Soutěžní článek: Ty **** tak já mám asi infarkt

Včera jakože teda letím do Gruzie úplně nečekaně samozřejmě a přestupuju v Istanbulu, tak mam plán, ze tam přespím a dneska pojedu dal. Mam tady kámoše, je tu krásně, jeden z nich dokonce mluví turecky a druhy znalost turečtiny úspěšně předstírá, prostě pohoda. Tak oni mě dneska dopoledne posadí na autobus v 10.30, abych měla rezervu, abych se nestresovala a tak. Tak já jako pipina se nikoho na nic neptám, v tom busu sedím hodinu a půl a vůbec mi to není divný, že jako včera jsem byla z letiště v centru za 20 minut a dneska to takhle trvá.(Včera byla noc a tma a žádný traffic, tak si to odůvodňuju, že mi to jako vlastně nemá byt podezřelý.)

No a tak ten skvělý autobus, s kterým to zaručeně stihnu, jede na druhou stranu Istanbulu na letiště Sabiha asi 60 km od Ataturka, kde mam ve 13.10 odlet. Posledních pár kilometrů koukám a zjišťuju, že je to trochu zvláštní, že jsou tam směrovky letiště Sabiha a ne Ataturk. No a tak dojedu na Sabihu, zjistím, že jsem tam teda fakt blbe, s**t s**it s**t, načež mě asi tři zaměstnanci s úsměvem ujisti, ze: „Yes, you will miss the flight. You can‘t make it to Ataturk. It takes one and half hour.“ Děkuju za podporu.

Tak ale já to prostě musím stihnout, chápete, sice je to cool, když volají Miss Michaela Nemeckova, this is the last call for you, žejo, ale já je teda neposlouchám, v 11.40 beru tágo, na chudáka řidiče křičím, že mi to letí v jednu a prostě jedem jedem, rychle rychle, v jednu, pane, ťukám na hodinky, který už asi 10 let nenosím:). Pán teda jede, co to jde, překračuje rychlost, předjíždí vpravo kolony, troubí, telefonuje…, a tak ho zastaví policie. Jdou na mě mdloby. Policie mi očividně nerozumí, ale můj pan milý taxikář vysvětli, že „vezu támhletu blbou blondýnku, která čekala na jiným letišti, hahaha, a teď to asi nestihne, to je sranda, co“ (nebo asi tak něco, nerozumím turecky, ale z gest jsem to takhle pochopila:-) a tak se tomu zasmějou a jedeme dál. Pán mi vysvětluje, že nesmí telefonovat za jízdy kvůli policii, tak říkám, že to teda chápu, no a tak telefonuje dal.

Celou cestu řidiči vysvětluju, že mi to ale letí v jednu bože a kde to jsme, dyť tady ani zatím nejsou na Ataturka směrovky! Přemýšlím si sama pro sebe o tom, jak jsem v **** (a taky: „Tyyjo, nádherná mešita za oknem, tu si vyfotím. A další mešita, taky pěkná. A další. Hm. Tyjo, tady jich je. Už zase mešita? Copak nemají nic lepšího? Po 40 minutách: Do*****, porad samy mešity, dyť já potřebuju letiště!“) No můj pan zlatokop taxikář se směje a dává mi jahodovou žvýkačku, děkuju, hned je mi líp, asi se dobře baví.

Nicméně ve 12.58 jsme na Ataturk airport. Bere si spoustu éček, pak mi píše na papír, že chce dalších dvacet, tak říkám (česky, rezignovaně, že nemám, dávám pět, dalších pět.. no prostě paráda.) Nakonec teda bere skoro všechno, co mám, a dává mi pět tureckých lir na památku. Fakt supr, díky moc, takže mam pět lir na to, abych se dostala do té Gruzie. Bezva.

No ale já, bojovnice, víte:-) běžím, vrážím do lidí, předbíhám matky s dětmi, důchodce i nevidomé, probíhám rámama, noťas v náruči, odlet za devět minut, jedna kontrola, druhá kontrola, na pasovce podlézám ohrazení a cpu se to kategorie Turkish citizens only (asi vypadám hodně zoufale, pustili mě tudy!), dobíhám ke gatu, vtom se ale mění číslo gatu a místo letu do Tbilisi je na moji bráně let do Batumi, tak běžím zpátky, cestou se rozčileně ptám nějakého chudáka Asiata, kde je gate 204, zmobilizuju půlku letiště…

Ve 13.10, kdy mám odlet, dobíhám na správné místo, jak vypadám a jak se cítím je asi jasné, no a tak říkám, že jsem cestující do Tbilisi a že jdu asi pozdě. A vyfešákovaný napomádovaný krásný Turek se na mě mile usměje a jako když mluvíte s mentálně postiženým říká: „Kam spěcháte? Máte čas. Let má přes třicet minut zpožděni.“

No a tak přilítám do té Gruzie, nakonec s vice než dvouhodinovým zpožděním… a to bude story asi až na zítra, protože toho je na mě fakt nějak moc. P.S. Za chvíli mě čeká cesta tágem 350 km na druhou stranu země, ale to už je příběh ne moc dobré organizace někoho jiného… to jen tak by the way. No asi mam dneska taxikářský den!

Michaela Němečková