Jaké to bylo na mezinárodním trainingu o dobrovolnictví v Rumunsku?

Jaké to je vyrazit na školení do Rumunska?

17. května 2011 vyrazila malá skupinka Čechů z pražského hlavního nádraží směr Budapešť – Bukurešť – Iasi. Byli jsme vysláni jako zástupci Tmelníku na toto mezinárodní školení o dobrovolnictví, zaměstnanosti mladých a jejich aktivního zapojení do společnosti. Training byl zaštítěn programem Mládež v akci.

Dvoudenní cesta vlakem nám rychle utekla a alespoň jsme se stihli mezi sebou navzájem poznat a spřátelit. Když jsme přijeli na místo projektu – do druhého největšího Rumunského města Iasi, organizátoři nás velice mile přivítali a ubytovali v opravdu příjemném turistickém komplexu. Záhy jsme zjistili, že z ostatních zemí (Turecko, Itálie, Španělsko a Bulharsko) jsou zde vždy 4 zástupci – mladí lidé jako my, se stejným nadšením do dobrovolnictví. Nejprve jsme se báli jazykové bariéry, ale ukázalo se, že ostatní jsou na tom podobně a že s trochou snahy se dá dorozumět i s minimálními znalostmi angličtiny – hlavní je nebát se mluvit.

Program, který pro nás zdejší trenéři připravili, byl opravdu různorodý – základem všeho bylo tzv. neformální učení, což vlastně znamená učení se skrze hry a skrze zkoušení a dělání věcí v různých workshopech a prácích ve skupinách. Rozdíl, oproti klasickému učení z přednášek nebo materiálů, je ten, že v případě neformálního učení si člověk odnese nejen poznatky, ale hlavně zážitky a zkušenosti, které mu zůstanou v hlavě mnohem déle. Tato metoda je interaktivní, takže vyžaduje spolupráci všech, ale nemusíte se bát hodnocení nebo dokonce posměchu – neexistují zde totiž špatné odpovědi. Jako příklad bych uvedla aktivitu, kde jsme v malých skupinkách vymýšleli divadlo, které by ostatním znázornilo naše dobrovolnické zkušenosti.

Krom tohoto dozvídání se o tématech spojených s dobrovolnictvím se zde také pořádali hry na prolomení ledů, seznámení se a posílení kolektivu. Navzájem jsme také mezi s sebou sdíleli své zkušenosti, navazovali nové kontatky a vzájemně se inspirovali a motivovali. Také zde proběhly besedy a debaty s hosty, kteří byli experti ve své oblasti a mohůi nám tedy předat cenné zkušenosti – například jsme zde měli hosta z místní radnice, který se k politice dostal skrz dobrovolnictví nebo ředitele neziskové organizace, který nám povídal o důležitosti dobrovolnictví pro kariérní růst.

Výcvikový kurz byl hrazen z fondů Evropské Unie, programu Mládež v akci. My účastníci jsme tedy přispívali jen zanedbatelnou částku na dopravu, ostaní jsme měli zdarma. Co se týče praktických informací – na výcvikovém kurzu vás nikdo do ničeho nebude nutit – když vám není dobře, není problém zůstat v posteli a nějakou tu hodinu vynechat. Když nemáte zrovna co říct, není problém mlčet. Ani o nedostatek volného času se nemusíte bát…

Doufám, že jste si udělali alespoň drobnou představu toho, jak to zde probíhalo. Na závěr bych ještě dodala, co tento projekt dal mně – procvičení a zdokonalení angličtiny, cestování a poznání místní kultury, seznámení se s opravdu zajímavými lidmi a navázání nových přátelství (každý večer jsme zde trávili spolu, ochutnáváli místní víno nebo hráli deskové hry), získání nových poznatků a dovedností, ale hlavně dodání odvahy k tomu být aktivní, uvědomění si, že každý může něco změnit, začít vlastní projekt, pomáhat okolí a skrz dobrovolnictví se stát lepším, vzdělanějším, kulturnějším a schopnějším člověkem…

Článek napsala Zuzana Dostálová původně pro www.tmelnik.cz