GAP year jako krok z komfortní zóny

Jednadvacetiletá Kristy z Havířova sekla s výškou a odjela do světa. Proč skončila v nemocnici v Tanzanii? Co ji naučil život v zahraničí? A proč by ses podle ní měl/a taky někdy vykašlat na plány a věřit intuici?

Jak nápad vznikl?

Kristýna se rozhodla, že její život nebude jen o sezení v lavicích a „vyšlapaných cestách“. Spolu se svým partnerem, kterého poznala v posledním ročníku střední školy, se vydala na cestu světem. Vše nejdříve začalo nenápadně brigádou ve Francii. Po návratu do českých vysokoškolských lavic ale oba rychle zjistili, že jim v životě něco chybí. Kvalita vzdělání ani brigády je neuspokojovaly. Padlo tedy zásadní rozhodnutí, a to seknout se školou, udělat si „gap year“, vydělat si a začít dělat něco vlastního. „Co mě přesvědčilo, byl asi můj vnitřní pocit a intuice. Nikdy nechci a nechtěla jsem obyčejnou vyšlapanou cestu – škola, výška, práce, která mě nebaví. Našla jsem si na to dokonalou polovičku se stejnými sny a cíli,“ vysvětluje své rozhodnutí.

První zastávka 

V květnu se sbalili a vyrazili do Švýcarska. Našli si zde práci v hotelu, díky tomu nemuseli nic řešit, zařídili jim ubytování, jídlo, dokonce i pojištění. Tuto zemi zvolili hlavně strategicky kvůli výdělku, ale realita je brzy vyvedla z míry. „V květnu jsme odjeli do Švýcarska, měli jsme v plánu zůstat celý rok a půl…“ V září přišel vyhazov z práce. „Dostala jsem vyhazov za „zvěřejňování interních záležitostí online“ – vyfotila jsem si dýška na Instagram. Tam byl podle mně i osobní problém… Ale to už je minulost, otevřelo nám tocestu k tomu zatím nejvíce autentickému zážitku – Tanzanii.“ Místo návratu domů tedy zvolili radikální krok, a to cestu do Afriky.

Afrika

Po vyhazovu neměli žádný plán „..dostali jsme pět dní na to se sbalit a vymyslet, co bude dál s naší cestou, do ČR jsme nemohli. Nebyli jsme studenti, zaměstnání nikde, neměli jsme ani pojištění…“. Kristy tedy přidala do všech dobrovolnických skupin na facebooku příspěvek a ozval se hostitel z Tanzanie! Zavolali si přes facetime a za týden už seděli v letadle, netušící co je čeká. „…já se trochu i bála, že už se nevrátíme.“  Jako dobrovolníci začali učit v Tanzánii děti anglicky. „..denně jsme učili 2 až 3 hodiny, nechápu, jak můžou učitelé učit i 8 hodin vkuse, to bych nezvládla.“ Afrika jí ukázala úplně jiný svět, kde lidé jedí rukama a oslava maturity vypadá jako obrovský rodinný piknik plný tance a zpěvu. „Je toho tolik, co bych mohla popsat, ale ono to ani moc nejde, je to úplně jiný život a mentalita.“

Nejen pozitivní zážitky z cesty

Zeptali jsme se Kristy na nejsilnější zážitky, kdy jedním z nich byla i zkušenost s kmenem Masajů. „Místní kmen Masaajů mi dali přírodní lék na nevolnosti, a já skončila v nemocnici, protože jsem bylo doslova zdrogovaná. Měla jsem halucinace.“ Na Zanzibaru ji zase pro změnu pokousala opice a musela dostat čtyři vakcíny proti vzteklině. „Doporučuji se opicím vyhnout.“ Na druhou stranu, skvělé zážitky má Kristy z celé této zkušenosti. „Každý den vstát a jít pomáhat, to je skvělý pocit, vidět jak malým dětem udělá radost „pouze maličkost“, například, že jsem se naučila základní svahilské fráze, nebo obejmutí… Je to pocit k nezaplacení.“

Cítí, že ji zkušenosti někam posunuly?

„Určitě mi došlo jaké mám štěstí, kde jsem se narodila, ty maličkosti které dnes lidem přijdou jako samozřejmost, pitná voda, elektřina… Ono to vše může zmizet, ze dne na den, a to není tak nemožné i kvůli tomu, co se momentálně děje ve světové politice.“ „

A jak to Kristy má s rodinou a přáteli? „Mám velmi úzký kruh přátel, ale musím uznat, že když je člověk dlouho daleko, dojde mu na čem záleží, a co je důležité.“ S rodinou je Kristy často v kontaktu, vše je podle ní jako kdyby ani neodjela. Zpětně by nyní neměnila skoro nic. „Jen bych se vyhla té opici, to je asi vše. Možná jednu věc ještě – nebrala bych antimalarika, zaprvé mně to vyšlo na nějkých 6000 Kč a zadruhé mi z nich bylo denodenně špatně, tak jsem je potom vysadila.“

Nyní je Kristy s přítelem v Norsku, v plánu mají návrat do Česka. Přítel se vrátí zpátky na vysokou a Kristy plánuje nástup na novou vysokou. „Už se moc těšíme, vracíme se v srpnu, zpátky do školy a začneme „normální“ život.“

Co Kristy poradila někomu, kdo by chtěl také vyrazit do Afriky?

Prvním doporučením je nebrat antimalarika… 🙂 Druhým je si vše užít naplno. „Hlavně jet a užít si to naplno, nebát se… Lidé jsou jen zvědaví a neublíží.“

Pokud bys chtěl/a vyrazit také za dobrodružstvím do ciziny, ale necítíš se na to vyrazit na vlastní pěst, určitě sleduj naše sociální sítě a web. Na nich sdílíme naše nejnovější nabídky v rámci programu Erasmus+. Jestli máš nějaký vlastní zajímavý příběh, o který by ses chtěl/a podělit s ostatními, informovat je a inspirovat, určitě napiš na e-mail: karolina@mladiinfo.cz