Kulturní šok aneb na co si dát pozor při dlouhodobém pobytu v zahraničí?

#recyklujemeclanky: Dlouhodobé dobrovolnické projekty v zahraničí jsou často prezentované jako doba odpočinku, zážitků a nabírání zkušeností v pohodové partě mladých lidí. Z propagačních letáků na vás koukají usměvavé tváře dobrovolníků a vše působí idylicky. O tom, že se dobrovolníci při dlouhodobém pobytu v zahraničí musí vypořádat s kulturními rozdíly a dalšími výzvami se už tolik nemluví. Přečtěte si, co je to kulturní šok a jak se s ním vypořádat.

Kulturní rozdíly
Foto: Joseph Chan, Unsplash

Jakýkoli delší pobyt v zahraničí není jen procházkou růžovým sadem a u dobrovolnického projektu to platí dvojnásob. Nároky na psychickou i fyzickou odolnost dobrovolníka se samozřejmě mění podle délky pobytu, vzdálenosti země a její ekonomické a kulturní úrovně. Důkladnou přípravu na cestu by měl ale podstoupit každý, kdo se na zahraniční dobrovolničení chystá na více než tři týdny.

Co obnáší kulturní šok?

Už zhruba po třech týdnech strávených v zahraničí na sobě můžete začít pozorovat nepříjemné následky kulturního šoku. Věřím, že jste se s tímto termínem už mnohokrát setkali. Ne vždy je ale používán správně a ne každý ví, co ten slavný kulturní šok obnáší. Šok je vlastně docela zavádějící slovo. Nejde o nic rychlého, co na vás bafne ve chvilce nepozornosti a zase zmizí. Kulturní šok je proces, který trvá týdny nebo měsíce, který vás dokáže při pobytu v cizině pěkně rozhodit, ale který je vcelku přirozený.

První fází kulturního šoku je zpravidla nadšení — všechno je nové, neokoukané, exotické, moderní, dobrodružné, vtipné. Zkrátka takové, jaké to doma nemáme a chtěli bychom mít. Po už zmiňovaných třech týdnech (Proč myslíte, že se na dovolenou jezdí jen na 14 dní?) se může dostavit druhá fáze — frustrace a znechucení. To, co bylo zajímavé, vás teď štve, protože to zkrátka nechápete. Nerozumíte normám dané kultury a její projevy vás obtěžují. Cítíte se sami, nikdo vás nechápe a lidé v nové zemi jsou prostě divní. Pro část dobrovolníků je tento pocit natolik silný a nepříjemný, že v této fázi raději volí návrat domů, nebo jim klesá pracovní nasazení a motivace.

Po několika týdnech strávených v tomto bezútěšném psychickém stavu však nastává opět vyrovnání — do nové kultury proniknete natolik, že začínáte to, co jste proklínali, postupně chápat. Nevnímáte společnost kolem sebe už tolik povrchně a cizincům kolem sebe rozumíte natolik, že jste schopni s nimi žít a spolupracovat. V ideálním případě dojde k přizpůsobení se nové kultuře, které trvá až do konce vašeho dobrovolnického projektu.

Foto: Dogukan Sahin, Unsplash

Kulturní šok po příjezdu domů

Pro dobrovolníky může být prožívání kulturního šoku ještě umocněno tím, že jsou v dané zemi sami a že se od nich očekává pracovní nasazení, motivace a spolupráce s místními obyvateli. Zvláště při dlouhodobých projektech v zemích, kde není možné udržet spojení s domovem, dochází po návratu ještě k tzv. druhému kulturnímu šoku. Vracíme se k lidem, kteří prožili rok života bez nás, sami se změnili stejně tak jako prostředí, které nám bylo dřív známé. Všechny změny, které se během roku udály se na nás nahrnou během chvilky a my se s nimi budeme muset vypořádat. Sami jsme také změnění novou kulturou a na některé věci zkrátka hledíme jinak, ne každý musí chápat jak.

Jak se s kulturním šokem vypořádat?

Pokud jste teď vyděšení a rozhodli jste se, že už nikdy nevyrazíte dál, než na Slovensko, zkuste se na všechno kouknou ještě jinak. Každý prožitý kulturní šok je vlastně takový druh iniciace. Posune vás někam dál a udělá z vás lepšího člověka – člověka s větším rozhledem a novou zkušeností. A hlavně, kulturní šok patří k celkem dobře prozkoumaným procesům a existuje mnoho způsobů, jak ho zmírnit.

Foto: Sharon McCutcheo, Unsplash

Tip #1: Buďte otevření a chápaví.

Už od začátku pobytu v zahraničí nebuďte jen pasivním pozorovatelem. Zkuste věci dávat do souvislostí, chápat je, zkoušejte se na ně dívat pohledem místních. Dělejte všechno pro to, abyste se naučili jazyk dané země – kdo mluví místním jazykem, není cizinec.

Tip #2: Seznamte se s místními.

Nebojte se kontaktu s místními. Snažte se najít si mezi nimi lidi, kteří vás dokážou pochopit a kteří mají sami zkušenost z multikulturního prostředí. Pokud vám nesedl nikdo ve vaší organizaci, hledejte jinde. Pokud působíte v organizaci, kde je víc zahraničních dobrovolníků, bude mnohem snazší navázat kontakt s nimi. Jsou tu ve stejné situaci jako vy. Pokud ale chcete opravdu poznat kulturu dané země, neomezujte se jen na tuto společnost.

Tip #3: Mluvte o svých pocitech a zážitcích.

Snažte se svoje pocity pojmenovat. To vám pomůže mít nad nimi nadhled. Pokud se nemáte komu svěřit, nebo nedokáže své pocity popsat v cizím jazyce, napište svým kamarádům nebo vysílající organizaci.

Tip #4: Buďte v kontaktu s rodinou a přáteli.

Udržujte kontakt s domovem. Už po příjezdu o sobě podejte zprávy, aby se o vás příbuzní při druhé fázi šoku nestrachovali víc, než to bude nutné. Připravte své blízké na to, že se můžete dostat do situace, v níž budete mimo dosah všech komunikačních prostředků. Díky tomu vás ani je taková situace zbytečně nerozhodí. Svoje příbuzné poproste o pravidelné a podrobné zprávy z domova, ať se necítíte sami a mimo realitu.

Tip #5: Nebojte se udělat si radost.

Dělejte si radost drobnostmi, které vám připomínají domov, a které vás dokážou v běžném životě uvést do pohody. Oblíbená hudba, tričko nebo procházka dokážou divy. V druhé fázi kulturního šoku je taky povolené libovolné množství kávy, čokolády, spánku a dalších neřestí.

Tip #6: Nic není navždycky a všechno se dá změnit.

Nejdůležitější ze všeho je vědomí, že frustrace, kterou prožíváte je jen přechodnou fází, že podobné pocity zažívá většina lidí v cizině a že se vaše znechucení brzo vrátí do normálu. A jestli ne, odjet můžete vždycky! 

Pobyt v zahraničí není vždy jednoduchý, ale právě proto je tak obohacující. Nevíte kam vyrazit? Mrkněte na naše Tipy na dobrovolnictví.

Článek byl původně publikován Markétou dne 3. 9. 2011. Aktualizaci provedla Kačka dne 20. 1. 2020.