The unexpected expedition: Od Jihu přes Východ k Západu a pak na Sever. 38 169 km stopem po zemi

A je to tady. Opožděné ohlédnutí za rokem 2018. Tak co, chcete vědět jaká je Afrika? A jaký je návrat do reality?

Před tím než má velká cesta z Kapského Města začala, musela jsem tam ještě odpromovat a obhájit svou magisterskou práci. Když jsem pak všem na otázku kdy a jak se vracím domů odpověděla ‘stopem’ a ‘až budu ready’ tak se jen smáli. No a pak, po pár týdnech volna a pohody nastal, v lednu 2018, den D a den mého výjezdu. Tato úžasná expedice po roce, před pár týdny skončila. Já se nyní nacházím v tom stejném počátečním bodě (Afrika mi chyběla a řekla jsem si, že práci člověk může hledat odkudkoliv).

Archiv Alena Machálková

Je pár stopů na které nezapomenu. Ne proto, že by nutně byli řidiči nějak speciální, ale ty okolnosti stopu byly. První stop byl určitě ten nejnejistější. Stála jsem u té cesty na výpadovce za Kapským Městem a přemýšlela, jestli jsem zešílela nebo jestli fakt plánuju přestopovat Afriku a to bez předem připraveného plánu cesty, bez dostatečných financí a bez jakékoliv časové osy. Chci být doma na léto? Na narozky? Na Vánoce?… A pak zastavil bakkie (pick up) jehož řidič mi nabídl místo v nákladním prostoru za kabinou. Perfektní místo na selfie a takový ten pocit ‘this is it’ aniž bych musela hned někomu něco vysvětlovat. Konverzací s řidiči jsem před sebou měla ještě stovky, ale tu první jízdu jsem si chtěla užít přesně takhle. Navíc N1 – tzv. ‘Garden Route’ za to určitě stojí, a já měla ten nejlepší výhled z mé matracové postele v nákladním prostoru auta nějakých farmářů. Druhý stop byl Němec, který jel vyprášit svůj kite do Wilderness, jednoho z nejkrásnějších městeček Jihoafrické Republiky. Ten mě hned pozval na pivo, když si uvědomil, že jsme sousedé a smál se mému nápadu návratu do Evropy. Cesta byla ještě dlouhá a já byla v jeho očích úplným nováčkem.

Archiv Alena Machálková

Nebyla jsem ani v polovině expedice když jsem si uvědomila, že můj prvotní plán byl snad přijet domů na léto a ono už byl konec května. Tehdy jsem si řekla, že to nejlepší ještě přijde (do té doby jsem většinou byla v zemích, které jsem již několikrát předtím navštívila). Druhá polovina cesty byla přes země, které pro mě byly úplně nové. A kdy jsem tedy dojela? Vánoce.

Aspoň na ty jsem to teda stihla. Musím přiznat, že pár zemí jsem v Západní Africe musela přejet poměrně rychle, ale Vánoce s bramborovým salátem a spoustou cukroví byly celkem velký motivátor. No a tak jsem v polovině prosince po 432 dnech opět přejela hranice do Evropy, v pohybu na cestě jsem z toho strávila 11 měsíců.

Na své cestě jsem navštívila 24 států v Africe. A celková vzdálenost? Google to vypočítal na 38 169km, pár set kilometrů bych ale klidně přidala, nejednou jsem se ztratila, zašla nebo zajela a malé výlety do okolí jsem nepočítala. Bohužel nemám zrovna zálibu v tom, aby o mě můj mobil věděl více než já a tak jsem žádné chytré cestovací apky neměla.

Archiv Alena Machálková

Každopádně to byla určitě jízda a to, že jsem měla možnost chvílemi prostě vypnout a být opravdu ‘na konci světa’ stálo za to. Často se mě lidé ptají jaký je top zážitek, ale každý kdo jen trochu cestoval tak určitě ví, že zážitky se nedají takhle porovnávat a řadit.

K těm na které určitě nezapomenu je neplánované setkání s miminkem šimpanze v Kongu. Řidič, který mě vzal v Ugandě na safari, kde jsme viděli lvy spící na stromech, vodopád v Kamerunu, kde se točil Tarzan, jízda na motorce mezi Beninem a Togem a z úplně jiného důvodu i jízda v období deště mezi Libérií a Sierra Leone. Nesmím zapomenout na nákladní vlak, který mě pod hvězdnou oblohou Sahary odvezl hluboko do pouště nebo pak, když jsme tehdy na oslím spřežení s kamarádkami koukaly na hvězdy v národním parku v Senegalu… Vzpomínek a zážitků je prostě příliš mnoho a rozhodně nemůžu vybrat ty nejlepší.

Archiv Alena Machálková

A jak jsem to nakonec všechno zafinancovala? No musím se přiznat, že Češku v sobě prostě nezapřu. Sbírala a prodávala jsem sběratelům etikety z piva a posílala ze všech zemí pohledy. Sběratelé získali pár zvláštností do sbírky a já pár kaček na cestování.

Věřím, že každý by se z takové cesty naučil něco jiného, každý by si z toho něco jiného odnesl a každého by to změnilo jinak. Ale jednu věc, věřím, že Afrika naučí vždy všechny – trpělivosti a relaxu. Té se mi vždy dostalo nadmíru.

Pokud chcete vědět, jak je efektivní pošta v Africe, nebo jak to bylo s tím šimpanzem či dokonce jestli se chcete dozvědět něco o různých kulturních praktikách v zemích, které jsem navštívila, sledujte mou FB stránku Neočekávaná Expedice.