The unexpected expedition: Malawi – výpadky proudu a nejmilejší lidé

Jak se žije v nejchudší zemi Afriky? A co sobotní večery bez proudu? Malawi vám nabídne spoustu hor, velké jezero a milé lidi.

Už jsem na cestě přes dva měsíce a Malawi je v pořadí už čtvrtý stát, za to ze všech nejmenší. Malawi je malinký stát schovaný mezi Mosambikem, Tanzanii a Zambií na jihu Afriky.

Když jsem touhle částí Afriky projížděla před pár lety, Malawi jsem vynechala, ale jelikož dnes již dostanete víza na hranicích, řekla jsem si, že už nemám žádnou výmluvu. Ze Zambie jsem bez problémů dostopovala k hranicím, odkud jsem nasedla do jedné z místních dodávek-autobusů a svezla jsem se do Lilongwe, hlavního města.

V Lilongwe mě už čekal couchsurfer Jam, který mě městem okamžitě provedl. Večer mi Jam ukazoval fotky z festivalu Afrika Burn, o kterém jsme se bavili. K překvapení nás obou, bylo mezi fotkami i jedno selfíčko, se mnou a Jamem. Kdo by to byl tušil, že jsme se vlastně náhodou potkali na festivalu v Jihoafrické Republice, zapomněli na to a po roce, jsem u něho skončila jako couchsurferka. Svět je pěkně malý, to vám povím.

Po pár dní v Lilongwe, jsem si to namířila trochu níže do Zomby. Stopování šlo ale tak dobře, že jsem skončila až na jihu v Blantyre, odkud jsem se po pár dnech rozhodla vycestovat k Mulanje. Blantyre a Lilongwe jsou největší města Malawi a přesto, že je tento stát podle našich tabulek nejchudší zemí Afriky, i zde ve městech najdete supermarkety, kina, Japonské suši restaurace nebo bary.

V Mulanje jsem se vydala na výšlap na nejvyšší horu Malawi (3002 m). Výšlap na Sapitwu byl jeden z těch náročnějších, možná i proto, že namísto tradičních tří dní jsem se rozhodla ušetřit za průvodce a zvládnout výšlap za dva dny. Přesto to ale byl dech-beroucí, nádherný a osvěžující výlet. Když jsem se z výšlapu vrátila, číšník, se kterým jsem se dříve spřátelila v motelu, mě požádal, abych mu ukázala pár fotek. Sám totiž byl z Mulanje a horu viděl každý den, nikdy ale neměl odvahu, kvůli místním mýtům, aby se na výšlap vydal. Myslím, že jsem ho přesvědčila, že žádné nebezpečí na hoře nehrozí.

Nádherné čajové plantáže, mě přesvědčily abych v okolí Mulanje zůstala o pár dní déle. Velikonoce se tam oslavovaly přímo na hlavní cestě. Celé město se obléklo do svého nedělního a nejlepšího svátečního a v obrovském průvodu zpívali z plných plic náboženské písně. Průchod to byl opravdu dlouhý a účastnily se ho snad úplně všichni, přesto ale musím uznat, že i když mi pomlázka zrovna nechyběla, těch čokoládových vajíček bych si pár určitě ráda dala. Ale co už.

Po ne-čokoládových Velikonocích jsem strávila ještě pár dní v Blantyre, kde jsem se snažila napsat pár článků a vydechnout. Bydlela jsem u couchsurfera Chrise, který se do Malawi před 12 lety přistěhoval ze Švýcarska. Nejen, že toho věděl o Malawi opravdu hodně, ale tím že se přestěhoval z jedné z nejbohatších zemí na světě do jedné z nejchudších (Malawi je nejchudší zemí Afriky), nabídl opravdu zajímavé porovnání. No, a tak jsme strávili večery, které občas byly kvůli dlouhodobým výpadkům proudu při svíčkách, diskuzí o Africe, Malawi a jeho životě v této krásné zemi.

Když jsem zase byla plná energie, konečně jsem si to namířila do bývalého hlavního města Zomby. Tam mě totiž čekalo dalších pár výšlapů a dlouhých procházek. V Zombě jsem potkala Jeremyho, který strávil celý den tím, že mi ukázal každý kout Zomby. Malawi je nádherná země, a přesto, že finanční chudobu uvidíte celkem často, lidé jsou šťastní, milí a rádi vám se vším pomůžou. Možná zde uvidíte méně chodníků, zadní uličky nebudou z asfaltu a uvidíte zde více lidí prodávat drobné věci či ovoce u cesty za pár korun, ale také zde uslyšíte mnohem více upřímného smíchu, zažijete více objetí od srdce a budete mít rozhodně méně stresu.

A na jaký stereotyp se podíváme dnes? Jedním z důvodů, proč Malawi je podle našich žebříčků tak chudá, je neustále rostoucí obyvatelstvo. V roce 1960 nemělo Malawi ani 4 milióny lidí, dnes má podle odhadů 19 miliónů lidí což je téměř dvojnásobek oproti stavu v roce 2000. Je to příliš?

Neustále slýchávám, jak je problém, že lidé v Africe mají hodně dětí a neustále rostoucí obyvatelstvo bude náš konec. Skoro to často zní, jako by Afrika byla přeplněná a my na ni ukazovali prstem a vinili ji za to, že mají tak hodně lidí.

No, po pár letech zde na kontinentu musím přiznat, že jsem se vždy více ‚dusila‘ v Evropě, a tak jsem se mrkla na pár čísel, které bych s vámi ráda sdílela.

Problémem většinou je, že si neuvědomujeme skutečnou velikost tohoto kontinentu. Afrika je větší než USA, Čína, Indie a Západní a Východní Evropa dohromady a všechny státy Afriky dohromady mají pouze 1,2 miliardy lidí (k porovnání, jen samotná Indie má 1.3 miliardy).

A teď pár čísel. Hustota obyvatelstva v Malawi je jedna z nejvyšších v Africe a je 129 obyvatel na čtvereční kilometr. Z těch známějších států pak například:

Keňa má 68 ob/km2

Zimbabwe má 33 ob/km2

Somálsko má 14 ob/km2

Mali má pouze 12 ob/km2

Za to Česko má 134 ob/km2 a Nizozemsko dokonce 416 ob/km2… stále si myslíte, že se v Africe přemnožili?

Jediným rozdílem je rychlost růstu obyvatelstva. Malawi je devátou nejrychleji rostoucí zemí se svým ročním růstem 3% (ženy mají průměrně 4.6 dětí) zatímco v Česku je to pouze okolo 0.18% (1.53 dětí na ženu).

Neuvěřitelně rychlé pokroky ve zdravotnictví znamenaly rychlý pokles úmrtnosti dětí. Během posledních 15 let se v některých oblastech dětská úmrtnost snížila o více než 60 %, kultura se ale tak rychle nezmění, a tak ještě chvíli potrvá, než se i porodnost sníží. Vždyť i moje babička pochází z 8 dětí. Každopádně, Afrika má ještě tolik místa, že tam klidně můžete přestěhovat celou Čínu a kromě toho, že byste tím více než zdvojnásobili populaci v Africe, na každém kilometru bude stále méně lidí než u nás v Evropě.

Přečtěte si další zažitky Aleny z nejvyšší hory Malawi – Mutanje, Zambie , Zimbabwe nebo její stopování po JARu. Její cestu můžete sledovat na Facebooku nebo Instagramu.