Soutěžní příspěvky – článek – Češka mezi Jihoafričany

Češka mezi Jihoafričany

Cestování je dobrá věc. Člověk na chvíli změní vzduch a prostředí, udělá pár fotek, které se budou vyjímat na facebooku a při troše štěstí pozná i zajímavé lidi, možná budoucí kamarády (snad ne jen facebookové). Neznám moc svých vrstevníků, kteří by neradi cestovali. Je ale rozdíl mezi cestováním a cestováním. Z některých výprav se vrátíte a řeknete si „Všude dobře, doma nejlíp“ a už se těšíte, až se vám srovná zažívání. Pak ale také existují výpravy, ze kterých se vám domů vůbec nechce a první věc, kterou po návratu uděláte je, že otevřete webové stránky s nabídkou letenek a začnete plánovat, kdy poletíte příště. Letenka do Kapského Města se dnes dá sehnat už od 20,000 Kč.

Když dnes vzpomínám na svou stáž v Jižní Africe, vzpomínám především na úžasných šest měsíců mezi lidmi, kteří mě dokázali inspirovat a naučili mě vážit si i těch nejbanálnějších banalit. Lidé, kteří by si mohli stěžovat od rána do večera – protože skutečně je na co si stěžovat – ale přesto jsou optimističtí a uctiví k sobě i ostatním. Lidé, kteří žijí v pro nás nepochopitelných bezpečnostních podmínkách a přitom se nebojí a jeden druhému jsou ochotni kdykoliv podat pomocnou ruku. Lidé obklopeni barevnou a rozmanitou přírodou kam jen oko dohlédne, lidé energičtí, přátelští a hlavně až nebývale upřímní. Pokud máte nějaké známé v JAR, jistě víte, o čem mluvím. Abyste se s nimi mohli kamarádit, musíte mít určitou náturu. Ovšem takovéto kamarádství je také nesmírně cenné a věřím tomu, že zůstane na celý život.

A na co že by si vlastně ti Jihoafričané mohli stěžovat? Ani nevím, kde bych měla začít. Spousta problémů místních obyvatel zůstává pro turistu sice skryta, když však ke svému okolí nejste úplně lhostejní, některé věci jednoduše nemůžete přehlédnout. Neptejte se, proč se za tmy nemůžete projít po venku. A hlavně to nikdy nedělejte. Vysoké ploty s ostnatými dráty či elektrickým vedením kolem svého příbytku berte jako fakt. Slovo „černý“ (anglicky „black“) používejte s velkou opatrností – obzvláště v přítomnosti původního Afričana. Naše politiky ve srovnání s těmi v JAR směle můžeme označovat za svaté a tomu, čemu se u nás říká korupce, se informovaný občan země na jižním cípu Afrického kontinentu s chutí zasměje. Tamější politici si bez zástěrek dělají, co chtějí. Na konci minulého roku například schválili zákon o ochraně informací, který není ničím jiným, než omezením svobody slova. Za zveřejnění informací, které vláda považuje za tajné (může to de facto být cokoliv), si novinář odsedí až 25 let za mřížemi. Kouzelné, že ano?

Že byste do takové země nikdy nechtěli? Nechat se zabít nebo přinejmenším znásilnit za to přece nestojí. Zhruba před dvěma lety jsem měla stejný názor. Tehdy se o rasově motivované kriminalitě mluvilo v souvislosti s fotbalovým mistrovstvím světa pořádaným právě v Jižní Africe. A teď tu se slzou v oku na své jihoafrické dobrodružství vzpomínám. Upřímně musím říci, že bych tam asi taky nikdy nejela, kdybych na svém studijním pobytu v Antverpách osobně nepoznala dva Jihoafričany. Zjistila jsem, že si člověk na žádnou zemi nemůže udělat názor do té doby, než potká lidi, kteří v ní žijí a nezkusí žít na chvíli stejně jako oni. Ke svému zděšení jsem po pár týdnech zjistila, že si na styl života a la Capetownians (obyvatelé Kapského Města) snadno a rychle zvykám. Namísto původně plánovaných tří měsíců jsem nakonec zůstala pod Stolovou horou půl roku.

A že to tedy byl nezapomenutelný půlrok! Kapské Město není město pro líné a neakční povahy. Když už si myslíte, že tento víkend konečně budete moci prolenošit, znenadání se na poslední chvíli vyvrbí nějaká ta „can’t miss“ akce a už v tom zase lítáte. Na odpočinek mají Jihoafričané stáří. Dokud jsou mladí, užívají si nespoutanost oceánu (Indického i Atlantského), sluneční žár, grilování čerstvého masa, popíjení sladkého vína a hlavně společnosti svých přátel. Všichni se tam znají a rádi a často se potkávají. Tím nejhorším, co vás může potkat v JAR, není loupežné přepadení, ale samota. Když do města přijíždí koncertovat nějaká alespoň trochu populární kapela, nemusíte se ptát kamarádů a známých, kdo s vámi půjde. Jdou prostě všichni J

Vždycky, když vzpomínám na svou stáž v Jižní Africe, vzpomínám především na lidi. Bylo by to asi celé úplně jiné, kdybych na ně neměla takové štěstí. Africká příroda je překrásná, vzduch svěží a zima mírná, pro mě je však cestování především o lidech. Pozorování velké pětky v buši se nedá porovnat s ničím, co jsem doposud zažila. Přesto návrat do divočiny nebude ten hlavní důvod, proč si příště letenku do JAR zase koupím. Do Kapského Města se vrátím, protože tam zůstala část mého srdce. V každém, koho jsem potkala. Cestujte a inspirujte se kdykoliv vám to čas a peníze dovolí. Ať jsou části vašich srdcí rozsety pokud možno po celé planetě.