Ochránce slonů, bojovník proti pytlákům – příběh Arthura F. Sniegona

Na kole a na kajaku procestoval bezmála 6000 km těmi nejzapadlejšími oblastmi Afriky s cílem zdokumentovat a změnit podmínky slonů.  Založil organizaci Save-Elephants. Své úspěchy i dojmy ze života na černém kontinentu nám přiblížil v unikátním rozhovoru.

Archiv Arthura F. Sniegona. Foto: Hana Böhme

Na vašich stránkách se představujete jako elefangelista. Co vlastně tento pojem znamená? 

Tuto slovní hříčku a novotvar jsem vymyslel, protože mi (a snad i dalším lidem) evokuje zvěstovatele dobrých zpráv pro slony a šiřitele myšlenek na podporu slonů. Tedy takový bojovník za jejich přežití v tomto zlém světě…

Vzpomínáte si na okamžik, kdy vás dění v Africe začalo opravdu zajímat?

Africká příroda mne zajímala už od pradávna. Přitahovaly mne hluboké lesy v Kongu i pouštní pohoří uprostřed Sahary a všechna stvoření, která se tam vyskytují. Neexistuje jediný zlomový moment, ale jistou roli určitě sehrály snímky Karla Ammana ze Střední Afriky, zobrazující gorily ulovené na maso.

Dále mne ovlivnily dobrodružné knihy starých cestovatelů i entomologické výpravy pana Jaroslava Mareše a obecně můj kladný vztah k neznámému a málo navštěvovanému, obestřenému rouškou průkopnictví a jisté nejistoty.

Nedlouho po dokončení bakaláře jste do Afriky také odjel. Měl jste tehdy nějakou přesnou vizi, jak byste se chtěl v této problematice angažovat?

Moje představa nebyla v té chvíli nikterak jasná. Chyběly mi reálné informace, abych mohl plánovat déle než na pár měsíců dopředu, a přesně proto jsem se tehdy opět do Afriky na kole a na kajaku vrátil, abych sobě a také řadám dobrovolníků i veřejnosti otevřel oči a ukázal možnosti, jak a kde se k ochraně slonů a přírody připojit. Nástrojem měl být mimo jiné můj dokumentární film, který jsem během své outdoorové a investigativní výpravy natáčel.

Dzanga Bai, mladí sloní samci. Archiv Arthura F. Sniegona.  

Natáčením vašeho celovečerního dokumentu Zde jsou sloni, jste strávil celých 15 měsíců. Jak se na ten čas zpětně díváte?

Dal bych si to znovu. Cestoval jsem sám sedmi státy na kole a na kajaku, mimo asfalt, těmi nejzapadlejšími kouty. Cítil jsem obrovskou svobodu.

Při setkáních se slony jsem se mnohému naučil a zdokumentoval. Osobně jsem se ponořil do problematiky černého obchodu se slonovinou a začal jsem chápat, jak to funguje. Vzrušení z prvního zatčení, které proběhlo před mou vlastní kamerou, se téměř nic nevyrovná.

Byl to asi nejlepší rok mého života a plánuju, že ten koncept ještě vybrousím a spáchám něco obdobného v Západní Africe a v Jihovýchodní Asii, dá-li osud zelenou.

Je tento dokument k dispozici ke zhlédnutí i v současnosti?

Ano, všech patnáct kapitol si diváci mohou zdarma prohlédnout na YouTube. V tuto chvíli finišuji s přidáním anglických titulků i do několika posledních kapitol, kde zatím chyběly. Rád bych ještě několikrát film promítnul i v sále či pod širým nebem pro veřejnost, jako při premiérách v červnu 2018.

Jak na vás jako na Evropana prostředí Střední Afriky zapůsobilo? Pamatujete si, co vás na životě Afričanů udivilo nejvíce?

Netrvalo dlouho a zamiloval jsem se. Nadchla mne rozmanitost prostředí a lidských kultur od rovníku v Gabonu až po Čadské jezero v Sahelu. Každý region má jinou povahu, jinou náladu. Ne vždy úplně přívětivou (ale většinou ano), zato vždy autentickou. Člověk si i v 21. století připadal, jako by objevoval něco nového. O jiné zahraniční návštěvníky v této části světa jen sotva zakopnete, zatím.

A nejvíce mne na životě Středoafričanů překvapilo například to, jak žijí odkázáni sami na sebe v absenci funkčního systému i jak zkreslené mají představy o běžném životě v Evropě – asi jako mnozí z nás mají zkreslené představy o nich – i přes veškerou tu dnešní globalizaci a komunikační možnosti.

Archiv Arthura F. Sniegona. 

Jak vypadá váš život na jiném kontinentě? Je něco, co vám zde chybí? Plánujete se v budoucnu vrátit do České republiky?

Každý den je tu jiný a někdy se těžko plánuje více do budoucna, protože se nelze spolehnout na funkční systém, který tu jednoduše neexistuje. To může být sympatické při krátké návštěvě či pro život umělce, ale z dlouhodobého hlediska je zdejší leháro a ospalost ke škodě místních i přírody.

V dnešním globalizovaném světě se tak nechají Afričané předběhnout například organizovanými Číňany, což se již ostatně děje a příroda tím také moc trpí.

To mi tady chybí – trochu více rozumu, energie k práci a plánování něčeho dlouhodobě funkčního.

V Evropě je někdy tato systematičnost zase až přebujelá a nesnáším chvíle, kdy se se mnou na nádraží, v obchoďáku nebo na úřadu je schopna bavit jedině nějaká extra chytrá mašina, protože vše je odlidštěno a zautomatizováno.

Na to jednou zajde naše civilizace, soudím. Vyhovoval by mi tedy jakýsi kompromis obou stavů. Kdysi mi tu chyběl širší výběr nějakého dobrého jídla (=základního jídla za normální cenu) a např. sýry, ale na tento nedostatek jsem si již zvykl.

Nejvíce tedy teskním už jen po častějším kontaktu s rodinou a přáteli. Opouštět Afriku definitivně nehodlám, i když jsou různé možnosti, jak být ochraně přírody platný a ne nutně to musí znamenat být 11 měsíců v roce v buši. Ale asi to jediné, co by mne dokázalo trvaleji vrátit opět do ČR je zdraví nebo láska.

Dzanga Bai, pralesní sloni na salině. Archiv Arthura F. Sniegona. 

Na vašich stránkách uvádíte, že jste nějakou dobu pracoval jako dobrovolník v různých afrických organizacích zaměřených na ochranu slonů. Byly právě tyto zkušenosti podnětem k založení vaší vlastní organizace?

Tyto aktivity, ať již pomoc při monitoringu a obojkování slonů v Čadu či různá tajná vyšetřování překupníků se slonovinou v Kamerunu a Kongu se živelně prolínaly se vznikem Save-Elephants.

Před založením našeho spolku jsem se delší dobu aktivně podílel na podpoře české organizace Kedjom-Keku kamaráda Martina Mikeše, chránící v kamerunských horách zbývající mlžný les a vzdělávající obyvatele oblasti.

Když jsem se zaměřil konkrétně na slony, pomáhal jsem organizaci African Parks s monitoringem slonů a také jejich obojkováním v Čadu a jako agent v utajení také organizacím LAGA (Kamerun) a PALF (Kongo) z EAGLE network při rozkrývání zločinných syndikátů pytláků a překupníků se slonovinou.

S jakými projekty měla vaše organizace zatím největší úspěch?

V Republice Kongo začal v roce 2014 vznikat první projekt v celé středozápadní Africe využívající detekční psy k vyhledávání slonoviny a dalších zvířecích produktů, ale i zbraní a munice. Od svého počátku byl tento projekt v Kongu zakotven pod různými organizacemi, avšak Save-Elephants jej podporovalo v časech dobrých i zlých – lidsky, materiálně i finančně – a troufám si tvrdit, že bez Save-Elephants by tato iniciativa již možná dvakrát zcela zanikla.

Výcvik detekčního psa. Archiv Arthura F. Sniegona. 

Až v tomto roce se snad dostal projekt pod ochranná křídla velkých organizací, které se o jeho další fungování zasadí. My ovšem psy a jejich psovody nadále všemožně podporujeme – už proto, že tři psy jsme sem do Konga přivezli od profesionálů z Česka, a tak je smečka napůl česky štěkající.

Co lze také považovat za úspěch je zahájení činnosti a dlouhodobé působení v poměrně komplikovaném (ale krásném!) Čadu, kde s pomocí místní ochranářské organizace pomáháme předcházet konfliktům mezi lidmi a slony tím, že pole malozemědělců ohraničujeme bio-bariérami ze včelích úlů, což slony odrazuje. Navíc to dává místním možnost výdělku v podobě medu.

Na české domácí frontě jsme se také několikrát podíleli na rozkrývání obchodníků se slonovinou a některé případy vedly k velmi zajímavým výsledkům v podobě zabavení surové i zpracované slonoviny.

Také se zde snažíme co nejvíce působit osvětově a inspirovat lidi k akci. Měřitelné je to dost těžko, ale mám radost z toho, že už doma téměř neexistuje známé médium či pořad, kde bychom „se slony“ za těch pár let činnosti ještě nebyli. Snad má i toto nějaký smysl.

Čad 2017. Archiv Arthura F. Sniegona. 

Na začátku září 2018 došlo v Botswaně k masakru téměř stovky slonů. Existuje vůbec nějaký způsob, jak se proti těmto nenadálým útokům pytláků bránit?

Kriminalitu, v tomto případě na úkor divočiny, se absolutně nedaří potírat ani v rozvinutých a funkčních společnostech. Vždy se najde skupina lidí, kteří se budou raději živit zločinem.

Dokud bude o slonovinu na černém trhu zájem a dokud bude její cena vysoká, pytláctví se nikdy nepodaří vymýtit zcela. Dlouhodobým řešením bude jedině rozdrcení poptávky v Asii, a to jak osvětou, tak i přísnou represí. To musí jít ruku v ruce.

Incidenty pytláctví v poměrně rozvinutých a bohatých zemích, jako je právě Botswana, dokazují, že ani funkční společnost není zárukou dodržování zákonů. V současnosti žije v severní části Botswany celá třetina celoafrické populace savanových slonů a v létě 2019 přistoupila země kvůli vysokému počtu slonů k obnovení jejich legálního odstřelu.

Savanový slon v Čadu. Archiv Arthura F. Sniegona. 

Ochrana slonů je tématem, o kterém se všeobecně ví, ale zdaleka ne tolik lidí si uvědomuje, jak důležitá je právě jejich pomoc. Mohl byste čtenářům přiblížit způsoby, jak se mohou – přímo i nepřímo, zapojit do ochrany slonů?

Lidé se mohou o tomto problému více dovědět na stránkách Save-Elephants nebo na webech dalších podobných organizací. Sdílením těchto informací mohou pomoci rozšířit povědomí zase o něco dál.

Skrz naši organizaci mohou lidé podpořit projekty na ochranu slonů finančně i materiálně (např. darováním horských kol, techniky, stanů, batohů, GPS atd.). Mohou také darovat nepoužívané oblečení či domácí potřeby například do charitativních second-handů Moment (v Praze, Ostravě či Karviné) nebo v těchto obchodech nakoupit.

Zapojení v terénu při našich projektech předpokládá 3 podstatné věci: francouzštinu, alespoň několik měsíců času a velkou míru samostatnosti. Hledáme lidi, kteří si opravdu dokážou poradit, kteří dovedou improvizovat a vydrží být trpěliví i v nelehkých podmínkách.

Na našem webu se lze dočíst více o možných formách účasti přímo v Africe. Nic z toho však není automaticky přístupné „pro každého“ a závisí na mnoha faktorech, i na tom, jak se podmínky v Africe někdy mění.

Koho ale hledáme stále a urgentně je IT, technolog, student či expert, který se připojí k našemu týmu a posune vývoj tzv. Chytrého obojku kupředu. Jde o návrh zařízení na sloní obojek, které by při detekci střelby vyslalo signál s aktuální pozicí GPS zvířete strážcům parku. Jednotlivé komponenty nám fungují a ve zkratce potřebujeme někoho, kdo software převede do funkčního hardwaru a začne se s reálným testováním. Značka – spěchá!

Mohou se lidé k činnosti vaší organizace připojit i jako dobrovolníci?

Třikrát ano!!! Abych tedy rozvedl předchozí odpověď: jádrem i končetinami naší organizace jsou samí dobrovolníci. Spolek Save-Elephants dosud neměl a nemá žádné placené zaměstnance. V současnosti právě nové svěží posily hledáme – jak pro dlouhodobější výpomoc v terénu, tak urgentně i v zázemí.

Velmi bychom právě teď ocenili zapojení nápaditých a zodpovědných dobrovolníků, zejména z oblasti IT, technologií, střihu, animací, překladů (aj, fr), fundraisingu a veteriny. Samozřejmě obě pole působnosti (doma a v Africe) se mohou prolínat nebo časem vyvinout. Nabízíme zajímavou „pracovní“ náplň i doma a čekáme na zájemce.

Středoafrická republika, Dzanga Bai. Archiv Arthura F. Sniegona. 

Máte už připravené nějaké další nápady na projekty do budoucna?

Při troše soudnosti musí být každému jasné, že příroda a divočina na tom výhledově nebude lépe než dnes a že situace se bude nadále zhoršovat s tím, jak přibývá lidí, rozvíjí se náš druh civilizace, mění se klima a celá planeta se stává jednou velkou popelnicí.

Boj za to, co do dnešních dnů zůstalo, tedy asi nebude v dohledné době vyhraný, a proto plánuju pokračovat různou měrou a různými způsoby v činnosti, které jsou již v chodu.

Zároveň usilovně hledám možnosti, jak tato ochranářská a environmentální témata lépe přiblížit lidem (nejen Čechům, ale ideálně právě i běžným Afričanům a Asiatům – mluvím-li o slonech) a vyvolat v nich nějakou pozitivní odezvu.

Po mnoha letech se zaměřením na rovníkovou Afriku bych se také rád začal angažovat i v jiných oblastech světa. Jednou z aktivit, na které jsem již letos začal pracovat v rámci organizace No Riding Elephants, je mapování situace slonů indických v zajetí v Asii a osvěta turistů, kteří svou účastí na různých atrakcích mohou slonům v mnoha případech velmi ubližovat.

Více informací o možnostech dobrovolnictví a o fungování organizace naleznete na webu Save-Elephants. Všechny díly dokumentu Zde jsou sloni jsou k dispozici na YouTube.

 

Comments are closed.