evs logo

Zážitky z EVS v Turecku

Zuzka v září vyjela do Turecka jako dobrovolnice Evropské dobrovolné služby. Přečtěte si její zážitky z organizace Guçkobir, kam budeme možná brzy shánět dalšího dobrovolníka.

Pracuji v organizaci Guçkobir, jejímž základním poselstvím je vyplňovat volný čas dětem různého věku. Organizace se totiž nachází v oblasti Çinçin, nejchudší čtvrti Ankary. Největším problémem v této části města je chudoba a s ní narůstající dětská práce.

Už během této doby jsem zažila nepřeberné množství situací, které mě překvapily, kolikrát i vyvedly z míry, ale konečně i potěšily. Turecko je na pomezí Evropy a Asie, jak lokalizačně, tak mentálně, a to mu udává specifickou atmosféru. V tomto příspěvku jsem se rozhodla shrnout základní problémy a překvápka, která Vás můžou na EVS v Turecku potkat.

Ben İngilizce bilmiyorum.

První, a celkem zásadní věc je ta, že téměř nikdo v Turecku nemluví anglicky. Za celou dobu, co jsem tady, jsem angličtinou promluvila asi se třemi lidmi. Je to zajímavé, protože většina univerzit nabízí nultý ročník zaměřený právě na angličtinu. I přesto jen opravdu malé procento anglicky opravdu hovoří. Jako takovou mezinárodní kompenzaci naše organizace poskytuje dobrovolníkům intenzivní jazykový kurz ve vyhlášené škole, dokonce po celou dobu pobytu. Takže nezoufejte! Přijela jsem do Ankary s minimální znalostí místního jazyka, ale dnes si troufám říct, že když se ztratím ve městě, tak se prostě poptám. J

Be relax and drink çay!

Když už se najde někdo, kdo tou angličtinou promluví, tak od něj stoprocentně nejčastěji uslyšíte právě tuhle větu. Pokud jste puntičkáři a nesnášíte nezodpovědnost, Turecko pro Vás nebude tou správnou volbou. Vše se tu odkládá na zítra, časový rozvrh se víceméně nedodržuje. Když existuje MHD, tak neexistuje žádný jízdní řád, většinou ani otevírací doby obchodů. Dnes večer máte odjet 800 km daleko za prací, ale jen tak náhodou se z facebookové konverzace dozvíte, že se nikam nejede. Paradoxně je tohle jedna z věcí, která mi v Turecku zatím dává nejvíc – učí mě nestresovat se, improvizovat a měnit plány za pochodu.

S předchozím bodem tak trochu souvisí i místní byrokracie. Před odjezdem na EVS do Turecka si v České republice musíte nechat vybavit měsíční Erasmus + vízum, na jehož základě potom v Turecku žádáte o přechodný pobyt (tzv. Ikamet). Jedna z mých nočních mur byla právě získat Ikamet v čase tomu oficiálně určeném, abych nebyla ze země vyhoštěna. Po pár čajích a týdnech jsme se konečně dostali na cizineckou policii (konkrétně týden po uplynutí lhůty, která mi byla udělena v ČR). Návštěvu jsme museli několikrát opakovat, protože na internetu ani telefonicky nelze zjistit, jaké dokumenty jsou potřeba. Mé obavy z překročení určeného data vyvrátil až úředník za přepážkou – na žádost prostě napsal o měsíc dřívější datum. Jak snadné.

A co mentor?

Turecko je jasným příkladem toho, že oficiality Evropské dobrovolnické služby nejsou nakonec až tak důležité. Pokud Vám hostující organizace dopředu neurčí mentora nebo koordinátora, nemusí to vždy znamenat, že to špatně dopadne. Přiletěla jsem do Ankary bez jakýchkoliv konkrétních informací, mými „mentory“ se stali starší dobrovolníci, později i spolužáci ze školy a další místní. Ono totiž seznámit se s lidmi v Turecku není vůbec těžké. Možná to zní jako klišé, ale Turci jsou opravdu neskutečně přátelští lidé, třeba i přes jazykovou bariéru. Jo a koordinátora prostě nemám.

Děti!

Pro nás Čechy jsou místní děti jedním z největších překvapení. Ať už jsou z jakékoliv sociální vrstvy, nikdy se nestydí, jsou upřímné a komunikativní. A jsou všude! Ač někdy až moc energické, stejně nezlobí. Očekávají určitý druh tolerance a na oplátku se Vám od nich dostane upřímná radost jen z toho, že s nimi trávíte čas. Můj pohled na děti se tady v Turecku zásadně změnil. Začala jsem je více vnímat jako osobnosti, protože převážně v oblasti Çinçin se často stává, že dospívají až moc rychle.

EVS můžete využít jen jednou za život, a proto by měla být stoprocentní. Snažte se si o své zemi vyzjistit co nejvíce informací, ať už jsou to místní zvyky, tradice, tak i třeba historie a politická situace. Ale nejde vždy jen o zemi! Také důkladně vybírejte svou hostující organizaci, protože nakonec ta tu atmosféru z velké části vytvoří.

Mějte se krásně,

Z.