Křidýlko nebo žabí stehýnko: třikrát a dost aneb je libo trochu sýru?

V minulých dvou dílech jsme si nastínili, co nás může v zemi galského kohouta čekat. V tomto posledním příspěvku na toto téma bych vám rád předal poslední balíček zkušeností, než se definitivně rozhodnete, kam dál.

Zdravotní pojištění: Naneštěstí pro nás cestovatelé, nic jako panevropské zdravotní ještě neexistuje. Samozřejmě jsme na tom daleko lépe než před lety. Dnes díky modré zdravotní evropské kartičce vás ošetří ve všech zemích EU, aniž byste museli cokoli doplácet. Pokud ale budete žít v cizině delší dobu, běžné ošetření vám již stačit nebude. Aniž bych chtěl sýčkovat, musíme počítat s nepříjemnostmi, které se vám mohou stát a s největší pravděpodobností stanou. Ať už budete potřebovat vyoperovat slepé střevo nebo budete potřebovat nové brýle, protože jste si je přisedli ve vlaku, když jste ve všech kapsách zoufale hledali lístek, protože vás přišel zkontrolovat průvodčí.

Máte de facto možnosti dvě. Za prvé se můžete pojistit u komerční pojišťovny. To vás ale může přijít draho. Všude vám sice nabízejí skvělé připojištění na cesty. To ale platí na měsíc, maximálně šedesát dní nepřetržitého pobytu. Stejně tak jako cestovní pojištění vaší kreditní karty, které platím maximálně devadesát dní.

Co když se hodláte v cizině zdržet déle? Šest měsíců, rok, dva, pět let? Já jsem si v ČR pojištění pozastavil, aniž bych udal datum návratu. Pro jistotu jsem se připojistil u české komerční pojišťovny na půl roku, protože jsem nevěděl, kdy seženu zaměstnání. V současné době jsem pojištěn ve Francii jako všichni Francouzi. Tzn. že mám běžné pojištění (securité social), které je zdarma a k tomu si platím doplňující pojištění pro případ, že bych mě operovali (mutuelle). To stojí kolem 30 euro měsíčně. Jediný problém je v tom, že platíte zhruba o 2 euro ročně víc podle věku. Například v 50 letech budete platit mnohem více, než jste platívali v třiceti. Počítají s tím, že starší lidé jsou častěji nemocní, a proto platí víc, aby se to pojišťovně vyplatilo. Já to vidím jako hyenismus ale nic s ním nenaděláme.

Chaine des Puys

Chaine des Puys

Auto: Pokud jste mimo ČR více než půl roku a přijeli jste svým autem, správně byste si měli změnit poznávací značku. Málokdo by chtěl takové martyrium prodělal. Zvlášť když nevíte, jak dlouho se v dané zemi zdržíte. Nejlepší řešení by bylo se dohodnout s někým z místních, že vám bude půjčovat své auto, nebo že si zakoupíte nějaké starší na jeho jméno a po vašem odjezdu mu ho necháte (Ať už zdarma jako projev vděku, nebo za smluvenou cenu.). To se nám ale jen tak nepoštěstí, abychom někoho takového našli.

Nezapomínejte na to, že pokud nebudete bydlet a pracovat ve velkoměstě, často bude auto pro vás nezbytné. Mnoho lidí mimo Paříž bydlí v jednom městě a za prací dojíždí do města druhého třeba i šedesát kilometrů. Problém ale tkví v tom, že na síť MHD se zrovna nedá spolehnout. Záchranou pro vás může být trend poslední doby, tvz. covoiturage. Jedná se o předem domluvenou spolujízdu. Existují stránky a skupiny na sociálních sítích, kdy se i neznámí lidé dohodnou na sdílení nákladů za pohonné hmoty a společně spolu denně dojíždí z bodu A do bodu B. V poslední dobou se objevují i covoiturageové stanoviště. Stejně jako máte parkovišťátka pro taxi, které čekají na zákazníka. Lidé, co chtějí někoho svést, na daném stanovišti nabídnou lidem, kteří tam čekají jako na autobus, zda s nimi chtějí jet tam a tam za takovou a takovou cenu.

Doufám, že se vám bude snadněji vybírat a rozhodovat, kam vyjedete na zkušenou.

Cyril Navrátil

Comments are closed.