Na vysokou do Británie: Zápisky ze zámoří

Seznam se s Baru, optimistickou dvaadvacetiletou studentkou, která před dvěma a půl lety nasedla do letadla směr Velká Británie, aby se vydala na vysokou do Británie a začala studovat na The University of Sheffield. Proč odjet studovat do zahraničí? Na co se připravit a co čekat? Začti se do zkušeností Baru, která svoje zážitky sdílí taktéž na blogu jako Děvče ze zámoří.

ZA HRANICE KOMFORTNÍ ZÓNY

Jaká byla tvoje motivace, podat si přihlášku na vysokou školu do zahraničí?

Když jsem byla v septimě na gymplu, všichni moji kamarádi chtěli jít studovat do zahraničí. Já jsem o tom taky snila, poznat jinou kulturu a hlavně jiný vzdělávací systém. Zároveň mě vždycky bavilo jít za hranice vlastní komfortní zóny. Můžu si potom říct, dokázala jsem to, bylo to těžké, ale zvládla jsem to.

A proč jsi se rozhodla odjet na vysokou zrovna do Velké Británie?

Británie byla na prvním místě kvůli angličtině, kterou mám moc ráda. Amerika by byla příliš drahá, stejně jako Austrálie. Británie je sice taky dražší země, musela jsem do života tam investovat, ale pořád to byl kompromis mezi tím, co jsem chtěla a co jsem mohla. V očích osmnáctiletého člověka navíc vypadala Velká Británie jako… nechci říkat sen, protože to je klišé, ale jako ideální země, kam vycestovat.

VÍCE VĚDECKÝCH PŘÍLEŽITOSTÍ

Odletěla jsi do Británie hned po maturitě?

Já jsem se hlásila na univerzity do Británie dvakrát, nejprve v oktávě. Chtěla jsem studovat něco, co má perspektivní budoucnost, a proto jsem si vybrala chemické inženýrství. Chemie, matika mě bavily a fyziku zvládám. Dostala jsem se na britské univerzity, co jsem si vybrala, jenže jsem si začala říkat, jestli se mi chce jít někam pryč, od rodiny, někam, kde nikoho a nic neznám. Navíc to měl být můj první rok na univerzitě. Myšlenka, že mám jít na vysokou už byla tak dost děsivá, ale vysoká v zahraničí byla dvakrát děsivější.

Proto jsem se rozhodla, že prvák budu studovat v Čechách na Fakultě chemického inženýrství VŠCHT (Vysoká škola chemicko-technologická, pozn. red.) a když mě myšlenka na studium v zahraničí neopustí, tak odjedu další rok. A prvák v Čechách mě moc nenaplňoval, takže jsem to zkusila znovu, ale na jiný obor – Biomedical Sciences.  A tentokrát jsem na vysokou do Británie opravdu odjela. Mám za sebou dva roky biomedicínských věd na The University of Sheffield.

Mohla jsi studovat biomedicínské vědy i v České republice, nebo i omezené možnosti u nás hrály svou roli při tvém rozhodování?

U nás jsem mohla studovat biomedicínské inženýrství na ČVUTu (České vysoké učení technické, pozn. red.), což není čistá biomedicína, kterou jsem studovat chtěla. Ve Velké Británii je mnohem víc příležitostí ohledně výzkumu a více možností pracovat v různých laboratořích.

PRVÁK NA VYSOKÉ JE VŽDYCKY NÁROČNÝ

Kdyby ses mohla vrátit do svého maturitního ročníku, udělala bys něco jinak?

Asi bych nic neměnila. Kdybych nestudovala rok v Praze, tak bych nikdy neměla srovnání s českou a britskou univerzitou, i když nemůžu svoje zkušenosti generalizovat. Jsem ráda, že jsem zažila oboje, protože jsem se nemusela trápit otázkami co by kdyby.

Jak sis hledala informace, na kterou školu se přihlásit a které požadavky musíš splnit?

Všechny informace jsem si hledala sama nebo s kamarády. Brouzdala jsem na britských webových stránkách a hledala jsem si, co a jak člověk potřebuje, aby se dostal na univerzitu. Člověk se musí přihlásit přes centralizovaný systém, takzvaný UCAS, kde si vybere školy a obory, na které se chce přihlásit. Já jsem si mohla vybrat maximálně pět univerzit. Vyplnila jsem přihlášku a ta se poslala všem univerzitám.

Když jsem psala tzv. personal statement, tak jsem využila stránky unimak.sk, což je slovensko-český portál. Poslala jsem jim svůj motivační dopis, oni mi ho zkontrolovali a dali mi rady, jak ho upravit.

Zvažovala jsi někdy, že se vrátíš zpátky do Čech?

Nezvažovala jsem, že bych se vrátila zpátky, ale prvák v Sheffieldu byl náročný a v některých aspektech hodně podobný prváku na VŠCHT, protože jsem musela najít lidi, s nimiž bych měla něco společného a s kterými bych se mohla bavit, aniž by to byla jen prázdná konverzace. Ale v druhém semestru jsem potkala pár lidí, bavila jsem se s nimi na oboru, to už bylo lepší. V druháku jsem už znala ještě víc studentů a zároveň jsem byla mentorem, takže jsem sama pomáhala mladším studentům.

NAUČILA JSEM SE KRITICKY MYSLET VE VĚDĚ

Studovala jsi jak v České republice, tak v zahraničí – jaké podle tebe byly nejzásadnější rozdíly? 

Během semestru v Sheffieldu máme malé semináře s tutory, kde je asi 10 studentů. Tutoři jsou pedagogové, kteří mají na starost určitou skupinku studenty, s nimiž má semináře a zároveň s každým musí mít asi tři nebo čtyři setkání za jeden semestr. Tutor se ptá, jak se studentovi daří ve škole, co ho baví za předměty nebo pomůže člověka nasměrovat, když má špatné známky. Je to neformální rozhovor o všem – i o fyzickém a psychickém stavu studenta. V Čechách jsem zažila prvák, který byl o velké selektivitě, snažili se vyházet co nejvíc lidí, ale v Británii jsem měla pocit, že se o mně někdo zajímá.

U nás na univerzitě se také klade velký důraz na mentální zdraví studentů. Konají se různé akce s psychologem a vždycky když jsou zkoušky, tak si člověk může zamluvit schůzku s terapeutem a popovídat si s ním. Univerzita si uvědomuje, že mentální zdraví může být ovlivněno stresem ze školy a tlakem na to, aby měl člověk dobré výsledky. 

Co se týče studia jako takového, tak v Praze jsem se musela pořád něco učit zpaměti, a pak jsem to měla jen někam napsat nebo to maximálně někomu říct. V Sheffieldu jsem se naučila kriticky myslet, především ve vědě. Byla jsem zvyklá, že když se ve vědě objeví určitá teze, tak platí. Ale člověk se musí ptát, proč to platí a naučit se zpochybňovat, přestože taky vychází z teorie.

Zajímají tě další zkušenosti z Velké Británie? Počti si na blogu Baru, Zápisky ze zámoří, anebo si počkej na pokračování našeho rozhovoru.

Přečetl/a by sis raději zážitky z cest do jiných zemí? Naše nejnovější články tě vezmou například do Polska nebo do Itálie, hledejte je vždy v rubrice Zkušenosti.