Na vlastní oči v Gruzii: Rozvojová spolupráce má smysl!

Výroba suvenýrů z vlny nebo pěstování melounů ve sklenících může patřit, ač se to na první pohled nemusí zdát, mezi projekty rozvojové spolupráce. Jak to asi vypadá v praxi a proč Česko podporuje tyto aktivity? I to  se Veronika a Anežka dozvěděly v červnu na terénní exkurzi, kam se dostaly díky Univerzitě Palackého v Olomouci.

Studium na vysoké škole není vždy tak úplně procházka růžovým sadem, studenta čekají úskalí, jako jsou seminární práce a zkouškové. Avšak kromě toho to může přinášet mnoho příležitostí. Jednu takovou jsme využily, popisuje Anežka s Verčou. 

V červnu 2018 jsme se spolu s dalšími studenty z naší Katedry rozvojových a environmentálních studií Univerzity Palackého v Olomouci vyrazily na studijní cestu do Gruzie. Naším hlavním cílem bylo poznat česko-gruzínskou rozvojovou spolupráci a obohatit tak své teoretické znalosti získané studiem o praktické zkušenosti. Navštívili jsme jak kanceláře předních světových organizací, tak také lokální projekty přímo v terénu. Na vlastní oči v Gruzii jsme viděli, že rozvojová spolupráce má smysl!

Studenti část exkurze pobývali v hlavním městě Gruzie Tbilisi, foto: Veronika Hypšová

Předávání tradičního řemesla z generace na generaci

Většina čtenářů si nejspíše bude klást otázku, proč zrovna Gruzie? Co je na ní tak jedinečného? Odpověď je však jasná: Gruzie je jednou z prioritních zemí oficiální zahraniční rozvojové spolupráce České republiky – implementují se tady smysluplné projekty, podporované Českou rozvojovou agenturou ČRA. My jsme se na vlastní oči mohli v terénu (také díky podpoře ČRA) přesvědčit, že zde naše malá zemička odvádí velmi dobrou práci.

Jednou z organizací, která zde působí, je Charita ČR. My jsme měli to štěstí, že jsme se mohli podívat přímo do regionu Tušetie, kde tamní obyvatelé tvoří výrobky z ovčí vlny. Jedná se o jejich tradiční řemeslo, ve kterém by nemohli pokračovat, kdyby nezískali prvotní prostředky na vybavení a technologie od Charity ČR. Jak vlna, tak také barviva jsou čistě přírodní.

Jako velké plus tohoto projektu je, že uspokojuje jak potřeby výrobce, tak také poptávajícího po vlněných výrobcích. V zemi se za posledních let zdvihla vlna turismu především ze Saudské Arábie, zemí bývalého Sovětského svazu nebo západní Evropy, přičemž tito turisté mají obrovský zájem o typické gruzínské výrobky. Spokojené úsměvy na rtech tak můžeme vidět na obou stranách. Jako druhé plus vidíme v tom, že mladí lidé mají stále o toto řemeslo zájem. Místní lidé totiž také spolupracují s tamní střední odbornou školou, ve které se studenti učí vlnu zpracovávat, a tím dochází k předávání tradičního řemesla z generace na generaci.

Studenti při diskuzi o výrobcích z vlny, foto: Veronika Hypšová

Pravomoci a projekty předány do rukou místním lidem

Další česká organizace, která zde působí, je Člověk v tísni. V regionu Imereti podporuje místní farmáře a jejich výrobu mléčných výrobků, pěstování vinné révy a melounů. I zde je vidět obrovský kus práce této organizace, jelikož se jí podařilo proškolit místní lidi natolik, že jsou již sami schopni vést zdejší kancelář a projekty Člověka v tísni. Školení a následné předání projektů je jedním z cílů rozvojové spolupráce – tím, že jsou pravomoci a projekty předány do rukou místním lidem, se nám povedlo je kvalitně připravit na další vývoj jejich země.

Při návštěvě zmrzlinárny si studenti pochutnali na pravé gruzínské zmrzlině, foto: Zuzana Daubnerová

Kromě českých organizací jsme měli možnost navštívit také přední světové a mezinárodní organizace jako jsou Delegace EU v Gruzii, UNDP (tedy rozvojový program OSN) a Transparency International. Mluvili jsme se zástupci národních mimovládek Caucacus Institute for Peace, Democracy and Development v Tbilisi či Fund for Women Enterpreneurs ve měste Kutaisi. Všem jde o transformaci krajiny do stabilní demokratické republiky a podporu občanské spoločnosti, odstranění nezaměstnanosti, budování míru, pomoc v sociálním podnikání i boj s korupcí v zemi.

Studenti diskutují o situaci v Gruzii spolu s představiteli EU Delegation, foto: Zuzana Daubnerová

Cenné informace přímo od místních lidí

Ale nemyslete si, že jsme celou dobu chodili jen po organizacích a projektech. Všech deset dní jsme se snažili v rámci naší terénní exkurze využít na maximum. Setkávali jsme se s lidmi, kteří v Gruzii žijí a bavili jsme se s nimi o tamní kultuře, poměrech a celkové situaci. Odnesli jsme si tak cenné informace přímo od místních, kteří tam fungují běžným životem a chtějí pro své rodiny i komunity plnohodnotný život v míru a svobodě.

Stejně tak jsme se snažili využívat volný čas cestováním po historických památkách a přírodních úkazech, na které je Gruzie bohatá. Pár dní jsme pobyli přímo v srdci rušného centra rychle se rozvíjející metropole Tbilisi, navštívili jsme například klášter Džvari, spirituální centrum křesťanského života Mscheta, skalní město Upliciche či město Telavi, ve kterém pravoslavné chrámy kříží perskou kulturu. Vyjeli jsme i na venkov a v okrese Terjola sledovali práci tamních zemědělců, viděli jsme ekonomický rozvoj pobřežního města Batumi. Přesouvali jsme se lokálním způsobem dopravy, tzv. „maršrutkou“.

Skalní město Upliciche, foto: Veronika Hypšová

Celou cestu lze shrnout jednou jedinou větou – všichni jsme si jí neskutečně užili a získali spoustu cenných poznatků i zkušeností, které nám budou v budoucnu nepochybně užitečné.

Text: Veronika Hypšová a Anežka Bímová, studentky Katedry rozvojových a environmentálních studií PřF UP v Olomouci

Poznámka: Terénní exkurze do Gruzie byla spolufinancována Českou rozvojovou agenturou (ČRA) v rámci projektu Katedry rozvojových a environmentálních studií (KRES) PřF UP v Olomouci pod názvem „Rozvojová spolupráce na vlastní oči“.

Autor: Kristýna

Vášnivá cestovatelka, která ráda sbírá zahraniční zkušenosti skrze různé projekty a pak o nich píše na Mladiinfo. Nějaký čas studovala ve Velké Británii, pracovala USA a Belgii a momentálně je usídlena ve Švédsku, o kterém píše pravidelně blog na Mladiinfo.

Comments are closed.