Zápisky z EVS v Moldavsku 7

Nemáte-li představu o každodenním životě EVS dobrovolníka v zahraničí, tenhle článek vám v tom udělá jasno. Dobrovolnice Alča je přes půl roku v Moldavsku a přinášíme vám její podrobný report, o tom co se děje. 

Den 194

Nejdříve to vypadalo, že byl můj vánoční balíček poslán zpět do Česka a nikdy ke mně bohužel nedorazí. Naštěstí vše dobře dopadlo a tak jsem si ho dnes konečně byla vyzvednout! Když jsem po otevření spatřila jeho obsah, tak jsem litovala jen toho, že mi k němu doma nepřibalily i papírové kapesníčky 😀 … Těžko říct, kdo je u nás v rodině ten největší blázen :).

                                          Foto: autorka článku.

Den 199

„Když jsme byli s bráchou malí, tak jsme vždycky ty rampouchy jedli.“
„Fakt? To musím zkusit!“
Před chvílí jsem zabila svého prvního švába v životě, který si vykračoval po kuchyňské lince. Myslíte, že rčení „Jak na Nový rok, tak po celý rok“ platí i pro ortodoxní Nový rok, který zde spadá zrovna na dnešek?

Den 200

Včera jsem vedení našeho centra oficiálně předala více než 400 eur, které se mi povedlo vybrat v rámci zimní fundraisingové kampaně. Znovu bych chtěla poděkovat všem, kteří mi s kampaní pomáhali. Finanční pomoc nám poskytlo přes 30 lidí z více než 10 zemí a na sdílení kampaně samotné se podílela stovka lidí ze 4 různých kontinentů.

Kampaň byla primárně zaměřena na dotaci zimního oblečení a tak mám obrovskou radost, že se nám podařilo získat velké množství oblečení od místních, expatů, ambasadorů, evropských EVS dobrovolníků či amerických Peace Corps dobrovolníků. Poprvé jsem se dozvěděla o akci Giving Tuesday Česko a dokonce se mi podařilo navázat spolupráci s akcí „FreeShop“ od místní ekologické organizace EcoVisio. Celkově musím říct, že jsem se díky kampani naučila mnoho cenného a opravdu si vážím dobrosrdečnosti lidí kolem mě, které jsem často byla svědkem. Vyzdvihnout bych chtěla i velice milou komunikaci s českými organizacemi, z nichž mi mnoho z nich poskytlo cenné kontakty, nabídlo uspořádání sbírek, zasílání oblečení atd.

                                          Foto: autorka článku.

Téměř každou středu jsem také pracovala v ubytovně pro žadatele o azyl, kde má CCR místnost s darovaným oblečením a snažila jsem se tam oblečení přebrat, uspořádat a i malý prostor využít na to, aby trochu  přehlednější. A sem-tam jsem měla i drahocenné pomocníky, kteří mi pomáhali třídit oblečení a dekorovat krabice nápisy ve všech možných i nemožných jazycích.

Velké díky všem od celého týmu Charity Centre for Refugees 🙂 !

Den 213

Foto: autorka článku.

Jaké je to být Češkou v Moldavsku? Někdy výhoda a někdy je to fakt vyčerpávající. Často se tu setkávám s lidmi, kteří toho vědí o Česku víc, než jen to, že máme Prahu. Znají Český Krumlov, Mladou Boleslav, Plzeň, Pardubice. Setkala jsem se tu i s lidmi, kteří si chválí české výrobky – ať už pivo a sladkosti, tak auta, boty a systém dopravy (metro ani šaliny v Moldavsku nezahlédnete).

Na druhou stranu musím říct, že většina mých rozhovorů má hodně podobný scénář.

Zatímco lidé jsou tu unešení z například francouzských                                    či italských dobrovolníků, kteří jsou schopni komunikovat v rumunštině, jako Čech zde většinou uslyšíte „Z Česka? Tak to je jasné, že umíš rusky.“ Tečka.

I přes dlouhé vysvětlování mi místní stejně moc nevěří a v 99 % případů přejdou na druhé téma, což je život v Sovětském svazu. Normálně mě tyto témata vyčerpávají i u nás a popravdě se jim snažím vyhýbat. Zde mi to však moc nejde. A tak většinou jen mlčky poslouchám dlouhé monology o kvalitách potravin, služeb a výrobků, o nastoleném řádu a organizovanosti, o dostupnosti práce a o celkovém srovnávání toho, co bylo a co je teď. A jak je všechno špatně. Pak následují otázky ohledně Československa, podivení se nad tím, že existuje nejen český, ale i slovenský jazyk a také otázky, jaký je rozdíl mezi Slovenskem a Slovinskem.

                                          Foto: autorka článku.

Párkrát jsem se setkala i s větami a otázkami typu: „Česko? Tak to je dobré, to mám rád, ale Německo nesnáším. Nacisti! Fašisti!“ „Mluvíte německy? Kdo jste? Jste Němci? Jste fašisti?“ „Co si myslíte v Česku o Putinovi?“ „Které pohádky si myslíš, že jsou lepší? Ruské nebo americké? Ruské, že jo?“
No a následně si představte, že přijde otázka týkající se toho, kde tu v Moldavsku pracuji 😀 .

To se pak klidně kvůli všem těmto tématům a obrovskému množství otázek zaseknu v obchodě téměř na hodinu.

A tak si kolikrát říkám, jak by to bylo jednodušší, kdybych prostě řekla, že jsem z nějaké smyšlené země, rusky moc nerozumím a jsem tu vlastně jen na návštěvě…

Autorka textu a fotek: Alena, EVS dobrovolnice

Autor: Eliška

Eliška studuje mezinárodní rozvoj, ale ve volném čase se věnuje neformálnímu vzdělávání podporovaném Erasmus+. Ráda cestuje, sleduje světové dění a prokrastinuje u seriálů nebo knížek. V Mladiiinfo ČR pomáhá s chodem Brněnské kanceláře.

Comments are closed.