Semestr v Jižní Koreji aneb první týdny v nové zemi

V únoru jsem se vydala studovat na semestr do Jižní Koreji. Jaké byly mé zážitky z prvních týdnů?

Chci vyjet na semestr, ale kam?

Na začátku druhého ročníku na vysoké škole jsem se rozhodla, že bych chtěla, stejně jako spousta dalších studentů, vyjet studovat do zahraničí. Původně jsem chtěla na semestr do Japonska, ale bohužel smlouva s místní univerzitou nebyla obnovená, a tak jsem začala hledat jinou univerzitu. Přes mimobilaterální dohody naší univerzity můžete vyjet do zemí, jako je například Nový Zéland, USA, Rusko, Taiwan, Peru a další. Po prohlédnutí nabízených předmětů se mi nejvíce zalíbila Jižní Korea.

Lákalo mě poznat zcela odlišnou kulturu i univerzitní systém. Účastnila

Jaro a hlavní budova KNU.

jsem se jako dobrovolnice festivalu Jeden svět a viděla moc zajímavý film o zkoušce pro korejské středoškoláky, která rozhoduje o tom, na jakou vysokou školu se dostanete a tím to poznamená celý váš další život. Díky tomuto filmu jsem tušila, že prostředí bude více soutěživé, než na jaké jsem zvyklá.

 

Po napsání motivačního dopisu, testu z angličtiny a absolvování ústního pohovoru se dozvídám, že mohu vyjet buď na universitu v Soulu nebo na Kyungpook University (KNU), která se nachází zhruba 2 hodiny vlakem od Soulu ve městě Daegu. Zpětně jsem velmi ráda, že jsem si vybrala KNU, protože Daegu je na mě i tak velké. KNU je velmi otevřená zahraničním studentům. Nejen těm, co přijíždí na semestr nebo rok, ale i těm, co tu chtějí absolvovat celé studium, se snaží poskytovat finanční příspěvky na pokrytí nákladů. Protože Korejci rádi uvádí žebříčky, tato univerzita by měla být zhruba šestá nejlepší v zemi.

Cesta do Jižní Koreje

Rok utekl jako voda (také díky všemožnému papírování v rámci výjezdu) a já nervózní usedla do autobusu směrem Vídeň, odkud jsem letěla na letiště Incheon s přestupem v Dubaji. Po celkem třinácti hodinách letu na mě dolehla únava z časového posunu.

Co jsem po příletu ocenila, bylo chování Korejců, když jste bezradní. Bohužel jsem nestihla návazný vlak ze Soulu do Daegu. Do Daegu jsem dorazila o několik hodin později, už bylo po půlnoci a moje vystrašená buddy mě nasměrovala na taxi a napsala vzkaz pro řidiče směrem do hostelu (málokterý řidič rozumí trochu anglicky). Čekali jsme v dešti na taxi, když ke mně přišla paní s deštníkem, aby na mě nepršelo. Ostatní čekající se mě vyptávali odkud jsem a kam jedu a po poradě v korejštině rozhodli, že pojedu z celé řady první, protože jsem sama a určitě unavená. Je to taková souhra milých maličkostí, která v takové situaci potěší.

První dny byly ve znamení zařizování a nakupování (třeba peřin či povinné literatury) a poznávání nejbližšího okolí (kde najdu cokoliv, co je opravdu bezlepkové, protože na koleji není k dispozici kuchyňka).

První dny školy…

Výměnných studentů je tu přes 150. Někteří jsou tu již druhý semestr. Jsou tu i tací, co jsou třeba z Uzbekistánu, ale studují v korejštině jako běžní korejští studenti. Nebo kamarád z Polska, co tu byl na výměně na rok a pak se sem vrátil jako běžný student. Na úvodní orientaci pro nás bylo připraveno vystoupení taneční a pěvecké skupiny a přednáška o tom, že je potřeba být nové kultuře otevřen, i když je hodně odlišná a nestavit bariéry jen proto, že nám korejština nepůjde nebo nám bude trvat, než přijdeme korejskému jídlu na chuť.

Zahraniční studenti KNU.

První den školy nás čekaly malé zmatky v podobě nedostatku místa pro zahraniční studenty na ekonomické a business předměty vyučované v angličtině, ale naštěstí se vše vyřešilo. I tak jsou ale studenti, kteří jsou třeba jediní ve třídě samých Korejců, výuka je částečně v korejštině i angličtině a někdo jim to přeloží. Předměty nejsou rozdělené na přednášky a cvičení, ale záleží na učiteli, zda třeba dvě setkání přednáší a pak dvě jsou diskuze. Obecně se očekává diskuze, práce na projektu nebo case study, ať už jako jednotlivec nebo skupina. Zkouškové je dvakrát za semestr. Jedno hned v půlce dubna a druhé v půlce června.

Pro Korejce tu platí pravidlo, že jen určitý počet žáků může dostat nejlepší známku, tudíž není možné, aby celá třída dostala známku A. Má to vyvolat soutěživé prostředí, aby se žáci snažili dostat A, protože podle výsledného průměru pak často dostanou odpovídající práci. Zaměstnavatelé prý často kandidáta posuzují jen podle průměru. Moc tento systém nechápu, myslím, že podnik plný lidí s výborným průměrem není zárukou úspěchu.

… a zvykání si na ostrá jídla

Ze začátku mi trvalo zvyknout si na ostrost jídla. Teď už se mi jen občas stává, že mi až ukápne slza, jak je jídlo ostré.  Máme tu několik kafetérií, vybrat si můžeme až z deseti jídel, kdy základem bývá rýže. Já mám nejraději Bibimbap, což je miska s rýží, zeleninou, vejcem, chilli pastou, mořskou řasou a občas s masem, tuňákem či mořskými plody. Důležité je vše promíchat. Také mám ráda Kimbap, které vypadá jako sushi. Rolka může být plněná vším od zeleniny, vejce, maso až po oříšky.

V březnu jsme se vydali na výlet do Soulu a Gyeongju, ale o tom až příště!

Oblíbený bibimbap.

Comments are closed.