¡Olé! aneb Erasmus v Andalusii – díl VI.

Auto přetékající “opravdu nutnými věcmi” až po střechu. Viditelnost ve zpětném zrcátku nulová. Únava. Pot. Ponorková nemoc? Co naplat. Neztrácíme naději… Hurá! Už jsme ve Španělsku… Co teď?

Konečně jsme dorazili do země zaslíbené, cíle naší odysey – španělská hranice je na dohled. Vyhráno ale ještě nemáme… Trasu ČR-Španělsko jsme urazili za neuvěřitelných 13 h. Musím přiznat, že bylo poněkud riskatní takto v jednom řidiči prosvištět Evropu. Moc navýběr jsem ale také neměl. Spolujezdkyně mi nabídla, že se budeme střídat. Zprvu jsem byl pro. Pak jsem se ale pro jistotu zeptal, kolik kilometrů měla naježděných… 150. Sto padesát stačí, když jedete do kina, na nákup, maximálně na chatu, ale určitě ne, když máte řídit 400 km bez pauzy. A věřte, že čím blíže budete cíle, tím méně chuti budete mít zastavovat každou hodinu, abyste si odpočinuli. Nechci, aby potenciální čtenářky o mně řekly, že jsem nabubřelý machista. Nenechal bych to odřítit ani nejlepšího kamaráda, ani svého psíka Alíka (pozn.  pro bezpečí a ochranu soukromí zvířete jsem změnil jeho jméno), ke kterému mám bezměrnou důvěru.

Patio de los naranjos, Sevilla

Vážně to, prosím, neberte na lehkou váhu. Pokud si nejste jisti, že to zvládnete, tak autem nejezděte, nebo si spolujezdce nevybírejte podle délky přátelství, ale jejich řidičských zkušeností a schopností.
Další otázka, která vám jistě prolétla hlavou: A jak je to se spaním? Možností se naskýtá mnoho. Na cestě minete bezpočet motorestů a hotýlků. Avšak levné to zrovna být nemusí. Tato zařízení stojí na principu, že tam budete spát jen jednou, proto se nebudou trápit tím, aby svého klienta přesvědčili, aby se vrátil i v budoucnu.

My jsme v podstatě nikde nespali. Za celou cestu jsme si jen dvakrát krátce zdřímli na odpočívadle. To ale také není zcela bezpečné. Sice tam nikdy nebudete sami, neboť evropské dálnice se jen kamiony a jinými dopravci hemží, ale kráděží a přepadení však stále přibývá. Dva unavení a utrmácení turisté spící v autě plném svých osobních věcí (počítačů, mobilů, kreditních karet, apod.) jsou pro zloduchy snadným cílem.

Své výhody to ale má. Španělsko se sice stalo v posledních desetiletích turisticky velmi atraktivní, opuštěné pláže ale ještě najdete. A můžu vám říct, že není nic lepšího, než si dát něco studeného k pití, sednout si na břeh moře, sledovat západ slunce a máčet si v něm otlačené nohy po celodenním střídání pedálů. Milovníci vody si do něj můžou rovnou skočit. O teplotu se bát nemusíte. Pokud pojedete v zímním semestru, v září je příjemně až dlouho do noci. Pokud se vydáte na Erasmus v tom letním, tak i v únoru už je dost teplo, abyste rychle uschnuli, i kdyby bylo moře ještě studené…

Cyril Navrátil