Učitelem v Royals Wells School v Jakartě

Přečtěte si příběh Jana, který vyrazil na stáž do Jakarty v Indonésii a jako učitel v Royals Wells School tam strávil krásné dva měsíce.

Loňský podzim jsem strávil na dvouměsíční stáži v Bekasi v Indonésii, předměstí 30milionového hlavního města Jakarty, kde jsem učil angličtinu. Tedy, měl jsem – ve výsledku jsem hlavně učil zeměpis, dějepis, business studies a life skills, ač tomu třetímu a čtvrtému vůbec nerozumím. Byl jsem totiž v první den školy požádán, jestli jim mohu pomoci odučit i další předměty a z odpověd: ,,Jsem schopen učit i obecný úvod do společenský věd,” se vyklubalo toto.

Moje stáž byla zařizována přes studentskou organizaci AIESEC, kde jsem musel nejdříve projít pohovorem a poté absolvovat interkulturní přípravný meeting. Načež následovala platba poplatku za zprostředkování v hodnotě pár tisíc a přijímací proces na stáž, kde jsem se přihlásil a úspěšně byl vybrán jak na tuto suprovou stáž, tak i na další výuku angličtiny na Tajwanu. Jelikož jsem chtěl zažít co největší výzvu a dobrodružství v co nejodlišnější zemi, upřednostnil jsem Indonésii. Letenky, víza, pojištění i očkování jsem si hradil ze svého, co jsem si na to během roku spořil z různých brigád.

Učitel na všechno

Mí studenti byli ve věkovém rozpětí 13 – 18 let. Na této škole byla provedena inkluze, díky čemuž v běžné třídě byli jeden až dva žáci, kteří měli ADHD apod. Děti s poruchami byly bez větších potíží zvládnutelné, jenom jedna studentka byla pro mne opravdu výzvou. Mít ve třídě někoho, kdo pořád někam lítá, ruší ostatní a převrací třídu vzhůru nohama, mě stálo pokaždé hodně energie. Jinak byli žáci pilní a učenliví a byla radost pozorovat jejich pokroky, zvláště když jevili abnormální zájem o kapitolu indonéské dějepisné učebnice zvanou Sudety – ač mám tedy podezření, že chtěli jen lepší známku…

Vyučoval jsem 20 hodin týdně, plus přípravy na další hodiny, což někdy probíhalo tak, že jsem si četl učebnici o kapitolu napřed a druhý den dělal chytrého. Učitelský kabinet a ředitelnu jsme měli všichni společnou. Žádné rozdělení na dějepisáře, matematiky či vedení školy, neboť nebyly k dispozici prostory. Jednou za dva týdny byl nějaký jednodenní až dvoudenní školní výlet nebo akce. Tak jsem se podíval i do skvostného parku Cisaprua nebo do zábavního parku v Jakartě.

Ubytován jsem byl hned vedle školy v rodinném hostelu. Měl jsem pokoj s koupelnou, kuchyňka byla sdílená pro celé patro. Jednou z velkých výhod této stáže bylo, že snídaně a obědy byly pro mě ve školní kantýně zadarmo a večeře mi byly dováženy, a to vše i o víkendu (odměnou za učení), díky čemuž jsem šetřil spoustu času za nákupy a vaření. Zároveň mi v rámci výhod této stáže bylo práno a žehleno, tudíž i tato starost odpadla. Též mi byla zaplacena SIM karta s hromadou dat, ale ta stojí v Indonésii opravdu drobné.

V Jakartě nudu neznají

Během mého pobytu bylo v Jakartě a okolí krušno. Bylo před volbami na guvernéra města, kde kandidoval etnický Číňan křesťanského vyznání proti javánskému muslimovi. Ač je indonéským národním heslem “Bhinneka Tunggal Ika”, jednota v diverzitě, tak v ulicích probíhaly masivní statisícové protesty. Ahok, křesťanský Číňan se totiž stal guvernérem města z pozice místoguvernéra, když předchozí guvernér Jokowi vyhrál prezidentské volby 2015. Tímto panoval ze strany nacionalistických a muslimských asociací silný apel na to, aby v největším muslimském městě světa nevyhrál i regulérní volby, neboť se mu nedá důvěřovat. Tudíž se do města sjížděli muslimové ze širokého okolí odění v národních bílých oblecích symbolizující čistotu a v národním čepci peci.

Pokud nechcete přijít k úrazu, tak ať vás ani nenapadne vzít vaše dva čínské a třetího černošského kamaráda z Nové Guinee na podobnou akci na čumendu. Dostat baseballovou pálkou opravdu bolí… Což naštěstí nebyl náš případ. Když padla noc, protestujícím hloučkem jsme nepozorovaně unikli v taxíku, ale jinde ve městě to hlavně Číňané odnesli a několik obchodů bylo vyrabováno.

Místní obyvatelstvo

Dle mého názoru je nutné podotknout, že jako běloch z rozvinutého světa jste vnímán ze všech menšin nejpozitivněji. Početná čínská a často křesťanská minorita je zde vnímána jako ta zbohatlická, ta, co utlačuje chudé Indonésany. Byť má Indonésie černé obyvatelstvo ve východní části země na Nové Guinee, tak místní hnědí obyvatelé si toho nejsou moc vědomi a tipují je na Afričany, což je často doprovázeno předsudky a rasismem. Pokud jste nenáboženského přesvědčení, tak to radši nikde moc nezdůrazňujte nebo říkejte, že jste křesťan (nejvíc uvěřitelné u Evropana). Indonésie má pět zákonem povolených náboženství (křesťanství, hinduismus, buddhizmus, islám a konfucianismus) a vše mimo ně zde legálně neexistuje, ač jich je tu reálně dalších asi 265.

Nezapomenutelné výlety

Poslední velkou výhodou mého pobytu bylo, že mi byly na poslední víkend koupeny letenky do Yogyakarty ve východní Jávě, atraktivní indonéské turistické destinaci. Yogyakarta je věhlasná hlavně pro své historické hinduistické a buddhistické chrámy a nádherné přírodní scenérie. Zároveň jsem si udělal s jednou indonéskou kamarádkou výlet na Thousand Islands, souostroví severně od Jakarty, kde jsme se potápěli nad korálovými útesy, pili mléko z kokosových ořechů a jedli pečené banány – delikatesa!

Zkušenost to byla úžasná. Poprvé v životě jsem žil v zahraničí delší dobu a byl jsem odkázán sám na sebe. Indonésané byli moc milí a přátelští a umožnili mi zažít zcela jiný život, než jaký mám doma. Mohl jsem poznat lépe sám sebe. Ujasnit si, co chci v životě dělat, tak abych k tomu mohl do budoucna směřovat své úsilí. Rozhodně se do Indonésie jednoho dne vrátím, abych tuto uchvacující zemi a její báječné lidi mohl poznat ještě lépe.

Kdyby vás zkušenost více zaujala a chtěli byste se zeptat na podrobnější informace, napište autorovi na kosarjan1@gmail.com.