortně při mluvení do kamery. Nyní ale sám vidí, jak se posunul. „Stále se ještě hodně učím, ale myslím si, že v tomhle jsem se dost posunul.“

Jednou z největších překážek jsou ale finance. Projekt si zatím platí ze svého a jako student fakulty umění přiznává, že jde o poměrně vysoké částky. „Spousta lidí mi říká, že musíme investovat… Bitcoiny, nemovitosti, zlato… Já ale stále nenašel lepší investici než do sebe a do něčeho, co bych rád dělal.“ Postupně se mu ale část vloženého úsilí začíná vracet. Díky sociálním sítím přicházejí spolupráce s různými značkami a dalšími tvůrci, to Matějovi dává další možnosti a prostředky k rozvíjení jeho tvorby. „Takže i ten blbej like na Instagramu mi může v tvorbě pomoct. Což je smutný, ale i skvělý zároveň.“

Reakce lidí okolo

Reakce na jeho práci jsou většinou pozitivní. „Občas se najde nějaký ten rejpal, ale náš argument „je to lepší než ta díra v zemi“ se prostě špatně vyvrací.  Ohlasy lidí jsou pro něj velkou motivací, ať už na sociálních sítích nebo přímo nad mozajkou. „Rozebírat s lidmi street art, veřejný prostor a tvořit si spoustu nových kamarádů a stejných bláznů nadšenců, kteří jsou schopní s námi zůstat u tvorby i třeba několik hodin, je prostě paráda!“ Dokonce se jim stalo, že k tvorbě dostali kafe nebo i pár kaček na materiál. „Lidi jsou skvělý!“

Co se Matěj o sobě díky této tvorbě naučil?

Matějovy projekty ho zároveň učí, kolik toho dokáže překonat a co všechno je ochotný pro svou tvorbu udělat. „Třeba zvládnu mrznout, nejíst a nespat, a to klidně tři dny. A to kvůli vlastně hrozný „blbosti“ – nějaký mozaice v zemi, jen abych se překonal.“ Tvorbu vnímá jako neustálou výzvu plnou nečekaných problémů, ale také jako způsob, jak poznávat sám sebe. „Je to o tom se neustále posouvat, zkoušet nové věci, ale také se vzdělávat a být sám se sebou, ve své hlavě, a snažit se pochopit vlastní emoce a sebe samotného.“ Důležité je podle něj také dokázat své myšlenky předat ostatním, ale přitom neztratit sám sebe. Samotné mozaiky přitom nemusí mít složitý koncept nebo filozofické poselství. Každá z nich má ale svůj vlastní příběh a důvod, proč vznikla právě na konkrétním místě.

Co by poradil mladému člověku, který má vlastní nápad, ale bojí se udělat první krok?

Co plánuje do budoucna?

Plánů a dalších projektů má podle svých slov „milion“. „Mozaikový šílenství v ulicích rozhodně bude pokračovat, aspoň do té doby, dokud to bude dávat smysl a posouvat mě to zase někam dál.“ Zároveň by se chtěl vrátit více do ateliéru a galerijního prostoru prostřednictvím obrazů a instalací, což mu umožní také experimentovat s dalšími materiály. Se Simčou se věnují workshopům, a nedávno vydali kolekci oblečení a pokračují ve spolupráci s BigShock x Meatfly. „A další věci se jen a jen nabalují jak sněhová koule. Rozhodně nezastavujeme!“ Kromě tvorby chce Matěj dokončit školu, zdokonalit se v surfování a dál cestovat a objevovat.

Na závěr má pro ostatní jednoduchou myšlenku: „Přestaň číst věci, co tě mají motivovat a inspirovat a utíkej zkoušet! Nikdo jiný to za tebe neudělá. Tak co tu ještě děláš?!“ Nezapomeň Matěje sledovat na jeho Instagramu, kde sdílí své nejnovější díla. Třeba se taky jednou zapojíš!