Zápisky z EVS v Moldavsku 3

Naše EVS dobrovolnice Alča se opět hlásí z Moldavska. Dnes se s námi podělí o zážitky z cesty na Ukrajinu, moldavských slavností vína či etnokulturního festivalu. 

Den 74

                                 Kišiněv. Foto: autorka článku.

Na otázku, co si myslím o Kišiněvě a jak ho vnímám, odpovídám nejčastěji tak, že si připadám jako ve městě a na vesnici zároveň. V Kišiněvě se cítím, jako bych se vrátila v čase o desítky let zpět a celkově tu vůbec nemám pocit, že žiju v hlavním městě.

Kdybych měla srovnávat s Brnem, tak je Kišiněv téměř o polovinu menší, ale se zhruba dvojnásobkem obyvatel. Jak celá země, tak i tohle město je pro mě plné výrazných kontrastů, které se týkají například i budov (ano, jsou tu i Mekáče) nebo sociálních tříd obyvatelstva.

Ulice jsou plné jak nových moderních aut, které mezi sebou s velkou oblibou často soupeří (a Škodovek je tu snad více než u nás), tak i důchodců, kteří prodávají všechno možné od ovoce a zeleniny přes oblečení až po možnost zvážit se  na osobní váze za 1 lei. A frčí tu šaty, umělé řasy a zlaté zuby (ty teda spíš u té starší generace).

Když jsem si pročítala různé názory na Kišiněv, tak jsem si říkala, že dokážu pochopit, proč se pro někoho opravdu nejedná o město, které by si na první pohled zamiloval. Na druhou stranu já už jsem tu skoro tři měsíce a musím říct, že tohoto rozhodnutí v žádném případě nelituji, protože se jedná o nesmírně zajímavou zkušenost (i když ty trolejbusy jsou pro mě fakt boj, o tom žádná 🙂 …).

Den 78

Slyšeli jste o Celosvětovém úklidovém dnu, v rámci kterého se do úklidu zapojují miliony lidí z více než 150 zemí? Moldavané nezahálí a tak jsme je i my, EVS dobrovolníci z šesti různých zemí, přišli podpořit!

            EVS dobrovolníci během úklidu. Foto: autorka článku.

Den 79

Dnešek byl pro mě jedním z dosavadně nejkrásnějších dnů v Moldavsku a zároveň i velmi příjemným pracovním dnem, protože jsme se s týmem Charity Centre for Refugees účastnili etnokulturního festivalu, kde jsme měli i svůj vlastní stánek.

O skvělou přátelskou atmosféru se postaraly mimo jiné skupiny z Gagauzie, Ázerbájdžánu, Řecka, Gruzie, Arménie, Bulharska, Ukrajiny, Ruska, Běloruska a další. Musím říct, že tato událost pro mě byla jen dalším důkazem toho, že je dle mého názoru Moldavsko více tolerantnější zemí k ostatním národnostem a kulturám, než je tomu u nás v České republice.

                   Etnokulturní festival. Foto: autorka článku.
                 Etnokulturní festival. Foto: autorka článku.

Den 93

Za výhodu dobrovolnictví v Moldavsku považuji třeba i to, že jsme měli možnost jet na EVS trénink za hranice a tak jsme spolu s dobrovolníky z Ukrajiny a Běloruska strávili pár dnů na západě Ukrajiny v lyžařském středisku Slavske. V maršrutkách a nočních vlacích jsme celkově strávili přes třicet hodin a po cestě jsme si naplánovali i návštěvu měst Oděsa a Lvov.

Na cestách se mi moc líbilo, jak měli lidé naprosto jasno v tom, odkud asi tak jsme…
Pán, Oděsa: „Prosím vás, která šalina jede do centra?“ „Odkud jste? Češka? Jo, vy jste takoví malí Němci, vy potřebujete mít všechno naplánované!“

Ivan s tričkem The Czech Republic, Slavske: „Máte pěkné tričko. Já jsem z Česka.“ „Díky, však to je skoro Ukrajina! A na to setkání se napijeme, davaj vodku!“

Paní z Kišiněva v maršrutce: „Mluvíte moc pěkně, líbí se mi váš bulharský přízvuk. Tady máte jablka ze zahrádky.“

Místní nadšenec do hor, Slavske: „Vy v Kanadě máte velkou zimu, já vím, ale u nás je taky dost chladno!“

Kontrola na hranicích: „Jak se jmenujete? Alena? Hm…to je velmi typické ruské jméno! Máte povolení k pobytu?“
Tuhle větu už jsem pronesla několikrát, ale musím znovu zopakovat, že Ukrajina mě fakt baví.

Den 100

                                            Slavnosti vína. Foto: autorka článku.

Co v Moldavsku během kulturních událostí nesmí chybět? Kromě minimálně jedné hádky v rumunském jazyce, jedné hádky v ruském jazyce, strkanice před nástupem do maršrutky a zmatených obličejů cizinců po zjištění toho, že nic v angličtině na místě nabízeno není, ačkoliv to program sliboval, tak je to také typický folklórní tanec a výborné místní víno.

Tento víkend je věnován právě slavnostem vína, v rámci kterých jsem využila možnost navštívit jedno z hlavních vinařských míst – Mileștii Mici. Vinařské sklepy, dlouhé okolo 200 kilometrů, ukrývají více než 1,5 milionu lahví (plných!), díky čemuž jsou zapsané i v Guinessově knize rekordů. Moldavská vína jsou u nás v České republice snadno k sehnání a je tedy více než možné, že někteří Češi mají větší znalost o moldavských vínech než o Moldavsku jako takovém :).

 

Autorka textu a fotek: Alena, EVS dobrovolnice