Vánoce na Zanzibaru

Šílíte z toho vánočního běsnění? Nechce se vám už řešit komu co pod stromeček? Já pozvala mamku na Vánoce za mnou do Afriky. Kde budete trávit svátky vy?

Je to tak. Loni jsem byla na svém další “tour de Earth” turné, tentokrát jsem na půl roku zakotvila v Africe a bylo mi jasné, že na Vánoce to domů nedám. Jelikož to není zdaleka poprvé, co jsem zmeškala Vánoce a mamka si začínala zvykat na myšlenku dcerunky s batůžkem v Africe, řekla jsem si, že zabiju dvě mouchy jednou ranou: strávím Vánoce s mamkou a ukážu dalšímu člověku, jak je Afrika krásná a bezpečná.

Vánoce na Zanzibaru. Foto: Alena

Od nesouhlasu k nadšení

Nápad jsem v podobě mailu předhodila již nějaký měsíc před Vánoci. Afrika je velký pojem a přesto, že Keňa leží v mém srdci nejhlouběji, jako destinace nakonec zvítězila Tanzanie. Zanzibar nabízí nádherné pláže, a pokud člověk chce (to já rozhodně nechtěla), může strávit celou dovolenou v resortu hotelu. Možnosti v Tanzanii jsou stejně různorodé jako v Keni. Safari, hory, pláže, ovoce, místní kultura… Mamka nakonec svolila, řekla si, že když ne teď se mnou, tak kdy a s kým? Pomohla jsem ji přes Skyscanner najít levné letenky a za odměnu jsem si řekla o cukroví. Plán byl jasný: 10 dní přes Vánoce a Nový rok.

Vánoce na Zanzibaru. Foto: Alena

Mamka jako poslíček

Před pár lety jsem založila charitu, se kterou stavím po Africe a Asii knihovny. Nemohla jsem toho tedy nevyužít a udělala jsem z mamky Santa Clause. Pár týdnů před jejím odjezdem nám totiž jeden obchod daroval krabici běžeckých bot. Mládež u naší knihovny v Keni zbožňuje fotbal, ale hrává ho naboso, popřípadě v žabkách. Když už jsem ty Vánoce přeskočila já, chtěla jsem, ať je zažije alespoň někdo jiný, a tak chudák mamka musela krom sebe přitáhnout i 30 párů bot.

Vánoce na Zanzibaru. Foto: Alena

Výlet může začít

Já jsem batůžkář a stopař tělem i duší. Místní jídlo, místní hostely a místní doprava, žádné agentury ani taxíky. Toho se mamka bála a přesně tohle jsem jí chtěla ukázat. Ne tu Afriku, co na vás kouká z novin, ani tu, co je nafocená na propagačních materiálech hotelových resortů, ale tu pravou Afriku, tu si musíte zažít.

Vyzvedla jsem mamku na letišti v Dar es Salamu a hned za parkovištěm jsem se už ládovala cukrovím. 40°C čokoládovým šuhajkám neprospívá. Zabalila krabici s botami a namířila to na autobusové stanoviště. Ti, co již zažili asijské nebo africké autobusové nádraží, pochopí, jaký šok to musel být. Představte si, jak na vás stovky lidí volá a tahá vás ze strany na stranu (chtějí abyste si koupili lístek právě u nich), k tomu pohledy všech, kteří ještě neviděli bílého člověka, konečně pořádné “street food”, doprava bez pravidel a stanoviště téměř bez čísel. My ale nikam nejely. Našla jsem autobus, který jel do Keni, nechala jsem jim tam krabici s botami s pár shillingy (a trochu cukroví na ochutnání) a o včasné doručení dárků jsem se nemusela obávat.

Prvních pár dní jsme strávily na pláži u Daru, to aby se mamka aklimatizovala. Na čerstvé džusy jsme chodiliy k místním na trh a jinak jsme se od rána do večera ládovaly cukrovím, ananasem a mangem. Následoval výlet do hor, kde jsme symbolicky oslavily Vánoce. Jedinou připomínkou Vánoc nám byl plastový kýčovitý Santa Claus umístěn před obchodem se second-hand elektronikou. Po Vánocích jsme si daly jednodenní safari – zkrátka jsem na ulici našla fajn lidi, kteří nás druhý den i s autem vyzvedli v hostelu. Safari bylo doslova za kačku.

Po horách a safari, jsme se odebraly na Zanzibar. Našly jsme si hotýlek, který vlastní Čech se svou místní manželkou a na Nový rok jsme si zajely do Stone Town.

Vánoce na Zanzibaru. Foto: Alena

A zazvonil zvonec…

Přestože několikrát mamka nedostala pořádné sedadlo v autobuse (a musela tedy sedět v uličce na prkně), přestože viděla, jak se připravuje jídlo na ulici, které jsme denně ochutnávaly, přestože jsme neměly bramborový salát ani kapříka, přesto všechno byla nadšená, najezená i odpočinutá.

Bez mé iniciativy si již naplánovala, jak mě přijede navštívit do Bolívie a na promoce do JARu. Už alespoň vím, po kom jsem zdědila tu cestovatelskou mysl.