Našim hlavním cílem je hájit zájmy středoškoláků, říká Adam Paluka z České středoškolské unie

Jsi na střední škole a hledáš mimoškolní aktivitu, které by ses mohl/a věnovat? Zajímáš se o to, jak funguje vzdělávací systém a rád/a by ses podílel/a na snahách o inovace a dialog ve vzdělávání? Inspiruj se rozhovorem s Adamem Palukou, členem předsednictva České středoškolské unie, jejímž hlavním cílem je hájit zájmy středoškoláků.

Mohl byste popsat, co je to Česká středoškolská unie a čím se zabývá?

Česká středoškolská unie aktivně funguje již od roku 2013, v  současné době máme již kolem 30 členů organizačního týmu včetně 5 členného předsednictva. ČSU hájí na mezinárodní úrovni zájmy středoškoláků a nejen na mezinárodní úrovni. Naše hlavní působiště je právě tady v České republice. Zároveň jsme také členy organizací jako je OBESSU, která spojuje různé podobné spolky z různých států Evropy. Tam jsme aktivní, dokonce máme v současné době v předsednictví OBESSU bývalého člena předsednictva Petra France a nyní nás reprezentuje také 2. místopředseda Martin Plášek.

Jaké jsou vaše hlavní cíle?

Základní cíle se většinou točí kolem pomoci začínajícím samosprávám, ale našim hlavním cílem je hájit zájmy středoškoláků. Pracovali jsme na kampaních proti povinné maturitě z matematiky a dělali se kampaně také třeba na nedabované filmy České televize. Cílili jsme na to, aby se vysílaly v původním znění společně s titulky, aby studenti měli více příležitostí učit se anglicky. Takže se to váže k aktuální situaci a na aktuální dobu, konkrétně k věcem, které se zrovna řeší. Hlavní myšlenkou přitom zůstává hájit zájmy středoškoláků.

Co se vám v uplynulých letech podařilo? Na co jste nejvíce pyšní?

Za prvé bych vyzdvihl povinnou maturitu z matematiky, na což jsme rychle zareagovali. Myslíme si, že by si každý z nás měl mít možnost vybrat, z čeho chce maturovat. Pokud někomu nesedí matematika, tak by z ní maturovat neměl. Oproti tomu češtinu a angličtinu bychom v tuto chvíli měli ovládat nějakým způsobem všichni podle mého názoru. Během distanční výuky jsme dále dělali různá dotazníková šetření, ze kterých nám také plynuly zajímavé informace. A to třeba s ohledem na duševní zdraví středoškoláků, které bylo výrazně zasaženo distanční výukou. A celý sociální kontakt obecně. Nebo s ohledem na sociální postavení ve třídě, hlavně se to týkalo nově nastoupených prvních ročníků, což byl i můj případ. Se spolužáky se v tuto chvíli známe půl roku z prváku, pár týdnů z druháku a teď další půl rok. Dohromady se tak známe jen rok a pár týdnů, namísto tří let.

Kdo se může stát členem organizace? Pokud by se naši čtenáři chtěli stát členy, jak to mohou udělat?

Členem organizace se může stát kdokoli, kdo studuje na střední škole (nejen středoškoláci, ale primárně ti). Stačí se přihlásit na našich stránkách po vyplnění jednoduchého dotazníku. Člen potom dostává informace o tom, co se děje v ČSU, pomáhá a vymýšlí projekty a je součástí nejvyššího orgánu, což je Republikový sněm. Další možností zapojení je funkce delegáta, který má oproti členovi hlasovací právo a může volit například předsednictvo nebo dozorčí radu a ovlivňovat tak ještě trochu víc činnost spolku.

A za třetí je možnost se dostat k nám do organizačního týmu k dobrovolníkům. Pravidelně děláme do organizačního týmu nábory, v tuto chvíli jsme jeden nábor už uzavřeli, ale jeden nás čeká na konci prázdnin. A teď během dvou týdnů bychom měli otevřít nábor pro několik konkrétních pozic. Prakticky se tedy do organizačního týmu může přihlásit kdokoli, kdo je na střední škole nebo je mu více než 15 let. Je přitom úplně jedno, jestli jste z gymnázia, z odborného učiliště nebo ze střední odborné školy. Já jsem se bál, když jsem nastupoval, že nebudu mít potřebné znalosti, ale popravdě není se čeho bát. Kolegové všechno rádi vysvětlí a se vším pomůžou. Řídíme se takovým heslem, že „co uděláme, to máme“. Takže spolupracujeme všichni spolu a ta spolupráce je moc dobrá. Hlavně doporučuju, pokud chcete poznat další inspirativní středoškoláky, je to moc fajn místo.

Jak vy jste se do ČSU dostal vy?

Já osobně jsem se do ČSU dostal přes své dva kamarády, se kterými každý rok v létě trávím týden na táboře. Konkrétně tedy přes první místopředsedkyni Emílii Šulcovou a Filipa Špelinu, ti mě sem tak trošku vtáhli. A popravdě jsem jim dodnes vděčný, protože možnosti, které ČSU nabízí, jsou neskutečné. Například od možnosti uvedení si vlastního dílu v pořadu Po škole, po návštěvu senátu nebo právě poskytnutí rozhovoru vám. Dá se tu vymyslet téměř cokoli.

V polovině prosince proběhl celorepublikový sněm ČSU, obvykle probíhají dva sněmy ročně. Co bylo předmětem sněmu a jaké jsou jeho výstupy?

V prosinci jsme pořádali 18. republikový sněm na téma obsah výuky s názvem Zvoní se na lepší časy. Řešili jsme celkový obsah výuky. Dotkli jsme se tématu duševního zdraví, známkování, domácích úkolů, ale i samotné doby výuky nebo formální výuky. Měli jsme spoustu zajímavých přednášek, třeba od Jana Coufala, jednoho ze základoškolských učitelů, který je velmi inspirativní v tom, jakým způsobem učí a jak vede své žáky na základní škole v Litomyšli. Také jsme měli zajímavou přednášku od organizace Než zazvoní, která se zajímá o školy z hlediska PR, ale i toho, jak pomoci, aby se na tu danou školu přihlásilo více uchazečů. A měli jsme také panelovou debatu, která se týkala těch zmíněných témat. V tuto chvíli zpracováváme analytické dokumenty, které následně využijeme k dalšímu projektu Střední budoucnosti.

Čeho se týká projekt Střední budoucnosti?

Je to nový, pomalu se rozjíždějící projekt, který by se podle plánu měl uskutečnit v roce 2022 a který si klade za cíl udělat větší dotazníkové šetření, které rozešleme do škol. Budeme očekávat zpětnou vazbu žáků, abychom z toho následně mohli vyvodit nějaké výsledky. Budou z toho následně vytvořeny strategické dokumenty. Po vyhodnocení toho, co jsou největší problémy českého školství, bychom chtěli začít komunikovat s ministerstvem, s politiky a snažit se díky tomu udělat nějakou změnu.

Jedním z nových projektů je spolupráce s knihovnou Václava Havla na rozhovorech s inspirativními středoškoláky. Můžete nám projekt přiblížit?

Pořad Po škole, na kterém spolupracujme s Knihovnou Václava Havla, se věnuje primárně rozhovorům s aktivními středoškoláky.  Je to velmi širokosáhlý projekt, kde se dotýkáme opravdu různých témat, od studentské žurnalistiky, přes klimatické otázky, po start-upy  a historické otázky z hlediska návaznosti třeba na 17. listopad. Opravdu si tam každý může najít to svoje, co ho baví a co ho může inspirovat v dalším rozvoji. A myslím si, že je v tuto chvíli důležité i po distanční výuce, kdy se možná velká část z nás hledá v tom, co by nás vlastně zajímalo nebo co by nás jednou v budoucnu mohlo i živit. Tyto mimoškolní aktivity, které studenti popisují, můžou být takovým nakopávačem v seberozvoji.

Kolik dílů už vyšlo a kolik dílů ještě plánujete?

V tuto chvíli vyšly 4 díly, shodou náhod jsme dnes natáčeli pátý.

Kde si můžeme rozhovory poslechnout?

Rozhovory jsou k dispozici buď na webu www.havelchannel.cz a nebo na youtube Knihovny Václava Havla, kde si můžete najít složku s aktuálními díly.

Kde můžeme sledovat aktivity ČSU?

V tuto chvíli je naší hlavní sociální sítí Instagram, kde většinou postujeme to, co se aktuálně děje, aktuální věci, které připravujeme. Také nás můžete sledovat na Facebooku, na Twitteru a můžete také sledovat náš Web, přihlásit se k odběru newsletteru, který posíláme každý měsíc a shrnujeme v něm celkovou aktivitu Unie. 

Poslední otázka je spíše inspirační. Jakým způsobem může člověk udržovat svoji motivaci dělat i něco mimo školu, rozvíjet svoji aktivitu?

Teď budu mluvit ze své osobní zkušenosti. Je to podle mě o tom najít si věc, která vás fakt baví, která vás naplňuje a ze které byste chtěli třeba jednou vycházet při volbě vlastního povolání. Já studuju PR a marketing na střední škole, takže se v České středoškolské unii věnuji právě PR. Ale v této době je spousta možností. Když chcete být žurnalistou, můžete do Studentských listů, když se někdo zajímá o klimatickou otázku, určitě můžu doporučit Fridays for Future. A jak neztrácet motivaci? Já si v hlavě říkám, že je pořád lepši vidět světlo na konci tunelu než ten tunel zevnitř, kde je tma. A prakticky každá věc, kterou děláme a u které vidíme, že má nějaký smysl, nás posouvá k našemu cíli. A kdo ví, jestli tím cílem není třeba naše vysněné povolání nebo náš vysněný styl života.