¡Olé! aneb Erasmus v Andalusii – díl XIII.
Opakovaně jsme si říkali o Learning Agreement for studies and its changes. V dnešním díle si povíme o jeho možných drastických dopadech, které vám mohou velmi znepříjemnit pobyt. Dále si povíme něco o španělských vyučujících, předmětech a knihovnách.
Řekněme, že máte Learning Agreement z domovské university připravený a podepsaný vaším koordinátorem. V první den školy vás ale čeká opaření. Profesor dějin jazyka mumlá a vy mu vůbec nerozumíte. Vyučující španělské syntaxe je vážně nemocný, náhradníka nesehnali, a proto je třeba předmět přesunout na letní semestr.
Z předpokládaných 60 kreditů, které potřebujete nasbírat, abyste nemuseli vracet stipendium vám jich zbyla polovina. Co teď?
Nejdůležitější ze všeho je zkusit navázat pokud jen možno co nejlepší vztah s vaším koordinátorem ještě před odjezdem. Často to bývá jeden z vyučujících, jehož máte i na jiné předměty, takže se nejedná o někoho neznámého, kterého jste viděli jednou v životě. Pokud vás nebude mít rád, může vám pěkně zavařit. Jelikož vám dal zelenou k odjezdu, nějaké sympatie by pro vás mít mohl.
Neříkám, že to máte zvát na kávu nebo na oslavu vašich narozenin. Jen se ho snažte nenaštvat. Ať už zbytečnými dotazy nebo nedodržováním termínu odevzdání dokumentů.
Zažil jsem případ, kdy si jeden Ital po příjezdu do Granady sehnal byt, zařídil bankovní konto, podepsal smlouvu s internetovým operátorem a najednou mu jeho domácí koordinátor řekl, že mu nakonec neuzná předměty, které si před odjezdem vybral. Onen italský nebohý student si nedokázal najít náhradu a po měsíci se bez nároku na stipendium musel vrátil domů. Nechci vás strašit, ale je třeba si dávat pozor. Byla by škoda takto výjimečný zážitek zkrátit svou ledabylostí.
Povězme si něco z trochu veselejšího soudku. Předměty se na cílové universitě se budou velmi lišit náplní od těch domácích. A to i přesto, že teoreticky a programově budou odpovídat těm, co byste měli v Čechách. Naučíte se dívat na věci z druhé strany, pro španělštináře to znamená dívat se na jazyk z pohledu rodilých mluvčí. S terminologií můžete mít zpočátku problém. Nicméně se často zakládá na té latinské, což vám pak pomůže i v ostatních světových jazycích.
Další pozitivum, které bych mohl vyzdvihnout, jsou knihovny. Možná svou rozsáhlostí nejsou nijak význačné, ale jsou mnohem dostupnější. V některých českých knihovnách máte limit 3-5 výpůjček najednou. V granadské knihovně takový limit není. Představte si, že máte 2-3 předměty, na které musíte dělat referát. Pět knih dohromady vám stačit nebude. S tak omezenou uvedenou bibliografií nemá cenu práci ani odevzdávat.
Říkáte si, že by se vám nechtělo tahat domů s tolika bichlemi? Zase jste zvyklí připravovat projekty po večerech a dělat úpravy na poslední chvíli? Nevadí, španělské knihovny mají podstatně déle otevřeno. Některé i celou noc.
V Česku není moc zvykem, aby se studenti hromadně učili v knihovně. Většinou tam jdete jen vyzvednout či vrátit čtivo. Ve Španělsku je běžné tam trávit celé večery i o víkendu, a proto se studenti oblékají, jako kdyby šli na nějakou společenskou událost.
Další a snad poslední detail, co stojí za zmínku, je počet kopií jistého svazku. V Čechách se vám běžně stane, že knížky, které máte na seznamu literatury, sdílíte se šedesáti lidmi. Proto na váš často nezbudou a musíte čekat měsíc, než je někdo vrátí do knihovny. Pokud vůbec. Mnoho lidí, co nežije ve stejném městě, kde studuje, se vrací během zkouškového období domů a výpůjční lhůtu si prodlouží či pokud to nejde radši riskují pokutu, než aby se trmáceli do knihovny a zpět několik hodin.
To se vám ve Španělsku nestane. Každou knihu mají v několika výtiscích. Případně i anglicky a ten si místní rozhodně nepůjčí. Když vyučující ví, že je daná literatura nedostupná, nechá vám potřebné stránky ve školním copycentru, které si za pár desítek centů okopírujete.
Cyril Navrátil
