Ranní vlažný vánek, šumění vln, řehtání racků… Promnuli jsme si oči a nemohli jsme jim uvěřit. Těžko si člověk dokáže představit krásnější probuzení než pohledem na východ slunce nad mořským horizontem. Žádný spěch… dnes je neděle! Ale ne! Zítra začínají … Pokračování textu ¡Olé! aneb Erasmus v Andalusii – díl VII.