The unexpected expedition – Senegal – Země Terangy

Která ze zemí je ještě neobjevený ráj Afriky? Proč zde obyčejný pozdrav trvá i pět minut? A co to znamená Teranga?

Archiv Alena Machálková

Senegal pro mě byl už náznak toho, že má celoroční cesta se už pomalu chýlí ke konci. Všechny ty malé státečky jako Guinea Bissau, Gambie a jiné nudličky Západní Afriky už jsem přejela a Senegal už změnil můj směr trasy, a to nahoru na sever. V Dakaru na mě už navíc čekala skupinka spolužaček a kámošek, se kterými jsem ten blížící se konec měla oslavit.

Archiv Alena Machálková

Nemohly jsme si vybrat lepší stát na sraz než Senegal. Jídlo je zde úplně úžasné, lidi ještě úžasnější a příroda? Ta je tak rozmanitá, že si tu najdete úplně všechno. Přesto, že turismus a turisti všeobecně nejsou Senegalcům žádnou novinkou, v dnešní době, hlavně kvůli své pozici (sousedí s Mali a Mauritánií) se jich tu moc neukáže. To znamená jen jediné – máte kam jít ale nemusíte se všude mačkat s kupou amíků čtoucích z Lonely Planet a popíjejících pivo.

Archiv Alena Machálková

Archiv Alena Machálková

Přidala se kamarádka kamarádek a nakonec se nás sešlo 5, čtyři Němky a já. Skupinka, kterou jsem znala hlavně z Kapského Města v Jihoafrické republice se rozhodne sejít v Dakaru… no nemůže být nic lepšího než parta střelených kamarádek. Nejdříve jsme zvládly nějaké ty ostrůvky kolem Dakaru, jako třeba nejmenší Národní Park na světě a pár pláží, které rozhodně stojí za to a hned na to jsme se rozhodly pro víkend v zase úplně jiném Národním Parku – Delta de Saloum. Souostroví nádherných ostrůvků, výběžků, pláží a palmových lesů je takový ráj na zemi. Je tam klid a ticho a hlavně, jako všude jinde v Senegalu, poznali jsme tu pravou zemi Terangy, tedy zemi pohostinství. Sotva jsme totiž loďkou přejeli na jeden z ostrovů, ujala se nás Alimata. Obyčejné optání na dobrou pláž skončilo tím, že jsme s Alimatou strávily celý den, uvařila nám úžasný oběd a pak během několika hodin neztratila ani na minutu naši pozornost. Ukázalo se totiž, že krom toho, že Alimata vypadá jako typická Senegalská mamča nemá s typickou Senegalskou ženou nemá moc společného. Ona totiž vystudovala vysokou školu v oboru životního prostředí a poté se vrátila do rodné komunity, kde svým lidem pomáhá s adaptací na nové klimatické změny. Ty jsou zde totiž bohužel viditelné na každém kroku. Období deště už není pravidelné, teplota oceánu se zvýšila, a tak farmaření mušlí, ze kterých celá komunita zde žije jde rok od roku hůře. Nemluvě o množství plastů, které tu oceány den, co den přivlečou s přílivem.

 

Po projížďce na koňském spřežení na pláž a poté na oslím na vedlejší ostrov při svitu hvězd jsme si v okolí užili ještě zbytek víkendu a navrátily se do Dakaru. Od pondělí mě totiž čekala jedna nedočkavá komunita jménem Fora Diawora, kde jsem strávila dva týdny výstavbou knihovny. Ale o tom zase příště!

Přečtěte si další zážitky Aleny z nejvyšší hory Malawi – MutanjeZambieZimbabwe, její stopování po JARu, příhodu s malárií z Tanzanie, safari v Ugangě, zda potkala v Burkině Faso teroristu, jestli je v Pobřeží Slonoviny malárie či o sexturismu v Gambii. Její cestu můžete sledovat na Facebooku nebo Instagramu.

Autor: Alena

Alena je stopařka a cestovatelka tělem i duší, milovnice cizích kultur, jazyků a exotického jídla! Ve svých 24 stihla už něco přes 55 států na třech kontinentech, a to hlavně díky studiu v zahraničí (Hong Kong a Skotsko, Jihoafrická Republika). Mimo jiné založila neziskovou organizaci Bookfeeding Project (www.bookfeeding.org) která se soustředí na stavbu soběstačných knihoven v Africe a Asii. Momentálně studuje magisterský program v Kapském Městě, JAR.

Comments are closed.