9 sobeckých důvodů, proč vyrazit na workcamp

„Takže ty jedeš na dva týdny do Itálie kácet stromy? Co z toho budeš mít?“

 No, rozhodně ne hebkou pokožku na rukou. Ale ta otázka je zcela správná – co z toho vlastně jeden má, když se rozhodne svůj volný čas strávit na dobrovolnickém projektu v zahraničí, místo aby se jako každý normální člověk válel na pláži na Zakynthosu s piña coladou v ruce?

Dalo by se pořád dokola omílat, že tím hlavním důvodem je dobrý pocit, který pramení z dělání smysluplné a prospěšné práce. To je pravda. Ale byla by škoda zredukovat workcampy jenom na tohle – výměnou za trošku neplacené práce a volného času totiž dostanete mnohem víc, než byste čekali.

Takže – co že z toho vlastně budete mít?

 

  1. Budete bydlet na místech, na která hvězdičky nestačí

Můžete spát v hodovní síni německého zámku, v horské chatě na vrcholu Lysé hory a v protiatomovém krytu ve Švýcarsku. Troufám si tvrdit, že tohle nenajdete ani na Airbnb. Všechny tyhle ubytovací zážitky byste si sice mohli dopřát i na tradiční (v případě toho krytu možná i trochu netradiční) dovolené, ale znáte to – jakmile za něco zaplatíte, jste prostě turista. To místo vám nepatří.

Jaké to naopak je, když 14 dní spíte na té jedné palandě v místnosti patnáct metrů pod zemí, kde není signál, okna ani čerstvý vzduch, ale kde byste přes ty troje metr tlusté ocelové dveře ani nezaregistrovali, že venku právě vybuchlo Slunce a spálilo na uhel nejenom ten národní park, který jste přijeli kultivovat, ale i celé Švýcarsko, planetu Zemi a vesmírem plující Teslu Elona Muska, to poznáte teprve na workcampu.

  1. Sníte strašně moc dobrého jídla

Většina organizátorů už si naštěstí uvědomuje, že spokojený, a tudíž i pracující dobrovolník rovná se nakrmený dobrovolník. Proto na workcampu hlady skutečně trpět nebudete. Pokud vám budou vařit místní (například v nějaké blízké restauraci), máte většinou zaděláno na výrazný přírůstek váhy (a to i když budete sedm hodin denně kácet stromy v blízkém národním parku – ozkoušeno za vás). Z vlastní zkušenosti mohu říci, že většina místních zjevně trpí dojmem, že pokud se jim do vás během těch dvou týdnů nepodaří nacpat všechny krajové speciality od polévky až po dezert, bude jim odebráno občanství. Následkem toho budete ti nejspokojenější (a zřejmě i nejširší) dobrovolníci v kraji.

Pak je tu samozřejmě neméně zajímavá kulinářská varianta, že si dobrovolníci vaří vzájemně sami. V tu chvíli počítejte s tím, že ochutnáte strašně moc specialit z různých koutů světa. Jeden den máte pravou kostarickou snídani, další den zase grilovačku na srbský způsob, a jindy strávíte 5 hodin v kuchyni, kde se na struhadle na parmazán zoufale snažíte nastrouhat 8 kilo brambor na pravé české bramboráky pro 16 lidí, kteří se vám snaží pomoct alespoň tak, že se pokoušejí ty brambory rozmlátit paličkou na maso. Při společném vaření si užijete spoustu zábavy, a navíc se toho i dost naučíte (nebo naopak vy naučíte něco ty, kteří vidí bramboru poprvé v životě). A i když se občas něco trochu nezadaří, máte z toho alespoň zážitky na celý život. Třeba když celá 12členná výprava dostane najednou střevní chřipku. Takové chvíle vás jako tým sblíží ještě víc.

  1. Navštívíte místa, která byste normálně nenavštívili

Půjdete na procházku horským údolím na Sicílii za úplňku – protože jeden z vašich vedoucích je tak trochu horal amatér (pochopitelně) a akce tohoto typu pořádá pro své přátele pravidelně. Vydáte se na túru na alpský ledovec (protože je to hned na vedlejším kopci) a jako bonus k tomu dostanete exkluzivní prohlídku místní hydroelektrárny, protože váš místní partner má od ní (pochopitelně) klíče a zná se (pochopitelně) osobně s každým, kdo tam pracuje. Pak se večer půjdete zchladit pod vodopád (protože je to hned na konci vesnice), kde se budete kochat pohledem na třicetimetrový sráz, z něhož bude padat ta nejčistší voda, jakou jste kdy viděli. A v noci si pak vylezete na observatoř na vrcholku zámecké věže a budete se koukat na hvězdy teleskopem pana kastelána, který je (pochopitelně) vášnivý astronom. Zkuste tohle najít v katalogu cestovní kanceláře. Držím vám palce.

  1. Zažijete věci, které byste normálně nezažili

Do této kategorie spadají všechny nevšední zážitky, pro které jednoduše není v běžném životě ta správná konstelace. Můžete se třeba zúčastnit semináře hry na tradiční africké nástroje a pokoušet se ostatním sdělovat své pocity jenom pomocí hudby. Můžete celý den pomáhat péct dortíky v zámecké kavárně společně s jejími hendikepovanými zaměstnanci. Můžete se naučit nějaký úžasný lidový tanec od skupinky místních farmářů. Nebo třeba můžete být svědky situace, kdy se dva dobrovolníci rozhodnou vyprat si poprvé v životě prádlo svépomocí a zbytek pobytu stráví oděni do přiléhavých bikin, protože si pračku nastavili na 100 stupňů. Nutno dodat, že právě takových zážitků si z workcampu odvezete nejvíc. A všechny budou stát za to.

  

  1. Stanete se manuálně zručnými

Pokud budete jako já obrážet převážně workcampy zaměřené na manuální práci, už nikdy vás nerozhází, až si budete muset někdy v budoucnu: naštípat dříví, přitáhnout dříví z lesa, ohoblovat dříví, natřít dříví, postavit si z něj tradiční sicilskou salaš pomocí metody z 15. století, přinést si z lesa kameny, připravit si v míchačce cement, vydláždit si před tou salaší cestičku, zbudovat si tam letní terasu, vedle té terasy založit permakulturní zahrádku a na té zahrádce začít pěstovat 30 druhů bylin (které sice zvládnete pojmenovat jenom v němčině, ale většina hobbymarketů patří stejně Němcům).

Kromě toho budete vědět, jak správně: měřit, brousit, zastřihovat, smirkovat, natírat, lakovat, kopat, páčit, štípat, kosit, sekat… a jednoduše spoustu dalších věcí, kterými jako mileniál v digitální době nejenom každého zaručeně oslníte, ale navíc se vám značně rozšíří množství projektů, které si zvládnete doma udělat sami. Stručně řečeno, kdyby ministerstvo školství vědělo, co je to workcamp, ten nápad se zaváděním pozemků a dílen by jednoduše smetlo ze stolu.

  1. Naboostujete si soft skills

Jestli chcete mít všechny dovednosti, za které se normálně platí dlouhé peníze na seminářích osobního rozvoje, jeďte na workcamp. Týmová práce, komunikace, řešení konfliktů, kreativní myšlení, leadership, time management… to všechno se naučíte tak nějak mimochodem a zjistíte to až při vyplňování závěrečného evaluačního dotazníku, který vás pomocí velmi fikaných otázek donutí si uvědomit, jak moc jste se osobnostně posunuli. Jak moc vás obohatilo to, že jste jednoduše museli dva týdny v kuse spolupracovat se skupinou deseti dalších lidí, z nichž polovině nerozumíte (což je v podstatě ta nejlepší příprava na pracovní život, jakou můžete dostat), abyste dosáhli stejného cíle. Není to jen obohacující – je to hlavně děsná zábava. Vyžeňte si z hlavy vzpomínky na školní projekt s pětičlenným pracovním týmem o jednom pracujícím členu a čtyřech flákačích. Dobrovolníci chtějí táhnout za jeden provaz – a takové prostředí je úplnou líhní pro nové dovednosti.

  1. Poznáte sami sebe

Možná už teď dokonale víte, kdo jste, co všechno umíte, co je pro vás důležité, jaké skvělé věci jste v životě dokázali a jakým směrem se chcete v budoucnu ubírat. Pokud ale ještě pořád (asi jako většina populace) tak nějak nevíte, co se sebou, vyrazte na workcamp. Možná najednou zjistíte, že věci, které jste dosud považovali za normální – „každej přece umí zpívat / tancovat / hrát na kytaru / mluvit anglicky / pracovat s dětma / poznat muchomůrku od hříbku / hrabat trávu / předcvičovat jógu / surfovat / opravit auto / pracovat s cirkulárkou / pilotovat letadlo“ (ano, i takové jsme tam měli) – najednou už tak úplně běžné nejsou. Dobrovolníci na workcampu totiž mají tendenci nevědomky fungovat tak trochu jako reciproční koučovací tým. Všichni se vzájemně podporují, obdivují schopnosti těch druhých a přemítají nad tím, jak by se daly nejlépe využít. Nad skleničkou srbské rakije kolem táboráku vás donutí uvědomit si, co je pro vás v životě důležité, co vás naplňuje, co všechno už jste dokázali, na co můžete být pyšní a čemu se chcete v budoucnosti věnovat. A když náhodou zjistíte, že to, čemu se chcete v budoucnosti věnovat, jsou další workcampy – no, potom jsou vaše možnosti rozvoje v podstatě nekonečné.

  

  1. Objevíte svůj vnitřní zen

Workcamp vás naučí očekávat neočekávané. A pak s klidem sledovat, jak se stane nejprve to očekávané, potom to neočekávané, a nakonec i to, co vás prostě nenapadlo ani ve snu. Na workcampu zjistíte, že nemá cenu se rozčilovat nad věcmi, které nedokážete ovlivnit. Protože ať už se na cestu připravíte sebelíp, nemůžete prostě počítat s tím, že autobus z Palerma (který jel navíc úplně z jiné části Palerma, než tvrdil infosheet) se v horské zatáčce srazí s žigulíkem. Že se to bude dvě hodiny vyšetřovat, aby se k tomu mohl vyjádřit každý, kdo jde zrovna kolem a umí italsky, že pak následkem toho unavený a schlíplý řidič autobusu zapomene, kam původně jel, a že vás bude po té Sicíli vozit další půlhodinu, načež vás doveze na úplně jiné místo, než kde se koná workcamp. Když vás pak organizátoři večer konečně najdou na druhé straně ostrova, tak se dozvíte, že ano, měli jsme bydlet v horské chatě, ale rozbily se nám všechny auta, tak vás tam nemáme jak dostat. Tak vás místo toho ubytujeme tady ve vesnici v místní škole. A ano, v popisu workcampu jsme psali, že budete značit turistické stezky v horách. Ale to byly informace pro minulý rok. A stejně nemáme ty auta. Tak místo toho budeme zvelebovat místní botanickou zahradu. Máme tam i jezírko se žábou, akorát v něm teď není voda. Ani žába.

  1. Poznáte úžasné lidi

To nejlepší nakonec. Sociální bublina není jen věcí Facebooku – řada z nás ji má i v tom reálném světě. Na workcampu vám ale hned po příjezdu do téhle bubliny naleze spousta lidí, které byste tam rozhodně nečekali, a než se stihnete rozkoukat a zavést nějaká preventivní opatření, už se vám tam zabydleli a nedostanete je pryč ani párem volů. A pak zjistíte, že vám to vlastně nevadí. Protože kde jinde byste potkali takovou neuvěřitelnou směsici názorů, životních zkušeností, koníčků, schopností, politických přesvědčení, stravovacích návyků a naprosto neskutečných zlozvyků? Nepříliš překvapivě si všechny ty lidi zamilujete a až se bude blížit čas odjezdu, bude vám připadat, že je vám zase 13 a že odjíždíte z tábora, ale strašně se vám nechce a celé je to hrozně nefér. S řadou těch lidí zůstanete v kontaktu, i když třeba jen přes internet, některé z nich ještě párkrát navštívíte, no a některých se prostě už nikdy nezbavíte. A s těmi si pak budete pořád dokola připomínat, jak strašně dobře jste udělali, že jste na ten workcamp tehdy vyrazili.

 

Autorka článku: Ája Šveřepová

Autorka fotografií: Ája Šveřepová

Zdroj: www.inexsda.cz

Autor: Admin

Tereza je nadšená studentka, cestovatelka a kuchařka. Vystudovala sice Politologii a mezinárodní vztahy na UK, ale momentálně pracuje v IT. Tereza studovala v Anglii v rámci programu Erasmus a strávila půlrok ve Skotsku jako stážistka pro britskou charitu. Také obdržela stipendia na letní školy urbanismu a letní školu němčiny díky dalším, méně známým programům. Tereza ráda cestuje a dokázala nízkonákladově procestovat přes 30 zemí světa. Ve svém volném čase se učí programovat a nade vše miluje hudbu.

Comments are closed.