Nové dobrodružství aneb dobrovolnictví v Řecku

Naše dobrovolnice Alena zvládla domácí karanténu v rámci svého dobrovolnictví v Řecku a nyní si už jen užívá přímořské atmosféry. Co můžete udělat pro to, abyste vyrazili do světa jako ona i přes současnou nelehkou situaci?

V červnu jsem dodělala vysokou školu a nastal čas rozhodování, co dál. Upřímně do práce jsem se moc nehrnula, i přesto jsem se začala po nějaké poohlížet. Zároveň jsem ale zkoumala i jiné možnosti, co bych mohla dělat. Díky tomu jsem narazila na web Mladiinfo.cz. Vykoukla tam na mě nabídka půlročního dobrovolnictví v Řecku. Projekt spadal do programu Evropského sboru solidarity. To znamená skvělou příležitost, jak se dostat do zahraničí i na delší dobu bez toho, aniž byste byli milionáři. Jsou propláceny cestovní výdaje a dostáváte měsíční kapesné. I přesto jsem se dlouho rozhodovala, zda se přihlásit. Přeci jen je to půl roku v cizí zemi… nakonec jsem však životopis i s motivačním dopisem odeslala – pár dní před uzavírkou přihlášek. A ještě, že jsem to udělala.

Vybrali mě. A co dál?

V hlavě se mi honily myšlenky, co ještě všechno musím zařídit, jestli něco potřebuji nakoupit a kde vezmu čas, abych se se všemi rozloučila. V podstatě jsem měla na všechno měsíc. Jelikož je to můj první výjezd do zahraničí, měla jsem obrovský strach. Obavy střídalo přemýšlení nad tím, zda jsem udělala dobře. Čím více se ale blížil odlet, tím více ze mě strach opadal a já se začínala těšit.

Pak přišel 17. srpen a já nastoupila do vlaku směr Vídeň. Strávila jsem noc na letišti, abych následující den stihla první letadlo do Atén. Potom mě čekal dvouhodinový transport autobusem do městečka Xylokastro. V dobrovolnickém domě mě přivítali moji dva noví spolubydlící. Dostala jsem svůj vlastní pokoj a mohla si odpočinout po dlouhé cestě.

Začátky mého pobytu v Řecku

Jak je vám asi jasné, tak díky současné situaci se muselo mé cestování držet určitých pravidel. Například ještě před odletem, jsem musela podstoupit test na Covid. Druhou důležitou věcí byla týdenní karanténa po příjezdu. Nebylo to až tak hrozné, spíš takové prázdniny. Mohla jsem na procházky nebo třeba na pláž. Akorát jsem nesměla do obchodů, takže mi nákupy zajišťovali spolubydlící. Prvních několik dní jsem tedy měla úplné volno. Vstřebávala jsem hlavně únavu a především horko. To bylo všude. Postupně jsem si ale začala přivykat.

Po týdnu nastal čas, abych se osobně seznámila s Elianou z organizace Orfeas. Byla jsem ráda, že jí konečně poznávám osobně. Jelikož byli řecké školy stále zavřené, nemohl můj projekt začít hned. Proto jsem několik dní docházela do kanceláře organizace. Především jsem se učila řecky. Zejména samostudiem, ale také jsme měli společné lekce s Elianou.

Časem jsem se také zabydlela v našem dobrovolnickém domě, který je celkem prostorný. Ale co bylo nejdůležitější, více jsem se seznámila se svými spolubydlícími. Teď spolu trávíme v podstatě většinu svého volného času. Společně chodíme na pláž, kávu, zmrzlinu, procházky nebo koukáme na filmy. Úplnou samozřejmostí a možná i tradicí je večerní odpočinek na naší střešní terase.

 

Dobrovolnictví v Řecku ve školce

Před nástupem do školky bylo ještě potřeba zařídit můj zdravotní certifikát. Je to v Řecku nutnost, bez které nemůžete s dětmi pracovat. Na začátku září jsem dostala přidělenou školku. Měla jsem štěstí, protože jsem ve školce přímo v Xylokastru. Nemusím tak denně dojíždět do jiného města, jako ostatní dobrovolníci na stejném projektu.

Druhý týden v září jsem si šla školku poprvé prohlédnout a se všemi se seznámit. Doprovázela mě Eliana, která hlavně překládala z řečtiny. Ne všichni ve školce totiž mluví anglicky. Dohodli jsme se, že hned druhý den již mohu nastoupit. Oficiálně jsem teda nastoupila 9. září.

První den byl tak trochu křest ohněm. Ale bylo to pochopitelné. Řecky jsem nerozuměla v podstatě ani slovo a snažila jsem zapojit do běhu školy. Když na vás mluví i jen deset dětí řecky a vy nemáte ani tušení co, jde z toho trošku hlava kolem. Řekla bych, že i pro děti je to celkem obtížné. Byli dlouhou dobu doma s rodiči a mnozí z nich jsou ve školce poprvé. Takže pláč je zatím na denním pořádku. Každým dnem je to ale lepší a lepší.

Jsem zvědavá a těším se, co mi přinesou další měsíce mého dobrodružného dobrovolnictví v Řecku! 

Staňte se také dobrovolníky! 

Chcete si užívat jako Alena? Podívejte se na aktuální nabídky dobrovolnictví od Mladiinfo ČR. Nyní hledáme dobrovolníky do přímořského Gdaňsku či slunné Gruzie. Více informací na kancelar@mladiinfo.cz. 

Tento projekt je financován z prostředků Evropského sboru solidarity.