Tipy a rady při cestování do Keni očima Natálie

Láká tě cesta do Keni? Přečti si následující tipy a rady při cestování do Keni a buď připraven!

Ať už nad touto destinací přemýšlíte jako nad atraktivní turistickou dovolenou snů nebo tě spíš zajímá možnost dobrovolnictví či dlouhodobější stáže, je důležité si předem zjistit pár informací.

Jelikož jsem zde strávila 3 měsíce jako dobrovolník, za tu dobu jsem posbírala tipy a rady při cestování do Keni, o které se chci podělit, protože věřím, že se budou hodit a já bych za ně na začátku (vlastně i před začátkem) mé cesty byla opravdu vděčná.

Zdroj: archiv dobrovolnice
1. Jedno očkování proti malárii, prosím

V prvé řadě, než se vydáme do Keni, je určitě důležité zjistit si aktuální informace k povinným a doporučeným očkováním. Celková zdravotní situace v Keni již není tak alarmující, alespoň ne po celé zemi, přesto je lepší být připraven než překvapen. 

Já toto řešila přes očkovací centrum v Brně, kde si po první bezplatné konzultaci domluvíte, jaké očkování potřebujete, nebo by se vám mohlo hodit. A mým tipem je, pokud můžete, řešte toto se svým obvodním lékařem. Já bohužel nemohla, tak mi nezbyla jiná možnost než využít těchto center. Očkovací centra jsou však téměř jednou tolik dražší, než když si vakcínu domluvíte u svého lékaře.

Momentálně mezi povinné očkování patří proti žluté zimnici a další doporučená jsou očkování na břišní tyfus a žloutenka typu A i B.

 A co malárie? Pokud se vám tato myšlenka teď honí hlavou stejně jako se honila před několika měsíci mně, tak bohužel očkování proti malárii neexistuje. ALE můžete si zakoupit antimalarika, tabletky proti malárii. Cena je docela dost vysoká a v mém případě jsem je měla pouze jako pojistku, kdybych u sebe vypozorovala příznaky malárie. V tomto případě můj další tip je koupit antimalarika až v Keni. Pořizovací cena zde byla téměř o polovinu nižší a jsou dostupné téměř v každé lékárně větších měst.  Malárie se však v Keni nevyskytuje po celé zemi. Jsou určité oblasti (většinou ty, kde je velmi teplo a vlhko), kde je výskyt malárie větší, ale celkově to v Keni není až tak rozšířené onemocnění.

Zdroj: archiv dobrovolnice
2. Mzungu!

V Keni je úředním jazykem angličtina, ale rodným jazykem je svahilština. Tak se občas stane, že narazíte na lidi, kteří anglicky neumí buďto vůbec nebo jen opravdu minimálně. Nejčastěji jsou to lidé, kteří prodávají na místních trzích, proto není od věci se naučit alespoň základní fráze, které se vám můžou hodit. Například číslovky, názvy ovoce a klidně i nějaký ten pozdrav a poděkování. 

A až půjdete po cestě a hromada dětí i dospělých lidí budou křičet „Mzungu!“, tak volají právě na vás. Jedná se o svahilské označení pro bělocha a touto nálepkou vám dávají najevo, že vidí bělocha a běloch znamená peníze. Často s vámi tedy budou chtít uzavírat nějaký obchod, ptát se vás na práci, anebo si třeba jen budou chtít sáhnout na vaše vlasy nebo kůži :-D. 

Zdroj: archiv dobrovolnice
3. Platím telefonem…

Buďte připraveni, že se v Keni ve většině případech nedá platit kartou, pokud tedy nebudete čistě v turistických oblastech nebo větších supermarketech. Co se ale týče „obyčejného“ života, kdy jdete na trh pro ovoce a zeleninu a cestou se zastavíte v řeznictví, tak většinou tato možnost kartou není. V Keni se platí keňskými šilinky a většinou se dají směnit jednoduše z amerických dolarů, občas i z eur. To ale není jediná možnost, jak se dá platit!

Mnohem jednodušší a pohodlnější forma placení, bez zbytečných poplatků, jako tomu je například ve směnárně či u výběru z bankomatů, je pomocí telefonu. Ano vidíte správně. Potřebujete k tomu jen dvě věci. Po příjezdu do Keni si koupit sim kartu s keňským číslem. Každé číslo automaticky má sim aplikaci s názvem „M-pesa“, díky které můžete pohodlně platit úplně kdekoliv. Abyste mohli M-pesou něco zaplatit, je důležité mít vůbec v této aplikaci peníze. A to nás přivádí ke kroku číslo 2. Najdete stánek s názvem M-pesa nebo Safaricom a jednoduše si přes agenta peníze (v tomto případě musíte mít hotovost) na aplikaci vložíte. Popřípadě Vám tyto peníze na aplikaci může poslat někdo jiný s keňským číslem.

Zdroj: archiv dobrovolnice
4. Matatu, tuktuk, pikipiki…

Doprava v Keni je jeden velký chaos. Něco jako jízdní řády a přesně dané zastávky tam vůbec neexistuje. Prostě zamáváte, někdo vám zastaví, nastoupíte, pak zaklepete nebo zavoláte na „průvodčího“ a vystoupíte. 

Ve větších městech a turistických oblastech nyní fungují i aplikace jako Uber a Bolt, takže se doprava zdá o něco méně komplikovaná. Občas si však musíte vystačit sami a hledat. Nejčastějším dopravním prostředkem je zřejmě „matatu“, což je takový menší autobus, ve kterém je většinou opravdu hlasitá hudba a světýlka. Nějaké zastávky občas jsou, ale nejsou poznačené, lidi jen prostě ví, že tady matatu zastavuje. Určitě neuděláte chybu, když se budete ptát. V tomto případě doporučuji ptát se vyloženě dalších řidičů, ale nejen tak kdekoho, protože se vám často může dostat mylné informace. Občas se při jízdě bojíte o svůj život a taky doporučuji před jízdou toho moc nepojíst, protože se vám může udělat nevolno :-D. Každopádně, člověk si zvykne opravdu na vše.

Další dopravní prostředky, které se hojně používají jsou například „tuktuk“ nebo motorky „pikipiki“, ale nejekonomičtější variantou a nejvíce používanou jsou stále autobusy matatu.

Zdroj: archiv dobrovolnice
5. Jiný svět

Takový tip, který ne každému pomůže, ale přece jen jsem ho chtěla zmínit. Jeďte úplně oproštěni od jakýchkoliv předsudků, představ a s co nejvíce otevřenou myslí. Pokud jste v Africe celkově nikdy nebyli, věřte, není to vůbec tak, jak si to představujete, nebo jak znáte z filmů, knih nebo ze školy. Je to úplně ale úplně jiný svět. 

Lidé zde přemýšlejí jinak, vidí věci jinak, oblékají se jinak, mají úplně jiné představy o nás tak stejně jako my možná máme úplně jiné představy o nich. A to je v pořádku. Proto jsou ty možnosti někam vyjet, poznat a třeba i pochopit úplně novou cizí kulturu. 

Lidé v Keni jsou velmi nábožensky založení, muži mívají větší moc, jsou tam obrovské rozdíly mezi chudými (chudoba v Evropě je nesrovnatelná s chudobou v Africe) a bohatými, jí se rukama, vše se řeší násilím, jsou lehce nezdvořilí, říkají věci narovinu a většinou vás nenechají domluvit. Mohla bych s takovým výčtem pokračovat donekonečna, ale tohle je pouze můj pohled, moje zkušenost a každý to může vidět úplně jinak.

V každé kultuře se vždy najde něco, s čím nesouhlasíte a neztotožňujete se, ale to nám nedává právo tuto kulturu soudit. Důležitý je vzájemný respekt. 

Já můžu jen doporučit vykročit ze své komfortní zóny a dostat se někam, kde si to neumíte ani představit. To, co zažijete a co se dozvíte je totiž nepřenositelný zážitek a nedokážete nikomu nikdy detailně vylíčit to, čím jste si prošli. Nebylo to vůbec jednoduché, ale o tom to je. Je to obohacující zkušenost jak pro vás, tak i pro ty lidi, se kterými během cesty/pobytu/návštěvy přijdete do styku.

A pokud se chcete o Africe dozvědět víc než jen tipy a rady při cestování do Keni, přečtěte si jak je to v Africe s jídlem nebo jak funguje doprava vlakem.