Michalovy zážitky z EVS v Chorvatsku

Michal už podruhé zdraví z Chorvatska ze své EVSky! A pokud mu sluníčko a moře trochu závidíte, vězte, že na stejný projekt se můžete právě teď přihlásit i vy.

Protože nám opět vyšel projekt a hledáme mého českého nástupce – dobrovolníka, chtěl bych v tomhle článku trochu rozvést to, co tu děláme nejen ve volném čase, ale zejména i v pracovní rovině, abyste případně věděli, co vás může čekat.

Od přípravy projektů po řízení dopravy

Jak už jsem zmínil minule, hlavní náplní mé práce je psaní a příprava projektů a projektový management. Napsali jsme několik projektů v rámci programu Erasmus+ pro výměny mládeže, EVS pro příští rok, něco i pro Istrijský region a v plánu máme ještě něco dalšího. Co je potřeba ocenit je fakt, že při psaní projektů na výměny mládeže jsme měli prakticky volnou ruku, ať jde o téma, vymýšlení aktivit i vyplňování samotného formuláře. Takže pokud vás zajímá projektový management, za sebe můžu tohle EVS jedině doporučit, jde rozhodně o cennou zkušenost.

Další naší činností jsou prezentace na středních školách s cílem zvýšit zájem zdejších studentů o Erasmus+ a evropské mobility, což se nám snad nějak daří. Škol jsme navštívili několik a studenti se celkem zajímali. Podle mě je škoda, že se tyhle možnosti nepropagují víc. V tomhle má jak Chorvatsko, tak i Česko, dost co dohánět.

Další věcí je pomoc s organizací různých eventů organizovaných jak námi, tak například Turistickým úřadem v Brtonigle. Sem spadá třeba pomoc s řízením dopravy při závodech Tour of Croatia, kdy trasa jedné etapy vedla centrem Brtonigly, nebo příprava prostor a jídla pro Skype konferenci v rámci projektu, na kterém se LDA podílela. Ty závody byly zajímavé, snažit se vysvětlit řidičům, že je silnice zavřená a že nemůžou projet, případně proč nebo jak dlouho to bude trvat, jakýmsi mixem chorvatštiny, italštiny, angličtiny a češtiny byla celkem sranda. Naštěstí mi nikdo nevjel tam, kam neměl, a všichni byli v pohodě, tak se to obešlo beze ztrát na životech.

Jak nalákat místní?

V současné době taky připravujeme mezikulturní večery spojené s filmovou produkcí, kde bychom rádi představili místním naše země a tradice. S čím tady tak trochu bojujeme, je nepříliš velký zájem místních lidí o nabízené akce. Chtěli jsme zorganizovat jazykové kurzy zdarma (angličtina, němčina, italština), ale z celé oblasti se přihlásil jeden jediný člověk. Tak teď doufáme, že na mezikulturní večery nám přijde víc lidí, asi je potřeba to propagovat jako jídlo zdarma.

Kromě toho například také editujeme webové stránky LDA, píšeme články a spravujeme účty LDA na sociálních sítích. Holky mimo to tráví dva dny v týdnu mimo kancelář, Simona pomáhá v místní školce a Kimberly v Centru pro sociální inkluzi, kde pomáhá starat se o lidi s lehkým mentálním postižením.

Tréningy během EVSky

Co taky patří k EVS, a ta moje není výjimkou, je midterm training, který se koná zhruba v polovině služby. Je to jakési pokračování on-arrival trainingu, kdy jsme se opět sešli s ostatními dobrovolníky a bavili se o tom, jaké je naše EVS, na čem pracujeme, jaké máme problémy, co bychom rádi zlepšili, jak bychom mohli vzájemně lépe spolupracovat do budoucna, nebo jaké máme možnosti po skončení našeho EVS. Midterm training byl pro nás velmi přínosný, bylo fajn vidět staré známé z popříjezdového trainingu, kteří jsou na druhém konci Chorvatska i poznat některé nové dobrovolníky z dalších organizací, a ukrást, ehm vypůjčit si, jejich nápady i pro naši práci. Midterm se konal v únoru ve druhém největším městě Chorvatska – Splitu. Až na příšernou asi desetihodinovou cestu autobusem to bylo super, kromě oficiálního programu pro nás jeden den připravili tradiční středomořskou večeři – hlavně ryby a mořský příšery, výborné víno a medovou rakiji; zkusili jsme si základy brazilského bojového umění capoeira a využili víkendu po midtermu k lepšímu poznání Splitu a k výletům do nedalekého města Trogir a také na ostrov Hvar – pro některé byla cesta lodí na Hvar vůbec první cestou na lodi v životě. I z toho je vidět, že se na EVS dá zažít hodně zajímavých věcí a získat spoustu nových zážitků.

Výlety a chorvatská zima

Když už jsem u toho cestování, zima nám úplně tolik nepřála, ale i přesto jsme stihli navštívit několik zajímavých míst. Namátkou hezké přímořské městečko Vrsar, nejmenší město na světě Hum s pouhými 21 obyvateli, které je zapsané i v Guinessově knize rekordů. Jak je možné, že má statut města, je i mně záhadou. Minulý týden jsme se konečně podívali i na Plitvice. První dojem nebyl nic moc, spousta postarších Italů předbíhajících ve frontě na záchody a na pánských víc ženských než mužů. Mattia říkal, že je to u nich prý normální. No dobře, mezikulturní výměna. (O životě a rozdílech mezi Chorvatskem a Českem, soužití s jinými národnostmi a pravdivosti různých stereotypů se zmíním příště, námětů mám za osm měsíců tady víc než dost). Nicméně Plitivice jako takové paráda, tamní vodopády a jezera jsou opravdu krásné, vlezli jsme i do jeskyně, kde se natáčel film Poklad na Stříbrném jezeře s Vinnetouem a Old Shatterhandem, který jsem měl moc rád jako malý, ale žádný poklad tam bohužel nebyl; akorát před jeskyní sebou Kimberly po vyslovení slova „adventure“ švihla o zem, tak aspoň něco. To se jí mimochodem nestalo poprvé, v zimě jsme podnikli výstup na nejvyšší horu na Istrii – Vojak (1396 metrů), odkud je nádherný výhled na všechny strany; po cestě nahoru opět řekla „adventure“ a… bum. Takže pokud byste někdy v budoucnu chtěli vidět padající Němku, tady máte návod.

À propos, zima. Jak vlastně vypadá zima v Chorvatsku? Upřímně, čekali jsme úplně všichni, že bude tepleji. Sněžilo tu sice jenom jeden den, čehož jsme samozřejmě využili k celkem intenzivní sněhové bitvě, ale jinak bylo chladno víc, než by člověk v Chorvatsku čekal. Jako největší problém se ukázala absence centrálního topení v našem domě. Sice jsme od LDA dostali heatery, ale potom nám zase vypadávala elektřina, protože bylo puštěných moc věcí najednou. Zajímavé bylo, že to vypadávalo vždycky, když byly holky ve sprše. Mně nebo Mattiovi se to nestalo nikdy, ale jim pořád. Tak jsme si potom říkali, jestli to snad neshazujou schválně. Zima už je naštěstí pryč a už se pomalu dá i koupat v moři. Zvlášť pár týdnů zpátky jsem byl opravdu rád, že jsem v Chorvatsku a ne doma na Vysočině. Rozdíl dvaceti stupňů a absenci sněhu tady jsem si fakt užíval. Kromě zmíněných blackoutů elektřiny se nějaký výraznější problém naštěstí neobjevil, další koťátka jsme taky nedostali, tak snad nám to vydrží i po zbývající dva a půl měsíce.

To je prozatím všechno, pokud byste uvažovali nad přihlášením na EVS do Chorvatska, tak můžu doporučit. Užívejte si začátku léta, zase se někdy ozvu!

Středomořská večeře na Midtermu

Trénink Capoeiry

Prezentace o EVS a dalších možnostech programu Erasmus+ na střední škole v Pule

Foto a text Michal Vávra

Comments are closed.