Gánt – report

Jana se vrátila z tréninkového kurzu a ráda by se podělila o své zkušenosti.

Projekt Change your attitude se konal v Gántu u Budapešti  a byl určen pro lidi s motorickým postižením i bez něj.  Akci měly na starost organizace Együttható Egyesület, Mitteltundusühing VitaTiim z Estonska, Assocacao Spin para o Intercambio, Formacao a Cooperacao entre os Povos z Portugalska, Asociatia Nevo Parudimos z Rumunska a Zamojskie centrum wolontariatu z Polska.

Areál v Gántu je s bezbariérovým přístupem a poblíž se nachází bývalý lom. Je to klidné místo, kde si lidé mohou odpočinout a v přilehlém areálu si zasportovat.

Po příjezdu jsme se všichni sešli, představili se a následně jsme si zahráli jazykovou animaci, která je jednou z mých oblíbených aktivit. Poté jsme ve všech jazycích popřáli hlavnímu organizátorovi Elemérovi k narozeninám. Vladimír přítomným představil Erasmus+ projekt a jeho možnosti využití.

Další den mě velmi zaujalo kreslení rukou na záda účastníků, kdy jsme museli nakreslit na papír, co to je. Nevidomý Vladimír nakreslil obrázek nejlépe, což mě neskutečně zaujalo. Jedním z úkolů tohoto dne bylo vytvoření skupiny, kdy já jsem představovala nepohyblivou osobu, Míša byla neslyšící, Bára dělala nevidomou a Fernanda hrála němou. Společně jsme měly za úkol vytvořit Eiffelovu věž z Báry. Nakonec jsme to zvládly, hodně jsme se u toho zasmály, nicméně  nebylo vůbec jednoduché se domluvit.

Druhý den jsme s Melindou probrali historické milníky života postižených, s Andrzejem jsme tvořili pyramidu hodnot. Docela dost mě překvapilo, že nám Andrzej povídal o zážitku s jinými národnostmi z jiných projektů, které byly schopny se kvůli tomuto úkolu i pohádat. Dále bylo pro něj zajímavé, když porovnal názory lidí na rodiče, kteří svým dětem radí či nikoliv.

Třetí den jsme s Danielem mluvili o stereotypech a předsudcích. Fernanda, která působí v portugalské organizaci jako psycholožka, se podělila o názory ze svého okolí, které se dívá na vozíčkáře jako na mentálně postižené osoby, s čímž se jedna moje motoricky postižená kamarádka setkala také, bohužel.

Čtvrtý den jsme navštívili speciální školy pro fyzicky postižené, kde nás provedl velice příjemný učitel. Budova byla fantasticky vybavená, moc jich však není.

Dále jsme jeli do organizace Motivácio, která poskytuje informační servis zdravotně postiženým a snaží se jim sehnat povolání. Ne vždy je to jednoduché, navíc se organizace setkává s velkou administrativní zátěží a dostává bohužel i každým rokem méně peněz. Dále jsme se dozvěděli, že Budapešť nemá moc bezbariérových přístupů, což se nám při hledání restaurace následně potvrdilo. Vozíčkář Vendeguz nám představil fotky ze svého cestování po všech různých místech. Ve městě jsme si zahráli city game, kdy jsme se například museli s někým obejmout, požádat o roku, vyfotit se před parlamentem, zazpívat hymnu a najít monument s botami.

Pátý den jsme kreslili Life map, kde se každý výtvarně vyjádřil, jak probíhal jeho život. Připravovali jsme se na Oxford debate, které proběhla následující den a musím říct, že byla fakt super a lidi se zapojili. Řešilo se, zda je vhodné umístit žáky s postižením do speciálních škol. Tohle je podle mě komplexní otázka a musí se řešit individuálně.

Šestý den jsme s Anitou měli neverbální komunikaci a zahráli jsme si scénky, jako např. kdy jeden dělal recepční a druhý byl nemluvící klient a něco pomocí pantomimy požadoval. Hezká byla aktivita kreslení ve dvojici. S Elemérem jsme měli scénku vedení lidí, kdy s dobrovolníky předvedl demokratický způsob vedení, dále autoritativní a následně, kdy mu to bylo úplně jedno, co dotyčný dělá.

Velice se mi tento den líbilo předvádění pohádky ve dvojici, kdy jeden vyprávěl ve svém rodném jazyce pohádku s pomocí pantomimy a druhý musel uhádnout, o co se jedná. Všichni byli super, nevidomý Vladimír byl také super. Večer jsme měli world cafe.

Sedmý den byl ve formě open space, kde jsme přemýšleli, jak využijeme znalosti z tohoto týdne a kde představíme tento kurz. Večer jsme vyhodnocovali a obdrželi youth pasy, vyfotili jsme se společně a měli celkově moc pěkný večer.

Myslím, že týden proběhl moc hezky, všichni byli milí.

Jsem moc ráda, že jsem tam jela a o to víc mě nakoplo, když kluci, co jsou na vozíku, jsou tak neskutečně suprově naladění, plni do života a vtipálci ve všech situacích. Mám kolem sebe v okolí lidi, co pořád na něco nadávají, někteří lidi z tohoto setkání by měli určitě mnoho víc důvodu hodit flintu do žita. Jen, co jsem přijela domů, mi začal chybět ten jižanský temperament, vlídnost, radost ze života. Asi s tím něco provedu a vydám se na jih☺

Jana