EuroAsia Volunteering aneb na EVS do Thajska

Že na EVS můžete odjet jen do Evropy? Není to pravda! Sledujte náš projekt EuroAsia Assistance Volunteering Programme, v rámci kterého dva z vás budou moci odjet do Asie na krátkodobou EVS. Týna a Linh se vydaly prozkoumat hostitelské organizace v Thajsku.

Pokud sledujete náš Facebook, možná jste již narazili na projekt EuroAsia Assistance Volunteering Programme. K tomuto projektu jsme se dostali jako partneři skrze Mladiinfo International, naši vlajkovou organizaci, a Mladiinfo Slovensko, jehož tým celý projekt vede. Čtvrtou organizací, která v tom s námi jede, je francouzská organizace ADICE, která sídlí v Lille.

O čem projekt je?

Tento projekt je dalším projektem Erasmus+, konkrétně se jedná o budování strategických partnerství. Že Erasmus+ patří jen do Evropy? Ne tak docela. V západní Evropě je celkem běžné, že dobrovolníci odjíždějí do zemí mimo Evropu. Tento projekt cílí na to, aby se situace změnila i v našem regionu a mladí lidé dostali šanci vyzkoušet si Evropskou dobrovolnou službu právě třeba v Asii.

Jak se to chystáme udělat?

V rámci projektu bude vytvořena webová platforma, ve které budou přehledně na jednom místě figurovat organizace z Francie, Slovenska, Makedonie a České republiky s vybranými asijskými partnery z Thajska, Kambodži a Vietnamu. Do projektu se s námi zapojí většina českých vysílajících a přijímajících Erasmus+ organizací, které už znáte a možná jste s nimi vyjeli na výměnu mládeže, trénink nebo EVS. Zmíněná webová platforma bude prostorem pro sdílení informací mezi organizacemi. Doufáme, že v budoucnu bude díky ní lehčí se dostat jako dobrovolník na EVS do Asie.

Co nás během projektu ještě čeká?

V rámci projektu vyšleme do Thajska a Vietnamu 2 české dobrovolníky. Celkem bude posláno v rámci projektu 9 dobrovolníků z České republiky, Makedonie, Slovenska a Francie. Abychom věděli, kam vás budeme posílat, tak jsme se spolu s ostatními evropskými partnery vypravili do Thajska dané asijské organizace zmapovat na studijní návštěvě. Do konce června nás čekají ještě dvě další studijní návštěvy, a to do Kambodži a Vietnamu.

          Týna a Linh na studijní návštěvě.

Mladiinfo ČR v Thajsku jsem zastupovala já (Týna) a Linh. Obvykle se staráme v Mladiinfo o komunikaci a drobnější Erasmus+ projekty, ale nyní spolu s velitelkou Štěpánkou a EVS koordinátorkou Terezkou máme  na starosti tento projekt.

Co jsme v Thajsku dělali?

Do Thajska jsme přijeli s ostatními Evropany za našimi thajskými partnery VSA (Volunteer Spirit Association), kteří pro nás vytipovali několik organizací v Thajsku, které by mohly hostit EVS dobrovolníky a se kterými VSA dlouhodobě spolupracuje. Naším průvodcem byl Tum, který organizaci před 16 lety založil. VSA funguje jako kontaktní bod mezi vysílajícími a přijímajícími organizacemi a jsou to ostřílení profesionálové.

Naše lokalita byla Hat Yai, město, které se nachází asi hodinku od pobřežního města Sonkghla a zhruba 100 km od malajských hranic. Výhrou bylo, že jsme se pohybovali v jižním Thajsku, v oblasti, která není tak turistická jako ostrovy Phuket nebo Krabi. Tudíž jsme měli možnost poznat Thajsko bez turistického pozlátka. Organizace, do kterých budeme vysílat jednoho českého dobrovolníka, jsou roztroušeny právě v tomto regionu.

Jaké organizace jsme navštívili?

První den studijní návštěvy

Třída základní školy v Thajsku.

První den jsme strávili na zdejší základní škole. Potkali jsme celý učitelský sbor v čele s nesmělou paní učitelkou angličtiny. Učitelé nám vyprávěli o evropské paní učitelce Evě, která jedla jen vajíčka nebo panu učiteli Arturovi, který se pořád usmíval a Thajci si ho zamilovali. Paní učitelka Eva a pan učitel Artur jsou dva mladí dobrovolníci ze Španělska a Francie, kteří ve škole strávili pár týdnů učením malých Thajců. Dobrovolník, kterého do školy pošleme, bude bydlet v rodině jedné paní učitelky, která má sedmnáctiletého výrostka, který je perfektním průvodcem, skvělým angličtinářem a skalním fanouškem Instagramu.

V této částí Thajska znají převážně turisty z Malajsie, případně z dalších částí Asie, proto je pro ně Evropan stále nevšedním zážitkem. I proto angličtinu většina Thajců, minimálně v tomto regionu, neovládá. Každopádně si můžete být jisti, že vaše stopa se ve škole otiskne. Každý angličtinář je velmi pozitivně vítaným a ceněným členem kolektivu.

Druhý den studijní návštěvy

Pohled z ostrova, na kterém se Institut nachází.

Abychom měli ještě pestřejší program, tak nás náš průvodce Tum vzal do města. Songkhla, jedno z největších měst jižního Thajska. Město usiluje o zapsání na seznam kulturních památek UNESCO. Město má historickou část, čínskou čtvrť a muzeum fotek zesnulého krále, kterého všichni Thajci (alespoň veřejně) zbožňují. Pár kilometrů od města se nachází ostrov, na který se dostanete lodí a nebo po velikém mostě. Na samém vrcholu kopce se nachází Institute of South Thai Studies.

 

Institut je v podstatě velkým muzeem s přednáškovou síní, které je centrem folklorního dědictví regionu. Dobrovolníci tady pečují o muzeum, pořádají kulturní aktivity s místními nebo pomáhají s propagací muzea. Výhledy z ostrova jsou vskutku dechberoucí. Songkhla má velikou pláž a tak jsme ji ani my nemohli minout. Ač jsme se nemohli koupat kvůli červené výstraže (přemnožené medúzy), alespoň jsme se trochu osvěžili v průzračné teplé vodě.

Na sklonku dne jsme se vraceli zpátky do centra, čekal nás tam neoficiální místní průvodce, který pro nás připravil luxusní  domácí večeři. Thajci si dávají předzívky a přezdívka našeho hostitele je Gun. Ne Gun jako zbraň, ale Gun jako nějaká mořská potvora. Údajně. A tak jsme znovu okusili pohostinosti Thajců při večeři na břehu moře, kdy nám čerstvé kokosy a rizoto z mořských plodů servíroval magistr filosofie a lokální hvězda, Gun.

Pláž v Songkhla byla krásná, i když ve vodě řádily medúzy.

Třetí den studijní návštěvy

Třetí den jsme se vypravili do diametrálně odlišného prostředí. A to na lokální farmu uprostřed lesa. Našinec si představí pravděpodobně jehličnany, v tomto lese místo toho rostly kaučukovníky, jackfruit a kokosové palmy. Tato farma je vedena tříčlennou rodinou a je výukovým centrem pro široké okolí. Otec rodiny a velitel farmy v jedné osobě učí farmáře, jak správně plodiny pěstovat. Hlavním artiklem farmy byly banánovníky a již zmíněné kaučukové stromy.

Extra pálivý oběd s rodinou farmáře.

Náš farmář byl expertem na to, jaké rostliny mohou růst v okolí kaučukovníků a jak nejlépe vytěžit latex ze stromů. Zní to jednoušše, ale je to docela věda. Taková kaučuková úroda vyžaduje dvoje noční vstávání k sesbírání mízy a spoustu trpělivosti. Farma je oázou klidu, ač disponuje WiFi připojením a je na dojezd od města. Dobrovolníci zde bydlí v odděleném prostoru u rodiny v dřevěném domečku na kůlech a stravují se s rodinou. Podle vyprávění rodina hostila většinou Francouze. Ti pomáhali s chodem farmy, cvičili jógu a nebo připravovali workshopy o výrobě přírodní kosmetiky.

Během dne jsme také měli možnost prozkoumat okolí. Navštívili jsme maličkaté lokální muzeum, které mapuje kulturu regionu. Vede ho už po druhou generaci tatáž rodina na dvorku své zahrady.

Čtvrtý den studijní návštěvy

Záverečný den naší návštěvy jsme strávili ve dvou velice specifických institucích. Na Thaksin university a na stanici dobrovolné záchranné služby. Čím je Thaksin university specifická? Tím, že přijímá dobrovolníky z Evropy, aby studenty učili o evropské kultuře, obchodu nebo jazyce. Škola moc dobře ví, že nízký počet studentů, kteří mluví anglicky, není ideální, ale zároveň ji chybí prostředek, jak studenty k aktivnímu používání jazyka donutit. Většina výuky i materiálu je totiž v thajštině.

My jsme byli přijati vedoucím katedry Obchodu a administrativy a paní děkankou. Tito akademici vědí moc dobře, co dělají – již léta pracují na tom, aby dostali alespoň na pár měsíců zahraniční studenty, výzkumníky nebo dobrovolníky z Evropy na univerzitu a vzbudili tak zájem studentů o starý kontinent.  A tak i jeden český dobrovolník bude možná moci šířit dobré jméno naší země a své znalosti v prostorách Thaksin university.

Naše skupina v prostorách university s naším průvodcem Tumem a vedoucím katedry.

Poslední zastávkou naší cesty bylo dobrovolné sdružení záchranářů, kde nás provázel její ředitel. V Thajsku si za přivolání sanitky musíte zaplatit a jak nám pan ředitel říkal, často nejsou ani doktoři z nemocnic zvyklí na neobvyklý charakter nehod mimo zdravotnické zařízení. Dobrovolní záchranáři vás ošetří zdarma. Dostanou se díky nim k péči i lidé, kteří by jinak sanitku nezaplatili.

Dobrovolných doktorů, sestřiček, hasičů a politictů je asi 150 a mají nepřetržitý provoz. Všichni, kteří zde pracují, mají jiné zaměstnání a u dobrovolných záchranářů jsou ve svém volném čase. I proto jsou nedočkaví s vidinou představy, že by jim na několik týdnů mohl přijet pomoci medik nebo sestřička z Evropy.

A jaké jižní Thajsko tedy je?

V Thajsku jsme strávili necelý týden a bylo mnoho věcí, které nás vyvedlo z míry. Skoro bez výjimky v pozitivním slova smyslu. Tou tmavou výjimkou je nezodpovědný přístup ke třídění odpadu. Jinak jsou Thajci velice přátelští a pohostinní a je radost být v jejich okolí. Překvapila nás profesionalita, organizovanost a přesnost našich asijských partnerů, kdy všechno běželo jak na drátku a my si můžeme být jistí, že dobrovolníci skončí v dobrých rukou.

Množství lidí, kteří v Thajsku nějakým způsobem dobrovolničí, je neočekávaně vysoké a vyspělá občanská společnost nás překvapila. Thajci jsou ovlivněni buddhisme a jak nám Tum vysvětluje, pomáhání druhým je přirozenou součástí jejich náboženství a společnosti.

Skupinová fotografie včetně našich lokálních farmářů a Tuma.

Jste zvědaví, jak bude projekt pokračovat? Jaké organizace mohou hostit dobrovolníky v Kambodži a Vietnamu? Sledujte dále stránku Mladiinfo a náš Facebook!

Zdroj: Fotografie pochází k archivu autorky

 

Autor: Kristýna

Vášnivá cestovatelka, která ráda sbírá zahraniční zkušenosti skrze různé projekty a pak o nich píše na Mladiinfo. Nějaký čas jsem bydlela ve Velké Británii, USA, Belgii a momentálně jsem usídlena ve Švédsku.

Comments are closed.